Velmi nestandardní byl už samotný průběh řízení. Soud totiž vůbec nenařídil ústní jednání, a to přestože jej těžební společnost jako zúčastněná osoba výslovně požadovala.

Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že soud zrušil rozhodnutí ministerstva pouze z toho důvodu, že údajně nevypořádalo důkazní návrhy žalobců. Ty se však skládají výhradně ze zastaralých a odborně pochybných závěrů Richarda Višňáka, který má specializaci pouze na botaniku a nemá autorizaci ke zpracování biologických hodnocení. Což by při ústním jednání muselo vyjít najevo.

Soud dále přistoupil k hodnocení procesního postupu tak, jako by krajský úřad důkazy navrhované žalobci zcela pominul. Ve skutečnosti však uspokojivě vysvětlil, proč je do správního spisu nezařadil. Výmluvným příkladem je návrh Richarda Višňáka na vyhlášení zvláště chráněných území v oblasti, které nebude vůbec dotčeno těžbou. Tento návrh úřad z pochopitelných důvodů označil za soukromý a irelevantní.

Areál lomu na kopci Tlustec v Brništi.
Těžaři nevzdávají boj o čedič na Tlustci

Závěrem připomenu, že předmětem udělené výjimky je 22 zvláště chráněných druhů a z toho pouze jediná rostlina, která navíc patří do nejnižší kategorie ochrany. Data Richarda Višňáka jsou tedy nejen neaktuální a posbíraná mimo oblast těžby, ale zároveň nemají prakticky žádnou relevanci vůči správnímu řízení, které je vedeno z 95 % na živočichy.

Čím více studuji stovky stran podkladů této kauzy, tím více se nemůžu ubránit dojmu, že aktivisté a nepřátelé těžby na Tlustci získali značný politický a společenský vliv, který se zásadním způsobem promítl i do rozhodování soudu. 

Václav Budinský, předseda Společnosti pro právní stát