Špinavé ruce a oblečení od sprejů různých barev, zvýšená hladina adrenalinu a nepřekonatelná chuť malovat. Tyto rysy spojují asi každého sprejera. Ilegální výtvarníci, kteří v noci běhají za dobrodružstvím s nádechem umění však většinou nevědí, že za vyzdobený graffit na zdi paneláku mohou skončit až na rok za vězeňskou mříží, kde si budou moci malovat tak maximálně tužkou na papír.

Fixa nebo sprej? Je to úplně jedno

Policie totiž v případě sprejerů jedná nekompromisně ve jménu paragrafu 228. Ten podle tiskové mluvčí liberecké policie Vlasty Suchánkové hovoří o tom, že u ilegálních malůvek není rozhodující výše škody, kterou „umělec“ způsobí. To v podstatě znamená, že například zamilovaný chlapec, který někde na dveře načmárá fixou jméno své vysněné, se dopouští trestného činu stejně jako writer „profesionál“, který v noci posprejuje celou vlakovou soupravu.

Oba dva se tak stávají podezřelými z přečinu poškozování cizí věci sprejerstvím. Za tento prohřešek si mohou jít až na rok sednout do vězení. Zákon tímto nekompromisním způsobem upozorňuje na nemorální podstatu malování na zdi cizích domů.

Za uplynulý rok 2009 liberečtí strážci zákona řešili dvaačtyřicet případů, ve kterých někdo počmáral nebo posprejoval cizí nemovitost. Z více než čtyřiceti případů se však policistům podařilo objasnit pouze osm.

V letošním roce auta s modrými majáky vyjížděla pouze k šesti případům a zatím se žádný nepodařilo objasnit. „Jednu z největších ploch posprejoval zatím neznámý „umělec“ začátkem roku 2010 na stěně jedné z libereckých středních škol. Tenkrát musel majitel umýt 93 metrů čtverečních nečitelných nápisů, vyhotovených různými barvami,“ popsala případ tisková mluvčí Vlasta Suchánková.

Legální plocha je pouze na tréning

Na pouliční umění se z druhé strany podíval liberecký writer, který si nechá říkat Emílio. „Ke sprejování mě táhne hlavně touha se nějak vyjádřit a zároveň ukázat trošku anarchie současnému systému. Hrozně mě baví ten adrenalin a neustálá přítomnost strachu z toho, že se přiřítí houkající oktávka,“ vysvětlil podstatu nočních dobrodružství Emílio.

Jak writer dodal, na většinu uměleckých výprav se skupinou sprejerů chodí i kamarádi, kteří sledují, zdali je „čistý vzduch.“ Dále také vysvětlil, že plochy určené k legálnímu malování slouží umělcům spíše jako místo pro tréning. Writer si tak výtvor připraví a v noci ho pak „vypálí“ někde ve městě. „Když nejsou peníze na spreje, tak vezmeme v garáži tátovi barvy a použijeme je k našemu umění,“ ukončil sprejer Emílio.