„My si vymůžeme, abychom byli pověšeni na cukršpagátě, abychom tu smrt měli sladkou,“ poznamenal na sklonku března 1921 uštěpačně sociálně demokratický politik Antonín Zápotocký, když se ve vazební věznici dozvěděl, že bude souzen spolu s dalším tuctem radikálních levicových politických aktivistů za velezradu a že jim prokurátor navrhuje trest smrti.

Možná správně tušil, že tahle kaše se tak horká jíst nebude. Odsouzení nakonec strávili ve vězení jen pár měsíců. Právě tak skončil před sto lety proces s organizátory pokusu o první komunistický převrat v Československu.

Je ironií osudu, že když se Zápotocký stal o více než 30 let později prezidentem komunistického Československa a jeho román, v němž popisoval dávné události, začal sloužit jako povinná četba odhalující „vykořisťovatelskou a nedemokratickou tvář“ první republiky, neváhal sám na základě podobných obvinění podepisovat rozsudky smrti.

Vnitřní rozkol

Antonín Zápotocký působil od roku 1907 (tedy již od svých 21 let) jako krajský tajemník Československé sociálně demokratické strany dělnické na Kladně. Po vzniku Československa se pak zařadil k těm, kdo pod vlivem bolševické revoluce v Rusku začali požadovat úplný politický a společenský převrat. Tyto požadavky postupně vyústily v to, že uvnitř sociální demokracie vznikl samostatný krajně levicový proud.

Tento vnitřní rozkol byl dlouhodobě neudržitelný a koncem roku 1919 dovedl stranu k jejímu faktickému rozdělení.

Ve svém románu Rudá záře na Kladně mimochodem Zápotocký daný spor personifikoval: pravé křídlo, prosazující postupnou umírněnou socializaci, v něm reprezentuje postava dělníka Dubce, radikální marxistickou levici pak figura starého horníka Honzy Vaňka (předlohou pro ni byl zřejmě Zápotockého spolupracovník a přítel Václav Stádník).

Jako záminka k vyřešení stranického rozkolu posloužil známý „boj o Lidový dům“, k němuž došlo v prosinci 1920. Tato budova v pražské Hybernské ulici patřila i spolu s tiskárnou oficiálně dlouholetému předsedovi sociální demokracie Antonínu Němcovi, jenž vystupoval proti bolševické levici. Levice ale dům i tiskárnu zabrala, což si Němec nedal líbit; v prosinci 1920 vyklidila Lidový dům násilně policie. V odpověď na to vyvolali radikální marxisté generální stávku, která proběhla od 10. do 16. prosince po celé zemi a zvlášť na Kladensku a Mostecku přerostla málem v povstání.

Soud byl mírný

Státní moc neváhala, pokus o převrat tvrdě potlačila a jeho hlavní organizátory včetně Zápotockého postavila před soud. Dne 29. března 1921 odpoledne tak začal proces, jenž o dva týdny později, 13. dubna 1921 skončil vynesením v podstatě mírných rozsudků: šest obviněných bylo zproštěno obžaloby, ostatní dostali tresty od šesti do dvanácti měsíců. Jen Zápotocký si vysloužil víc, měl si odsedět půldruhého roku.

Jeden akt dějinného dramatu skončil, ale druhý začínal. V květnu 1921 vznikla Komunistická strana Československa. Z prosincové porážky se tak bohužel zrodila jedna z nejsilnějších a nejtotalitnějších stran v Evropě.