Cílem jejich snažení bylo získat certifikát, který by v budoucnu zvyšoval jejich kvalifikaci. Z 1600 českých hrobníků jich vlastní tohle vysvědčení pouhých 37.

„Hrobník může svou práci vykonávat i bez certifikátu, ale do budoucna, tím jak lidé hledají práci, to pro ně bude nesporně výhoda. Je to vlastně určitá rekvalifikace," objasnil jednatel společnosti Likrem Ladislav Kopal.

Podle něj šli do hrobnických zkoušek spíš mladší lidé. „Třem z nich je pod třicet," prozradil jednatel Likremu.

A co musí takový kvalifikovaný hrobník všechno umět?

„V první řadě vykopat hrob. Při parametrech 2,1x1 metr a hloubce 1,8 metru to představuje ručně vyházet 3 kubíky zeminy. Další částí zkoušky bylo otevření hrobky a přemístění rakve. A vedle toho musí prokázat i řadu teoretických znalostí. Musí například vědět co dělat, když narazí při kopání hrobu na starou rakev a spoustu dalších věcí. Vždyť do roku 1917 se pohřbívalo jen do země, takže každý hřbitov je už nejméně dvakrát překopán," vysvětlil Ladislav Kopal. „Není to jen o fyzické práci, i když ta je dost tvrdá. Hroby se kopou i v zimě," dodal.

Na druhou stranu ovšem přiznal, že na 200 pohřbů žehem připadá jen jediný do země.

„A to nemluvím o samotných obřadech. Pohřbů bez obřadu stále přibývá. To je bohužel česká specialita a hlavně národní ostuda," dodal Ladislav Kopal.