Dostávají nízký plat, dorovnávaný štědrými dietami, které často tvoří více jak polovinu celkového příjmu. Jenže se z nich neodvádí sociální a zdravotní pojištění, tudíž se nezapočítávají do důchodu ani třeba do nemocenské. „U kamioňáků je to zcela běžná praxe,“ potvrzuje dálkový řidič Ondřej. „Výše diet záleží na tom, kolik časů trávím v zahraničí a v jakých zemích. Často jde třeba i o šedesát procent mých příjmů. V případě nemoci by nastal problém, protože by mi ji počítali podle odvodu zdravotního pojištění z mé nízké mzdy,“ líčí.

Výplata na ruku bez smlouvy se nevyplatí. Okrást stát na daních znamená v budoucnu potíže třeba při žádostech o dávky v nouzi.
Lidé se nechávají vyplácet na ruku. Jenže nemají nárok na hypotéku ani na důchod

Hypotéka u banky prý až takový problém neznamená, neboť mu zaměstnavatel může vydat potvrzení o výši diet a banka k nim pak zpravidla přihlédne jako k dalšímu příjmu.

Nárok na zahraniční stravné dává zaměstnancům zákoník práce. Aktuální sazby každoročně vyhlašuje ministerstvo financí podle toho, jak „draho“ je v jednotlivých zemích. Základní sazba zahraničního stravného za den strávený například v Maďarsku činí 40 eur, v Polsku, Německu nebo Rakousku 45 eur, ve Francii nebo Itálii 50 eur, v drahém Švýcarsku 75 eur.

Malý plat, vysoké diety

Jak Ondřej popisuje, malý plat a vysoké diety jsou prý v jeho oboru už mnoho let standardem, postupně se alespoň mírně zlepšuje základní mzda. Ta se nyní dle jeho slov pohybuje kolem dvaceti tisíc hrubého. „Řidiči chybí, takže je o ně přetahovačka. Moc lidí to nechce dělat. Rodinu nevidíte jak dlouho, pohybujete se jednou nohou v kriminále, máte sice proježděnou celou Evropu, ale znáte jen dálnice,“ líčí.

Ekonom Aleš Rod
Čechům chybí daňový patriotismus. Může za to minulý režim, říká ekonom Aleš Rod

Nastavený systém diet se ale podle něj jen tak nezmění. Zatímco v jiných profesích se pokládají za peníze navíc, aby člověk vyžil pracovně v zahraničí, v dálkové přepravě se berou jako součást mzdy. „Velkou konkurenci totiž představují řidiči z východu. Poláci, Ukrajinci nebo Rumuni pracují ještě za podstatně horších podmínek. Takže když by se vám to nelíbilo, zaměstnavatel za menší peníze poptá je. Jde o začarovaný kruh a těžko se s ním podaří něco udělat,“ přemítá Ondřej.

Když přemýšlí o budoucnosti a o zajištění na stáří, je přesvědčen, že až půjde do penze, „stejně už žádné důchody už nebudou“. Takže již nyní ukládá peníze stranou. „Co člověk nenašetří, nebo nebude mít zainvestovaný, tak mít nebude,“ uzavírá.