Na slavnostní předpremiéru novinky Intimity, která proběhla v jabloneckém kině Junior, dorazila kromě režiséra Ivo Macharáčka a scénáristy Evžena Gogela také Victoria Priester, která k filmu složila muziku.

Jak složité bylo hudbu v tak krátkém čase složit? Režisér filmu na předpremiéře mluvil o šibeničním termínu, s nímž za vámi přišel …

Napsat hudbu k celému filmu za pouhých 14 dní je samozřejmě náročné, hlavně po fyzické stránce. Brzy zjistíte, že, abyste vše stihl, musíte vypustit takové ty základní věci, jako je spánek, posléze jídlo, protože máte z nedostatku spánku stažený žaludek, zhubnete asi tak deset kilo, ale nakonec existují podpůrné prostředky jako kafe, čokoláda, sušenky a energetické nápoje, bez kterých by se to asi neobešlo. Na druhou stranu, když vás tlačí čas a pracujete v kuse přes den přes noc, dostanete se na určitou energetickou vlnu, zapomenete na únavu, žijete jen tou konkrétní prací. V mém případě tedy hudbou. Témata a nápady pak přicházejí téměř okamžitě, protože jste v tom zcela ponořeni. Musíte pracovat rychle, ale zároveň citlivě vůči danému tématu. Není moc času nechat si nápady rozležet v hlavě, takže nakonec spoléháte hlavně na intuici.

Už jenom toto vypadá jako zajímavý zážitek. Máte ještě další?

S natáčením hudby je to také docela sranda. Zejména když pak z nedostatku času natáčíte gospel v 5 hodin ráno. Ale mé sestry, se kterými jsme natáčely, mají naštěstí podobný entuziazmus pro hudbu. Nakonec nás to vlastně bavilo. Přicházet do studia večer, kdy všichni končí a odcházet ráno, kdy naopak ostatní zase přicházejí do práce.

Kde jste se při skládání inspirovala?

Pro mě byl inspirací samotný film, herecké výkony, které jsou podle mě skvělé. Každá scéna má svoji atmosféru a své emoce. Stačí se vcítit do příběhu a pak už tu hudbu slyšíte, přichází tak nějak sama.

Chystáte nějakou další spolupráci?

Samozřejmě bych velmi ráda pokračovala ve spolupráci s režisérem Ivo Macháráčkem, který mě k tomuto filmu oslovil. Jeho práce mě hrozně baví a je to také skvělý člověk. Doufám, že se nám podaří další plány uskutečnit.

Jak se liší filmová muzika od klasického skládání?

Psát filmovou hudbu je určitě jiné, než klasické komponování. Je velmi důležité vycítit správnou náladu nejen jednotlivých scén nebo postav, ale také hlavní emoci nebo poselství celého filmu. Potom samozřejmě musí hudba přesně zapadnout nejen pocitově, ale i po technické stránce do určité časové linie, aby seděla na střih a délky scén. Tomu se přizpůsobuje tempo i délka skladby. Tím vlastně dostáváte určité hranice. Nechci říct úplně omezení proti tomu, když píšete skladbu, která se k obrazu neváže. Ovšem dostanete úplně jiné impulzy a inspirace, které vám film svým příběhem předává.

A jak se vám Intimity osobně líbí, případně jaký příběh je váš nejoblíbenější?

Myslím si, že Intimity je dost ojedinělý počin v české kinematografii a navíc velmi podařený. Pokaždé, když jsem odcházela z kina, mi vykouzlil úsměv na tváři a to jsem jej během posledních dvou měsíců shlédla asi tak tisíckrát, rozhodně víckrát, než jakýkoliv jiný film ve svém životě. Osobně mám nejraději příběh barmanky Adélky a básníka Viléma. Ti jsou prostě kouzelní.