„Věřím na astrologii. Muž se mi směje, ale já mu říkám – Karel IV. věřil astrologii, Vítězslav Nezval a mnozí další taky, tak mně nenadávej…,“ uvedla Chramostová před šesti lety pro Deník, kdy byla v Národním divadle uvedena do Síně slávy nejvýznamnějších umělců, kteří formovali tvůrčí i společenský život a smysl první české scény. „Totiž, když mi bylo čtrnáct a chystala jsem se na konzervatoř, zavedla mě moje přítelkyně za jejím tatínkem, který se astrologií zabýval. On byl dvorní rada, člověk úplně jiného zaměření. Udělal mi horoskop, v němž stálo, že sehraju jistou roli v národních věcech. A stalo se, je to neuvěřitelné,“ vyprávěla herečka.

1. Slibný start
Vlasta Chramostová se narodila 17. 11. 1926 v Brně, ale vyrůstala v městečku Skryje nedaleko Moravského Krumlova. Po dokončení konzervatoře působila v Městském divadle v Olomouci, poté přešla do Státního divadla Brno. Začátkem 50. let se přestěhovala do Prahy, kde na dvacet sezon zakotvila v Divadle na Vinohradech (ztvárnila tam například Marii Stuartovnu, Annu Kareninu či Roxanu). V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčíkova Divadla za branou.

Jiří Krampol
Byl jsem tím, kdo vymýšlel kraviny. Šimek jim pak dával řád, říká Jiří Krampol

2. První „úspěchy“ a politické prozření
Zhruba ve stejné době se začala objevovat i ve filmech. Zpočátku šlo o propagandistické agitky, které v první polovině 60. let vystřídaly komedie Až přijde kocour, Komedie s klikou či Bílá paní. V letech 1962–1968 byla členkou KSČ a byla vedená jako spolupracovnice StB. Záhy ale „prozřela“ a razila teorii, že lepší je „být blbý v mládí a zestárnout k moudrosti než naopak“. V roce 1968 ztvárnila po boku Rudolfa Hrušínského jednu z titulních postav v psychologickém dramatu režiséra Juraje Herze Spalovač mrtvol. O rok později jí komunistický režim výrazně omezil herecké možnosti.

3. Osudový zákaz
Její politické a občanské postoje zapříčinily mnohé pády. Ještě v roce 1965 spolupracovala s rozhlasem i dabingem, vytvořila tam mnohé nahrávky, které jsou dodnes poslouchané. A na protest proti odvolání ředitele Františka Pavlíčka opustila Divadlo na Vinohradech (1972). Tímto krokem se za ní zavřely „divadelní vody“. Ke všemu neštěstí jí při autonehodě zemřel zhruba ve stejném období syn Konrád.

4. Další vzestupy a pády…
V době, kdy měla utrum, pořádala soukromá představení ve vlastním bytě – takzvaná „domácí divadla“, která se stala hitem undergroundového uměleckého života. Na jejich přípravách se podílel manžel, kameraman Stanislav Milota (Spalovač mrtvol), režijně a dramaturgicky na nich spolupracoval Luboš Pistorius. Činnosti divadla se účastnily další osobnosti vyhoštěné z kulturního života, jako třeba dramatici Pavel Kohout, František Pavlíček, herec Pavel Landovský nebo písničkář Vlastimil Třešňák. Některá představení dokládají i filmové záznamy, v roce 1979 vznikla nahrávka textů Jaroslava Seiferta. V roce 1988 byl v Itálii natočen film Andělé moci (Angeli del potere) inspirovaný jejími životními osudy. Vznikl na motivy divadelní hry Pavla Kohouta, hlavní postavu ztvárnila Jitka Frantová a hudbu k filmu komponoval skladatel Ennio Morricone.

5. A zase lepší časy…
Od roku 1991 byla Chramostová členkou souboru činohry Národního divadla v Praze, působení tam ukončila k 31. 12. 2010. Hereckou kariéru ale uzavřela symbolicky 17. listopadu 2011. „Dříve byl tento den tryznou za Opletala, dnes je svátkem boje za svobodu. Narodila jsem se prostě v den zvýšené průserovosti, samozřejmě, kdy jindy,“ okomentovala to. Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masakyka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Následně obdržela coby čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí Čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu.

6. Tři životy
Říkala, že měla tři životy: „První byl divadelní – začal v mých patnácti letech, kdy jsem chodila na konzervatoř v Brně, a skončil v mých dvaačtyřiceti. Následoval život disidentský, který trval dvacet let, a od svých třiašedesáti, které jsem oslavila 17. listopadu 1989, jsem zažívala čas návratů. Znovu jsem se vrátila k profesi, k divadlu, i když jsem ten nástup do něj chvíli odkládala. Měla jsem strach, říkala jsem si, jestli to vůbec po takové pauze můžu udělat,“ obávala se.

MARIE ROTTROVÁ v O2 areně v Praze.
Hvězdná Lady Soul má osmdesát. Oslavu Marie Rottrové zrušila nákaza

7. Člověk jednadvacátého století
„Nikdy by mě nebylo napadlo, že se 21. století dožiju, a už vůbec ne, že v něm budou náboženské války a piráti jako ve středověku. Z vyhlídkové věže těch svých let najednou vidím, jak se všechno opakuje, jak jsou lidi pořád stejní. A momentálně i hodně agresivní. Naše společnost je nemocná, bohužel. A co by ji uzdravilo? Myslím, že jsou hodně pošlapány morální hodnoty, že dnes lidem vůbec nic neříkají," rozpovídala se pro Deník.„Ale stejně, jako každá generace rodí talenty, tak se v ní zase najdou i ti, kteří vezmou rozum do hrsti a budou dělat věci, jak se mají. Masaryk například říkal, že demokracie je nespravedlnost, ale nejsnesitelnější ze všech možností. A že svoboda není nevázanost. To jsou výroky, které jsou podle mého názoru strašně důležité. Měli bychom se k nim ubírat, protože národy přece žijí myšlenkami, ze kterých vznikly.“

8. Další propady spojené se vzpomínkami na syna
V představení Národního divadla Tři životy účinkovala s Davidem Prachařem. „Hodně jsem hrála s jeho otcem, měli jsme se strašně rádi. David po něm podělil humor a já Davida pojala skoro za vlastního. Můj syn se totiž narodil úplně přesně jako on. Kdyby se dožil, měla bych už tak starého syna… David mi ho připomíná, říkám si, kolik už by měl za sebou asi průšvihů – lidských a milostných, a já bych s ním měla starosti. Tak tím se „utěšuju“. I když to není k utěšení,“ svěřila se herečka, jejíž poslední prací byl film podle hry Václava Havla Odcházení. „Strašně se mně líbí, protože se v ní odrážejí jeho velké politické zkušenosti, nadhled, sebeironie. Mám pocit, že je to velmi veselá hra při vší té hořkosti a trpkosti. Představuju v ní babičku, ovšem jinou než v Boženě Němcové… Václav Havel mi kdysi slíbil, že mi napíše hru do bytového divadla. Ze známých důvodů ji nenapsal – seděl v base. A já jsem ráda, že po všech těch peripetiích, kdy se s ní počítalo původně do Národního divadla, později do vinohradského, se Odcházení objeví v experimentálním prostředí Divadla Archa. Ta hra totiž „zlato“ moc nesnese,“ okomentovala tehdejší strasti kolem divadelního uvedení Odcházení.

Vlasta Chramostová zemřela 6. října 2019, pouhých osm měsíců poté, co její manžel Stanislav Milota podlehl zápalu plic. Dožila se 92 let.