O jejich trestu rozhodl trestní senát ústeckého krajského soudu v pondělí 15. srpna. Státní zástupce si ponechal lhůtu pro možné odvolání.

Případ, který skončil před soudem, začal tím, že ve výchovném ústavu v Děčíně se čtyři mladíci dohodli: Zabijí otce a sestru jednoho z nich Jirky ze Šumperku.

V rodinném domě, a v objektu otcovy firmy, měli ukrást peníze, zbraně a dvě auta. Stopy chtěli zahladit podpálením objektů. Lup si chtěli rozdělit, a každý by zmizel podle svých vlastních plánů.

„Kromě doznání obžalovaných zejména z přípravného řízení, měl soud k dispozici výpověď jednoho z chovanců výchovného ústavu, který se původně také zapojil do toho plánování. Nakonec se polekal a všechno oznámil psycholožce a ta dále vedení výchovného ústavu," uvedla předsedkyně trestního senátu Jana Kurešová.

NEPOVÍDALI SI, PLÁNOVALI

Mladíci nepopírali, že se o vraždě bavili. Ale tvrdili, že si jenom povídali. Vymýšleli, co by asi udělali, kdyby přepadli otce jednoho z nich. Nic prý neplánovali. Nudili se, protože byli na uzavřeném oddělení pro notorické útěkáře.

Podle Kurešové jde o účelovou obhajobu. Naplnili znaky přípravy vraždy, protože se nejednalo jenom o nezávazné povídání, ale úmysl byl již ve fázi plánování. Jeden z obžalovaných (Jirka) začal vraždu svého otce pečlivě plánovat. Namaloval plánek domu, kde otec bydlel, a plánek objektu otcovy firmy. Oba objekty měli v úmyslu vykrást. V tomto případě se jednalo již o konkrétní znaky přípravy (plánování) útoku.

Obžalovaný Jirka na obou pláncích vyznačil i umístění trezoru. Plánky si nalepil do sešitu. Plánky Jirka nakreslil, aby spoluspiklenci viděli jak to vypadá v rodinném domě a ve firmě.

Vyrobil i lístek s hesly, kde poznámka „příjezd odjezd" znamenala, že společně přijedou na místo a jedním z odcizených aut odjedou někam do lesa. Poznámka „jak udělat" se srdíčkem znamenalo jak zabít tátu a sestru. Symbol srdíčka znamenal Jirkova otce. Dále poznámka „úklid a manipulace", taktéž se srdíčkem, vyjadřovalo zbavení se obou těl. Poslední poznámka „prostředky na" vyjadřuje potřebu opatřit si zbraně.

OTÁZKA ZNÁSILNĚNÍ

Dva komplici, mladíci z Kladna a Břeclavi, byli obžalováni kromě přípravy vraždy též ze znásilnění ve stádiu přípravy. Spolu se dohodli: Devítiletou sestru Jirky ze Šumperku znásilní ještě před tím, než ji zabijí.

Podle trestního senátu ústeckého krajského soudu se ale nejednalo o znásilnění ve stádiu přípravy, protože nebyly reálně naplněny znaky přípravy. Pouze dva ze čtyř kompliců se v cikánštině bavili o tom, že by dívenku mohli před zavražděním ještě znásilnit. Jenže, povídání „co kdyby" ještě není přípravou trestného činu.

DOPIS JAKO SVĚDECTVÍ

Jeden z odsouzených ke třem letům vězení, agresivní břeclavský mladík Mario, dosvědčil souvislosti přípravy vraždy nechtěně i v dopisu matce z litoměřické vazby. V dopisu zadrženém vězeňskou službou píše, že vraždu a znásilnění skutečně připravovali, ale nikdy by to prý neudělali. Zároveň napsal, že když se domluví, a hodí to na jednoho, budou z vězení venku dříve.

Jak jsme již uvedli v článku o začátku procesu, Mario také radil matce, aby opustila svého přítele Petra, který ji napadá. V dopisu sliboval, že jejího přítele, až vyjde z vězení ven, zabije „chcípne mi pod rukou", napsal doslova. K tomu lze dodat, že v den zahájení soudního jednání napadl na krajském soudu vězeňskou eskortu.