Před soudní senát předstupuje drobný prošedivělý muž. Napadá na jednu nohu a mluví tichým hlasem. Působí bezmocně, zvlášť když požádá soudce, zda by nemohl během své výpovědi sedět.

Málem mu přistrčí židli jeho bývalý bachař z věznice v Minkovicích u Liberce Josef Vondruška, tedy právě ten, kterého drobný muž obviňuje z týrání vězňů v 70. a 80. letech minulého století.

„V roce 1980 mi strčil hlavu do záchodové mísy, a přitom řval – lízej, dobytku! Vždy měl na rukou černé rukavice. Mlátil mě pěstí, obuškem, kopal do mne, až jsem i jednou ztratil vědomí a po takové nakládačce čural čtrnáct dní krev,“ chrlil ze sebe své hořké svědectví bývalý politický vězeň Jiří Wolf.

„Taky se stávalo, že když mi bachaři, včetně Vondrušky, nesli jídlo, že mi jej schválně vysypali z ešusu na podlahu cely a nutili mne, abych jedl ze země. Když jsem odmítl, byl jsem zbit,“ dodal.

Rány pěstí a kopance a k tomu častou samovazbu si Jiří Wolf vysloužil v Minkovicích podle své výpovědi vždy, když odmítl převzít úřední dopis, který mu přišel, anebo když držel na protest proti krutému zacházení hladovku.

„Bitím nutili dozorci odsouzené k tomu, aby zvyšovali svou pracovní výkonnost. Na lavici obžalovaných by měl sedět celý ten zločinecký režim,“ zvolal řečnicky Jiří Wolf.

A sál zašuměl. V síni se totiž sešlo jak několik desítek odpůrců bývalého režimu, včetně dalších politických vězňů, tak také příznivci Josefa Vondrušky. Ti se ovšem, na rozdíl od antikomunistů, chovali způsobně. Antikomunisty musel předseda senátu několikrát napomínat, aby se utišili.

Podle obžaloby hrozí Josefu Vondruškovi za zneužití pravomoci veřejného činitele až 10 let vězení. Bývalý bachař ale tvrdí, že je nevinný, že skutky, z nichž jej státní zástupce viní, nespáchal.

„Pohyb v celách kontrolovaly od poloviny sedmdesátých let kamery. Dění sledoval velitel na monitoru. Nebylo tedy vůbec možné, abych vstoupil k odsouzenému do cely, strkal mu hlavu do záchodové mísy a křišel přitom – lízej, dobytku! Dále jsme ani nemohli vězňům vysypávat jídlo na podlahu cely, protože jsme jim ešusy podávali okénkem ve dveřích. Cela při vydávání jídla zůstávala zavřená,“ ohrazoval se při líčení Josef Vondruška.

Současně popřel tvrzení Jiřího Wolfa o tom, že vězni ani jednou nebylo umožněno lékařské ošetření.

„Na chodbách jsme měli umístěné schránky, do kterých mohl každý odsouzený anonymně vhodit svou stížnost nebo žádost,“ podotkl Josef Vondruška.
Jak ale vyplynulo z vězeňských záznamů, už na počátku 70. let mu vytýkali jeho nadřízení přílišnou horlivost a výbušnost při plnění úkolů. Kvůli málo ohleduplnému zacházení s vězni dostal dokonce Vondruška v té době kázeňský trest.

„Když jsem po roce 1989 nahlédl do vězeňských záznamů, zjistil jsem, že 90 procent zvěrstev, jichž se bachaři dopouštěli, v nich nebylo vůbec zaznamenáno,“ prohlásil Jiří Wolf. „Na den jsme měli čtvrtku chleba a trochu melty. Pořád jsme byli o hladu. V práci nás popoháněli gumovými hadicemi, i tam nás bili, i tam často tekla krev,“ dodal.

Soudce četl výpověď dalšího vězně, který tvrdil, že mu Vondruška ešusem přerazil nos a natrhl ret jen proto, že jej odmítal poslechnout. Líčení bude pokračovat 21. ledna.

Exkluzivně první materiál s výpovědí vězně o minulosti Josefa Vondrušky přinesly Deníky.

Exkluzivně jako první materiál s výpovědí vězně o minulosti Josefa Vondrušky přinesly Deníky 1. září 2006