Dospělí si mohou zavzpomínat na dětství a děti se pokochat hračkami. A pokud si půjčí klíček, mohou si i vyzkoušet s hračkami jezdit a ověřit si, že mechanická beruška skutečně nikdy nespadne ze stolu.

Všechno to začalo koncem války. Když konstruktérovi letadel Eduardu Sedlákovi z pražských letňan došlo, že válečná letadla už se po skončení druhé světové války vyrábět nebudou, rozhodl se založit si vlastní výrobu. "Začali mluvit o tříkolkách, koloběžkách, ve skutečnosti ale začali dělat autobusy. Tak jsem odešel. Slibovali nám, kdo dělal celou válku v konstrukci, že má odrýsováno a že může udělat techniku za 3 roky. Nás bylo ve skupině 12 a skutečně 7 kluků, co bydleli v Praze nebo kolem Prahy, to za tři roky udělali," vzpomíná ve svých zápiscích z roku 1984.

S bratrem Otou založili v Semilech v roce 1946 rodinnou firmu pod názvem Braři Sedlákové - Výroba plechových mechanických hraček a začali podnikat. Peníze do začátku si půjčili a Ota dokonce prodal svou drogerii, aby bylo z čeho začínající firmu vybudovat. A vyrobili parní válec s plechovým strojkem, který se po natažení pohyboval dopředu a dozadu.

Bratři Sedlákové.Bratři Sedlákové.Zdroj: Archiv

V začátcích měla firma dohromady sedm zaměstnanců, trefou do černého bylo přijetí Františka Zemana. "Nebyl nástrojář, ale velmi rychle se zaučil. Nevěděl jsem 3, snad 5 let co je sobota a neděle, dělali jsme to spolu," vzpomíná Eduard Sedlák. Dřina se vyplatila a Zeman s bratry Sedlákovými vymysleli hit, který firmu vyšvihl a dodnes je mezi hračkami legendou - plechový model traktůrku Zetor s fungující řadící pákou na klíček. Na trhu je hračka od roku 1956 a stále si drží oblíbenost u dětí, ale i dospělých sběratelů.

Aby o firmu při znárodňování nepřišli, připojili se bratři Sedlákové v padesátých letech k družstvu Sved Liberec a o deset let později se stali součástí Kovodružstva Náchod, pod jehož záštitou fungovala výroba plechových hraček až do revoluce. "Do družstva Sved jsme přešli koncem roku 1950. Bylo to už nevyhnutelný. Soukromníkům tenkrát nedali kousek materiálu. Svedu jsme vydělávali velký peníze a oni se o nás prali. Spadli jsme pod Kovodružstvo Náchod, který v tý době mělo pár zámečníků, kovářů a jeden výrobní podníček na koše na brambory, které vyráběli z páskových plechů.My jsme byli pro Náchoďáky nóbl výroba a tak nás pořád rozšiřoval," vypráví Sedlák ve svých vzpomínkách.

Marin Babák závodí od šestnácti, kdy poprvé z hecu nasednul do buggyny svého táty - úspěšného závodníka.
Na silnici nezávodím, říká autokrosový závodník Martin Babák

Po revoluci se družstvo rozpadlo na jednotlivé firmy a tak se odlišil Sedlákových KOVAP, který nadále dodnes vyrábí traktůrky i poslední úspěšnou hračku Eduarda Sedláka - chlapce na tříkolce, a samostatný KADEN, který pokračuje v tradici výroby modelů tater, letadel a dalších aut. I ty se staly legendami mezi hračkami a oblíbeným sběratelským artiklem.

O historii a současnosti firmy se mohou návštěvníci dozvědět více právě na výstavě v jičínském muzeu, která potrvá do letošního října. Návštěvní kniha, kterou stihli příchozí za první měsíc výstavy popsat, vypovídá o tom, že plechové mechanické hračky dodnes zajímají nejen děti. ale i jejich rodiče, babičky a dědečky, kteří s nimi vyrostli a mnohdy si je jako nostalgickou vzpomínku schovávají. "Výstava se nám moc líbila, hlavně hračka beruška, po které mám odmala přezdívku," říká návštěvnice Jitka

Výstavu vytvořilo Muzeum Náchod pod vedením kurátorky Mariany Polákové, exponáty pocházejí z jejich sbírech, z archivu firem KOVAP a KADEN a od soukromého sběratele Františka Kuneše.