Blíží se léto a s ním bývá spojena každoroční snaha dosáhnout ideální postavy do plavek. Letos do toho zasáhla epidemie koronaviru, přesto lidé na pohyb úplně nezanevřeli. Své o tom ví i Ondřej Hába z Liberce, který působí jako osobní certifikovaný trenér.

Pětadvacetiletý Ondřej nepatřil v dětství mezi velké sportovce. Vše se ale změnilo v době puberty. „Byl jsem docela oplácaný a jednou trenér karate poznamenal, že bych s tím měl něco dělat,“ popsal prvotní impuls mladý muž. Aniž by tušil, začala se psát jeho nová životní cesta.

Ta se samozřejmě neobešla bez zaškobrtnutí a výhybek. Ondřej se vrhl s vervou do intenzivního cvičení, ale zároveň používal špatnou techniku, což představuje nejhorší možnou kombinaci. A tak přišla první zranění. „Nakonec jsem se ponořil do studia, jak tělo funguje a jak mu správně pomoci,“ řekl Hába. V jednu chvíli uvažoval i o vysokoškolském studiu, ale nakonec zůstal u sebevzdělávání. „Obor se vyvíjí tak rychle, že můžete přijímat informace každý den. Je to vlastně nekonečné studium,“ dodal se smíchem.

Absolvoval řadu certifikovaných kurzů. Nejdříve začal pomáhat rodině a kamarádům a nakonec se rozhodl nabídnout své služby i veřejnosti. Jak sám přiznal, musel zpočátku překonat překážky způsobené vlastní psychikou. „Měl jsem představu, že trenér musí mít vysekané břišní svaly, velký obvod bicepsu a vyhrát minimálně jednu kulturistickou soutěž. Pak jsem si řekl, že by bylo škoda, kdyby mě strach vyřadil z plnění si vlastního snu,“ zdůraznil.

Mezi jeho cílovou skupinu zatím patří dospělí od 35 do 55 let. Především ti, kteří se stydí chodit do fitka či navázat spolupráci s klasickými trenéry. „Dělám to naplno. Snažím se pomoci lidem, aby se cítili ve svém těle dobře. A nezáleží na tom, zda chtějí být zdraví, v kondici či vybudovat svaly,“ podotkl trenér.

Jak sám říká, nejdůležitější je začít. Někdy stačí drobná úprava jídelníčku či procházky se psem. „Nejlepším měřítkem, jak zjistit, zda musí člověk se sebou začít něco dělat, jsou zdraví a vitalita,“ sdělil.

Nejdříve se zaměřoval na individuální tréninky, ale postupně začal nabízet také kolektivní lekce. Cvičení probíhá především na čerstvém vzduchu na libereckém stadionu. „Když mi člověk řekne, že ho po deseti letech nebolí záda nebo vysadil prášky na vysoký tlak, je to pro mě největší odměna. Jsem šťastný a je to pro mě velká motivace pokračovat v tom, co dělám,“ doplnil mladý muž.

Plánů do budoucna má celou řadu. Spolu s přítelkyní, která se také věnuje cvičení, by rádi otevřeli vlastní tělocvičnu zaměřenou na komplexní rozvoj celého těla. „Chtěli bychom zpřístupnit pohyb všem zájemcům a ukázat, že i bez extrému se dá dosáhnout toho, aby se člověk cítil dobře ve svém těle a zůstal co nejdéle zdravý a vitální,“ uzavřel vyprávění.