Ve vagonech, jež je odvážely z rodné země od rodiny a přátel, tenkrát seděly i Ruth Adlerová-Hálová, Milena Grenfell-Baines a Zuzana Marešová. Tyto tři dámy navštívily v úterý večer Liberec, aby se zde zúčastnily komponovaného pořadu Vlaky naděje i slavnostního přijetí na liberecké radnici.
„Nicholas byl vtipný, díval se dopředu, smál by se, kdybychom tady teď brečely. Vzpomínáme na něj rády,“ uvedla po ceremoniálu jedna ze zachráněných, Zuzana Marešová. I další z „Wintonových dětí“, Ruth Adlerová-Hálová, vzpomíná na svého zachránce s láskou a úctou. „Den, kdy jsme se nesmáli, byl podle něj ztracený,“ poznamenala 93letá rodačka z Českého Krumlova, která stejně jako její kolegyně překvapila přítomné svou vitalitou i upřímností, s jakou se podělila o svůj příběh.
Když opouštěla Československo, bylo jí třináct let. „Maminka se mě neptala. Rozhodla se, že když je šance na záchranu, že ji využije,“ vysvětlila s tím, že by se po vzoru své matky zachovala stejně. A to i přesto, že začátky v nové zemi nebyly jednoduché. „Zanechala jsem tam rybník slz. Hrozně se nám stýskalo,“ přiznala s tím, že na přijetí na britských ostrovech si nemůže stěžovat.
close
info
Zdroj: Deník / Kamil Košun
zoom_in
„Nebrali si nás bohatí lidé, ale rodiny, které měly už vlastní děti a vlastní finanční problémy. Celou válku se k nám chovali skvěle,“ vysvětlila Adlerová, podle které se ale setkali i s pověstnou anglickou odtažitostí. „Byli to objektivní a laskaví lidé. Ale neukazují city, a tak jsem měla někdy pocit, že kdybych spadla do kanálu, nikdo mě nebude hledat,“ řekla s nadsázkou. Ještě teď je ale v kontaktu s jedním „bratříčkem“, kterému byly tři roky, když přišla do rodiny. „Teď už je mu osmdesát tři,“ poznamenala s úsměvem.
Na rozdíl od řady jiných Wintonových dětí příběh Ruth Adlerové skončil šťastně. Její maminka holocaust přežila. Před transportem z Terezína ji zachránil bratranec, který si ji vzal a díky tomu ji vyškrtli ze seznamu. „Ještě mám schované jejich železné prstýnky,“ podotkla Adlerová, která přiznává, že ji v životě potkalo štěstí. „Já jsem pro to nic neudělala,“ dodala na závěr.
Komponovaný pořad Vlaky naděje konaný v kostele sv. Antonína Velikého při příležitosti 80. výročí událostí na začátku 2. světové války a k poctě Sira Nicholase Wintona pořádala Technická univerzita v Liberci ve spolupráci s Římskokatolickou farností – arciděkanstvím Liberec a statutárním městem Liberec. Setkání se zúčastnil také izraelský velvyslanec J. E. Daniel Meron.
Sir Nicholas Winton se zasadil o záchranu 699 dětí z bývalého Československa, kterým přes Dětskou sekci Britského výboru pro uprchlíky z Československa zařídil adopci v britských rodinách. První vlak vyjel 14. března 1939, poslední 2. srpna.
