Pana Novotného znám několik let a tak nějak mi stále unikalo, že onen žoviální pán zasvětil život pivovaru, z něhož dnes zbyly v podstatě jen ruiny. Ano, Pivovaru Jablonec, druhdy čtvrtému největšímu pivovaru v celé republice.

Nejprve si ve vzpomínkách Jiřího Novotného projděme pivovar v dobách, kdy se tu vařilo pivo.

Od sladovny

Začněme popořádku, od zrodu piva po jeho expedici. Putování začínáme tedy ve sladovně. Už tady narážíme na raritu. „Toho času byla jablonecká humno-skříňová sladovna jedinou v republice. Jezdili se na ní podívat z pivovarů z celé republiky."

Pojďme do varny. Jablonecké pivo se tu vařilo ve čtyřech nádobách po dvou stech hektolitrech. Vařilo se klasicky na dva rmuty.

Měď nebo železo?

I další zastavení spilka chránila raritu evropských rozměrů. Měděný chladící štok o obsahu 450 hektolitrů. „Když za války Němci sbírali měď, došli i do pivovaru. Tehdejší sládek ale štok natřel černou barvou. Když esesáci přišli, lidé z pivovaru je nejdříve opili a až pak je vzali dovnitř. Opilí vojáci si mysleli, že štok je železný," usmívá se Novotný.

Jsme ve sklepě. Ten se nacházel v horní části areálu, proto se trošku paradoxně říkávalo „jdu nahoru do sklepa." Ležácké tanky pojmuly 18480 hektolitrů, ve své době tu zrálo pivo sedmi a osmi stupňová, desítka světlá a tmavá, jedenáctka časem známá jako Jantar a konečně dvanáctka.

Sudy za náklaďák

Jako první zaniklo pracoviště bednářů, kteří do roku 1970 vyráběli a opravovali dřevěné sudy na pivo. V uvedeném roce přešly všechny pivovary na sudy hliníkové. „Někdy v letech 1955 58 bylo v ležáckém sklepě i asi čtyřicet již nepoužívaných obřích ležáckých sudů. Byly poslány do plzeňského Prazdroje výměnou za starší Pragu V3S."

Pivo nám za tu dobu již uzrálo, vyčistilo se a tak můžeme do stáčírny. Ta byla rekonstruována v osmdesátých letech minulého století a nová kolona měla kapacitu osm tisíc lahví za hodinu.

Pivo máme stočené a začíná rozvoz. „V letech 1956 až 1960 se také jablonecké pivo vozilo na Slovensko, tak třikrát týdně po vagonu," vzpomíná Novotný.

Elektřinu byl schopen pivovar získávat z páry. Byly tu dva parní kotle. Dva parní stroje takzvaná pomaloběžka a modernější rychloběžka. „Vím, že svého času měl jablonecký pivovar nejmodernější regulační stanici na převod páry. V roce 1949 jí mermomocí chtěli do Staropramenu."

A co se skrývalo v oné snad nejvíce rozbořené budově směrem k někdejším pivovarským rybníkům? „To byla lednice. Tam se kdysi ukládal právě led z rybníků."

Historky a legendy

Ke starému jabloneckému pivovaru se váže spousta historek, či spíše legend a výmyslů. Tím nejznámějším a nejrozšířenějším, jež se vypráví po celém Jablonecku ještě dnes, je historka o „cikánovi, který utopil v pivě." Jiří Novotný se tomu jen směje. „Napište tam, že tohle se nikdy nestalo. Už jsem to říkal tolika lidem a slýchávám to pořád. Nikdo se nikdy v jabloneckém pivovaru neutopil."

Za největší havárii z dob svého působení v Jabloneckém pivovaru považuje Jiří Novotný vydutí mladinového kotle. „To bylo v roce 1961. Kotel dostal moc velký tlak páry a nafoukl se. Po opravě se v něm pak vařilo ne dvě stě, ale dvě stě padesát hektolitrů mladiny."

Když ale přijde na skutečné historky, bývalý sklepmistr se brání. „To víte, že se užilo. Ale to snad není k publikování, to vám fakt nebudu vyprávět."

Myslíte si, že takový sklepmistr musí pít pivo po hektolitrech? Jiří Novotný byl prý za celý život opilý tolikrát, že by mu na počítání stačily prsty jedné ruky.

Ani pivařem není, ani nebyl. „Já spíš tak na košt. Ale můžu říct, že dnešní piva se podobají pivům ze Západu."

Dnes jeho bývalé působiště chátrá, z pivovaru se stal vřed na tváři Jablonce. Co s ním dál? Zřejmě nic. O tom si můžete přečíst v Jabloneckém deníku již v pondělí.

Jiří Novotný

Rok narození: 1942

Učení: 1956 1958 Pivovar Prazdroj Gambrinus Plzeň

ZAMĚSTNÁN:

Jablonecký pivovar

1958 - 1966 sladovník

1966 - 1990 sklepmistr (s roční přestávkou)

V Jabloneckém pivovaru zažil šest ředitelů a pět sládků.

1991 - 1997 práce v pivovaru Konrád Vratislavice

Dnes v důchodu

Historie dle www.pivovary.info

Pivovar na Jablonecku začal budovat tehdejší majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. První várka byla z podniku expedována již v roce 1835. V roce 1876 se v podniku vyrobilo 1 275 000 litrů piva. Na tu dobu se jednalo o velmi moderní provozovnu, ve které se koncem 19. století vyprodukovalo až 70 000 hl piva ročně. Kapacita varny byla 3 várky po 100 hl denně. Dále tu byla sladovna, chladírna se dvěma chladícími boxy a zavlažovacím chladičem, sklep se skladištěm pro 18 000 hl piva, bednářství a kovářská dílna. Pivovar zaměstnával v té době ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště. V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen. V roce 1908 se akciová společnost Pivovar Medinger sloučila po složitých jednáních se společností Liberecké pivovary a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a 31. srpna 1908 vznikla nová, ale velmi silná společnost Liberecko - Vratislavické a Jablonecké pivovary. Jablonecký i vratislavický pivovar přes kapitálové spojení vyráběly pivo samostatně a nekonkurovaly si ani v odbytu. Prvním ředitelem této společnosti se stal Dr. Julius Roesler. O jeho schopnostech vypovídá určitě i fakt, že ředitelem prosperující společnosti byl celých 37 let až do podzimu 1945, kdy byl odsunut do Rakouska. První světová válka znamenala útlum výroby. V roce 1917 poklesl výstav jen na 16 000 hl. Po vzniku Československa začal podnik opět prosperovat, byl modernizován a v roce 1929 výstav překročil hranici 100 000 hl. Hospodářská krize a následně druhá světová válka zastavila rozvoj pivovaru. Přesto zůstal provoz po roce 1945 velmi moderní. Spolu s vratislavickým byl čtvrtý největší pivovarem v zemi (po Plzni, Smíchovu a Velkých Popovicích). Akciová společnost byla zrušena a jablonecký pivovar přešel do národní správy. Až do roku 1948 byl národním správcem Jaroslav Kopecký, ředitelem ing. Jaroslav Haase a prvním předsedou závodní rady se stal bednář Rudolf Matura. Po únorovém převratu v roce 1948 vznikl ze společnosti Liberecko - Vratislavické a Jablonecké pivovary národní podnik Severočeské pivovary, jehož ředitelem byl jmenován Josef Starý. Přes problémy poválečné doby patřil jablonecký provoz k velmi moderním a jen v samotném Jablonci činila roční produkce až 140 000 hektolitrů piva ročně. O jeho světovosti svědčí například i fakt, že láhev vyhlášeného Jabloneckého Jantaru najdete ještě dnes v muzeu piva v Kodani mezi více jak 13 000 lahvemi z celého světa. Poptávka po jabloneckém pivu rostla, investice do technologie však nepřicházely. Postupem času stroje stárly, neustále však musely produkovat naplánované hektolitry piva. Pivovar se dostal několikrát na pokraj kolapsu. V roce 1981 se dokonce uvažovalo o ukončení výroby. Nakonec však bylo rozhodnuto o rekonstrukci. Novou nerezovou varnu dodal Strojobal Pacov. V roce 1986 došlo k modernizaci chlazení - byly dodány chladící věže a nové rozvody. Ležácký sklep se dočkal rozšíření o 6-7 000 hl. Pivovar byl uzavřen v roce 1991.