Do Skautu vstoupil v roce 1968, v době takzvaného Pražského jara. Poměry povolily, a tak staří pováleční skauti obnovili středisko i v Železném Brodě. „Byli to skauti, kteří se přímo či nepřímo účastnili neblahé střelby u Souše, známé jako Akce Jizerka,“ vzpomněl nejstarší železnobrodský skaut.

Zdroj: DeníkV roce 1970 byl Skaut opět zakázán, Mýval vzpomíná na poslední táborák na Blatenské pile u Josefova Dolu. Organizace pak byla znovu obnovena na sklonku roku 1989.

Proč Mýval? „Tuhle přezdívku mám už asi od čtyř let. Protože miluji vodu ve všech podobách. Řeky, rybníky, moře, déšť.“

Náčelníka nikdy dělat nechtěl. „V roce 1989 jsem se vmísil do politiky, sedával jsem v železnobrodském zastupitelstvu. Skaut mi zůstal jako koníček.“ Vedl ale svůj oddíl, první od roku 1993 do roku 2004. „Pak se rozutekli po světě. Dodnes se ale schází.“

František Lufinka
Otázka pro starostu Železného Brodu: Jak to vypadá se stavbou kluziště ve městě?

Teď vede Jaroslav Kočvara nejmenší skauty. Oddíl se jmenuje Ledňáček a zaměřen je na vodáctví. Jezdí s ním každý rok na tábory, pokaždé jinam. Loni byli na Vošmendě pod Bozkovem, předtím u Ploučnice. „Každý rok jezdíme jinam. Letos jedeme na La Grace, což je replika historické lodi z druhé poloviny 18. století. Tábor to bude drahý, ale už se na něj připravujeme dva roky, tak snad vše dobře dopadne. Poplujeme kolem Elby,“ nastínil.

Skaut podle Jaroslava Kočvary není kroužek, jde o filozofii. „Vedeme děti k tomu, aby se obešly bez elektřiny, plynu, uhlí. Jedeme na tábor, přijedeme na holou louku, postavíme tábor a když odjedeme, zůstane po nás jen ušlapaná tráva. Nemáme kuchařky, děti si pod dohledem nás dospělých dělají všechno pěkně samy. Děti si pak ví rady v mnoha situacích.“

Stejně tak vede samotný oddíl. Na vodu vyráží ve starých kanoích, které si musí umět děti spravit, postavit teepee nebo stan.

Železnobrodští skauti připomínají sto let od založení místního střediska.
Železnobrodští skauti slaví. Připomínají sto let od založení místního střediska

Železnobrodské středisko Údolí má v současnosti asi sto členů, což není málo, ale ani moc. „Nejhorší je u skautingu udržet děti ve věku, kdy odchází na střední školy. Najednou je tu puberta, která mnohým změní priority. Když jsem byl malý, máma mi zakázala jít ven. Dnes trestají mnozí rodiče děcko tím, že ho vyženou ven.“

Malé skauty hledají v železnobrodském středisku neustále. Takže kdo by chtěl dopřát svým dětem zážitky jako z Foglarovek nebo indiánek, má šanci. I totem mají, a to ne ledasjaký. Už skoro 30 let s nimi brázdí tábory.

Mladí skauti si umí rozdělat oheň, připravit přespání, postavit stan. To a další praktické věci je v Železném Brodě naučí náčelník Roman „Říman“ Fotr, Andrea „Ája“ Barešová, Pavlína „Pája“ Plívová nebo Michal „Komár“ Bareš. A samozřejmě nejzkušenější ze zdejších skautů Jaroslav „Mýval“ Kočvara.