V dílně to jen cvrčí. Bruska jede na plné pecky, stěny osvětlují záblesky svářečky, vůně železa prostupuje vzduchem. Tady se již tuto sobotu bude konat nultý ročník Železnobrodského kovosochání. Od jedné hodiny po obědě.

David Szalay vykoukne zpoza ponku, kde je schován při tvorbě svého dalšího díla – kovové sochy. Ano, kovové. A ne jen tak ledajaké – tvorbu zdejšího kovotepce obdivují i v Německu či Holandsku.
A co více, David Szalay je autorem oceňované Metalové cesty Mladou Boleslaví – naučné stezky městem automobilů. „Jde o soubor dvanácti panelů, každý na konkrétním místě, vždy doplněný tématickou sochou," přibližuje mladý umělecký kovář.

V sobotu otevíráte dveře své kovárny veřejnosti. Ve spolupráci se železnobrodským Informačním a kulturním střediskem jste připravil nultý ročník akce s názvem Železnobrodské kovosochání. Co si mají lidé pod tímto pojmem představit?

Na zájemce čeká nejen občerstvení, ale také kulturní program, z něhož vyzdvihnu středověké tance v podání děvčat Lady´s Sharefa či vystoupení mužoretů ARTroza, na ty se osobně těším. Uklízíme sklad, kde proběhne výstava mých soch. A my, osazenstvo ateliéru, budeme mít připravenu asi dva metry osmdesát centimetrů vysokou kovovou sochu. Tu chceme zkrášlit kovanými hřeby. Právě ty si mohou lidé přijít zkusit vyrobit.

Nebude to příliš těžké? Kovařina je přece jen práce pro chlapy…

Vymysleli jsme to tak, aby to zvládly i děti. Hřeb bude držet v zápustce a každý do něj může mlátit, jak se mu zachce. Ze všech hřebů pak vybereme ty nejzajímavější a přidáme je na sochu. Naši hosté se tak mohou podílet na netradičním díle. Každopádně chceme, aby sobotní odpoledne v naší kovárně proběhlo v klidném rodinném duchu.

A co dál se sochou?

Bude města. Sice bude uskladněna u nás, ale město si ji může vzít při každé vhodné příležitosti. Navíc mám plán rozšíření kovosochání, chci oslovit místní skláře, zda by nešli do příštích ročníků s námi. Kombinace skla a železa je vždy lákavá.
Spojení Železný Brod a kovář je sice malebné, ale tradicí je tady sklářství. Takže doufám, že se skláři přidají a že soch bude rok od roku přibývat.

Vaše kovárna se stala vděčným objektem zájmu turistů i místních obyvatel v rámci akce Aktivní dny v Českém ráji. Přes letní prázdniny až do konce září k vám proudily skoro až davy…

A my jsme z toho byli až překvapeni. Zájemcům jsme ukázali techniky klasického kování, ti odvážnější si to i vyzkoušeli. Byly tu i děti, jež poznávaly tradiční řemesla v rámci jakéhosi programu, což mi bylo sympatické.

Všude kolem nás jsou kovové sochy. Vše je vaše dílo?

Sochy tvořím od návrhu po samotnou realizaci. Dokonce při jejich tvorbě i odpočívám. Když chci relaxovat, mám na to další práci. Mým oblíbeným oddechovým tématem je tvorba mimoňů nebo-li mimozemšťanů. Při tvorbě těchto soch se prostě nedržím žádných schémat ani proporcí.

Máte k nějaké soše osobní vztah?

Měl jsem soubor čtyř pěti soch, kombinace kovu a dřeva, a myslel jsem si, že toho se nikdy nevzdám. Pak ale přišli tuze příjemní lidé, kterým se sochy moc líbily a doslova prosili, ať jim je prodám. Od té doby jsme výborní přátelé. Sochy jsou u nich a mně to ani nevadí, když vím, že jsou v dobrých rukách.

Jak jste se ke kovařině dostal?

Prostě mě to bavilo. A tak jsem se vyučil kovářem a absolvoval jsem obor Umělecký kovář na Střední uměleckoprůmyslové škole Turnov.

Dá se tímto „černým" řemeslem uživit?

Takhle: v ateliéru tvořím sochy jen já, kluci vyrábí na zakázku. Děláme nejvíce interiérové věci jako postele, židle, stoly. A uživíme se tím.

PROGRAM ŽELEZNOBRODSKÉHO KOVOSOCHÁNÍ

13:00  – Lady´s Sharefa – středověké tance
13:10 – 14:10. – Jakub Přibyl a Roman Krása ze skupiny MOTOVIDLO Praha – písničky
14:10  – středověké tance
14:30  – ARTrosa – originální soubor českých mužoretů z Hořic 14:50 – „O hrbaté chalupě" – divadelní hra pro malé i velké
15:30  – Výlet za železem