Tato „terra incognita" se nachází asi šest kilometrů východně od Františkových Lázní a vlastní chráněné území dnes kopíruje Vonšovský potok na západě a potok Sázek na východě.

Jak vznikla slatina?

Geologicky se jedná o příkopovou propadlinu s neprostupným kaolinovým dnem, do které vyvěrají minerální prameny. Protože je téměř bez odtoku vody, usazují se zde od čtvrtohor postupně několikametrové vrstvy rašeliny. V místech, kde se rozlévaly minerální prameny, se rašelina obohatila minerálními solemi. Vznikla tak slatina.

V jižní části propadliny se dokonce vytvořilo z minerální vody slané jezero, ve kterém žily jednobuněčné řasy rozsivky s křemičitými schránkami. Právě v těchto místech vede dnes jedna z nejkrásnějších naučných stezek na našem území. Jezero ovšem již dávno ustoupilo a okolní slatina a rašelina byla v 19. století z velké části vytěžena. Návštěvníci tak procházejí po dně jezera, kde usazené schránky rozsivek vytvořily čočkovitou vrstvu křemeliny nazývanou křemelinový štít.

Význačné mokřady

V minulosti bylo území Soosu využíváno k těžbě rašeliny na topení, minerální slatiny k lázeňským koupelím a křemeliny k výrobě žáruvzdorných cihel. Z minerálních vod se vyráběla koupelová sůl v místním solivaru. Příležitostně se zde těžilo dřevo, pásla domácí zvířata či kosila tráva.

V polovině 20. století se hospodářské využívání Soosu téměř zastavilo a v již zmiňovaném roce 1964 byla na ploše 221 ha vyhlášena rezervace. Hodnota území neustále stoupá, také třeba zařazením do mezinárodního seznamu význačných mokřadů, do soustavy NATURA 2000.

Císařský pramen

V rezervaci jsou tři základní typy minerálních pramenů hlubokého, středního a mělkého pásma tvoření, které se odlišují teplotou a obsahem minerálních látek. Minout se nedá pramen Císařský, jenž „reprezentuje" jako jediný prameny hlubokého pásma (tvoří se v nitru žuly a jejich mineralizace je okolo šesti gramů minerálních látek na litr vody).

Z některých vývěrů se sykotem uniká plynný oxid uhličitý (tzv. mofety), jiné tvoří nepravé bahenní sopky, ve kterých bublá voda a bahno. Za dešťů se zaplňují vodou, za mrazů kolem nich vznikají ledové pyramidy a sloupy.

Soos je také rájem vodních ptáků a obojživelníků, z rostlin zde rostou tzv. halofity slanomilné rostliny.

Jsou tu vzácné druhy rostlin i zvířat

Místní půda je totiž prosycena solemi z minerálních pramenů, takže na části území nerostou skoro žádné rostliny, jinde jen takové, které toto prostředí snášejí. Roste zde třeba bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca), hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora), hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba), sivěnka přímořská (Glaux maritima), sítina Gerardova (Juncus gerardii) nebo kuřička solná (Spergularia marina) a další. Nalezena tady byla i nová řasa Percursaria percursa.

Na území parku můžeme zahlédnout přes 73 druhů střevlíkovitých brouků, 296 druhů motýlů a 146 ptačích druhů. Ze vzácnějších například batolce duhového (Apatura iris), otakárka fenyklového (Papilio machaon), perleťovce severního (Boloria aquilonaris), ropuchu krátkonohou (Bufo calamita), rosničku zelenou (Hyla arborea), blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus). V rákosinách se vyskytují různé druhy ptáků jako jeřáb popelavý (Grus grus), moták pochop (Circus aeruginosus), chřástal kropenatý (Porzana porzana) nebo slavík modráček (Luscinia svecica).

Evropské unikáty

Prostě území Soosu je opravdu výjimečná přírodní lokalita, která vzrušuje přírodovědce již téměř dvě stě let. A samozřejmě nejen je, každého milovníka přírody, který sem zavítá. Návštěvník nemusí být odborník, a přesto může obdivovat spousty druhů rostlin, hmyzu, pestrou směs dřevin, ptáků i obojživelníků. Nacházejí se zde rostliny přežívající na jediném místě ve střední Evropě, celá řada ohrožených a chráněných druhů a pestrá mozaika rostlinných společenstev mokřadů. A když se vyvede počasí, ukáže návštěvníkům příroda neskutečnou paletu barev v nejjemnějších tónech a odstínech.

Užitečné informace

- Ve vstupním areálu Soosu najdete dvě samostatná muzea. Tak zvaný Dinosauří pavilon s velkoplošnými reprodukcemi obrazů Zdeňka Buriana a modely ještěrů v životní velikostí. Ve druhé budově je expozice dokumentující přírodu Soosu, doplněná přehledem chráněných území na Chebsku. Na ni navazuje v patře ptačí expozice s preparáty a velkoplošnými fotografiemi ptáků.

- Prohlédnout si můžete také malou oboru s daňky a stanici pro poraněné dravé ptáky, kde je pro veřejnost vyčleněna malá zoo.

- Začátek dvoukilometrové naučné stezky je asi 200 m od železniční zastávky Nový Drahov.

- Stezka je přístupná v době od 1. března do 15. listopadu a pouze se vstupenkou, která platí i do dalších expozic v přírodní rezervaci Soos. To je do pavilonu Dino, expozice Příroda Chebska a Soosu a Ptačí svět Chebska.