Předchozí
1 z 5
Další

Karel Sobotka.Zdroj: archiv

Žádné formy. Vše z jeho produkce je kvalitní ruční práce se skleněnými trubičkami nad kahanem. Skleněné figurky. Křehké, krásné, baculaté i subtilní, sotva by ses je bál vzít do ruky. To je ta křehká krása. Svému království „šéfuje“ přesně třicet let Karel Sobotka.

Karel Sobotka.Zdroj: archiv

Své umění jezdí ukazovat po výstavách a trzích nejen u nás ale i v zahraničí. Respektive jezdil. „Velký zájem lidí a hlavně dětské oči, které mě sledují u práce, mne utvrzují v tom, že v této práci mám pokračovat,“ vždy Karel Sobotka ze Železného Brodu říkal. Ale jak nyní?

Karel Sobotka.Zdroj: archiv

Divácké publikum skláři ohromně chybí. To je totiž ta přidaná hodnota jeho práce. Zákazník si koupí figurku, kterou na vlastní oči viděl vyrábět. Ne jen nějaký kus, neosobní, jako z továrního pásu, z výroby do forem. Sobotkovy figurky mají vždy své osobní kouzlo, které jim do slova a do písmene vdechne. Co kus, to originální ruční práce. Za loňský rok byl na 40 řemeslných trzích.

Karel Sobotka.Zdroj: archiv

„Do konce května všechno zrušeno i řada akcí v červnu. Polsko, Löbau v Německu, prezentace Libereckého kraje…“ vypočítává sklář místa, kam tradičně jezdil. „Bude zřejmě Morava, tradičně tam bylo dva tisíce lidí. To bude stát fronta u kasy s odstupy kolem celého náměstí,“ uvažuje Sobotka o nejbližších trzích. Přijede ale polovina prodejců, trh bude ob stánek. „Můžu pracovat do zásoby, ale komu budu zboží prodávat?“ ptá se jako řada jiných rukodělných výrobců.

Karel Sobotka.Zdroj: archiv

„A víte, že se mi ani foukat nechce,“ posteskl si Sobotka. To pracují nervy. Ale ne z obavy, že onemocní. „Ze situace na trhu a na politické scéně. Nemám strach o sebe nebo i naše děti. Spíš o vnoučata a pravnoučata,“ vysvětluje mimo jiné držitel titulu Živnostník roku 2013. Pamatuje si velkou krizi oboru před třinácti lety. „Vzpamatovávali jsme se z toho přes pět let.“ A nyní? Zhruba třetinu produkce prodává třeba v lázeňských městech. Ta zejí prázdnotou. Další část zboží prodá na trzích. „Mám štěstí, jsem ve svým a nezadlužený. Je mi jedno, že si nedám biftek ale gothaj. Za patnáct let jsem byl jednou na dovolené, tak nepojedu. Lidi nebudou mít peníze, kdo si koupí skleněné figurky?“