Václav Novotný: Ke sportu mě dovedl František Špoták

Aktivní atletiku ale pověsil ze zdravotních důvodů na hřebík. Už dvanáct let se věnuje ale dětem. „Nedá se říct, jestli jsou dnes děti horší nebo lepší. Mají prostě jiné podmínky. Lepší než my, samozřejmě. I když na své mládí velmi rád vzpomínám. Když jsme třeba jeli na soustředění, tak abychom nemuseli platit celou sumu, tak jsme hrabali třeba na jaře v Poděbradech trávníky,“ vzpomíná Václav. Dnes by to podle něj „ty primadony“ nezvládly.

close info Zdroj: Deník / Lenka Brabencová zoom_in

A jak se k trenérství dostal? Kvůli dceři. „Bylo jí asi deset a chtěla začít trénovat. S Martinem Fořtem jsme udělali tréninkovou skupinu. On teď dělá dlouhé tratě a já to ostatní. Skoky, sprinty, vrhy, hody.“ Na atletický stadion nebo do haly na Střelnici míří tři dny v týdnu po práci.

close info Zdroj: Deník / Lenka Brabencová zoom_in

Ale ani ostatní dny nesedí s rukama v klíně. A pokud ano, tak v nich drží velký foťák a číhá na záběr. To je další Vaškova vášeň. Většinou to je ale o víkendu. „Dávám to dohromady zase se sportem. Na závodech rovnou fotím.“ Přestože se věnuje nejvíce reportážní sportovní fotografii, původně to byl krajinkář.

close info Zdroj: Deník / Lenka Brabencová zoom_in

„To byl ze začátku. Krajinky mne bavily. Jsem členem fotoklubu Balvan.“ Sám přiznává, že je to velký koníček. I když to je i atletika. „Jen u ní mohu ale předávat ještě dál své zkušenosti, které mám. Focení je ale jen zábava,“ srovnává skromně Václav obě své záliby. Že má na svém kontě několik společných i sólových výstav vůbec nevzpomněl.

close info Zdroj: Deník / Lenka Brabencová zoom_in

U fotografování se podle Václava musí každý vyhranit, co mu nejvíce přistane. Krajinkami začal, ale fotí je do dneška, i když ne tolik. Na takový záběr si často člověk musí hodně dlouho počkat. Souhra okolností přála, že Václav fotí atletiku pro zpravodajství a přidal k tomu i další sporty. „Spolupracuji s Láďou Janatou a na víkendy děláme plán akcí na Jablonecku. Tím se logicky mihnu i na kulturních akcích a při společenských událostech.“

close info Zdroj: Deník / Lenka Brabencová zoom_in

Hlavním povoláním energického šedovlasého muže s plnovousem a charismatickým pohledem je technického zaměření. Je programátor CNC strojů v ABB. V podhůří Jizerek je hodně spokojený. Procestoval svět, přesto se domů vždycky rád vracel. Byl by se schopen odsud odstěhovat? „Asi ne. Mě se tu moc líbí.“

close info Zdroj: Deník / Lenka Brabencová zoom_in

Ale přiznává, že krátkodobě by jinde mohl bydlet, ale určitě ne napořád. Přednost by dal místu, kde jsou pohodovější lidé. „V roce 1986 jsme byli ve Finsku a ve Švédsku. Tam mě to tedy učarovalo, i když je tam chladněji. Byla tam taková pohodovka … ale možná to bylo ovlivněno tím, že tehdy to bylo ještě za totáče. Všichni tam byli vstřícní, chtěli se s námi otevřeně bavit. U nás někdo přijde, ani nepozdraví… a to zůstalo dodnes.“

close info Zdroj: Deník / Lenka Brabencová zoom_in