Osmdesátá léta nebyla pro fotbalový svět šťastnou dobou. Obrovská popularita tohoto sportu na jedné straně a zastaralé tribuny na straně druhé vytvořily nebezpečnou kombinaci, která měla nejednou smrtící důsledky.

Bradfordská katastrofa se stala bezmála zapomenutou - nešlo o nijak významný zápas a tragičnost celého incidentu překryly "významnější" katastrofy, k nimž došlo například v Bruselu (viz box). Přesto se Británie k tomuto neštěstí opakovaně vrací. Kdyby totiž zodpovědné orgány včas věnovaly svou pozornost varovným signálům, nemuselo k oné nešťastné sobotě před 35 lety vůbec dojít. 

Tragická sobota

Stadion The Valley Parade byl dlouhá léta domovským hřištěm bradfordského fotbalového klubu, požadavkům 80. let však už nedostačoval. Jeho design byl zastaralý a požadavkům na bezpečnost neodpovídal už v době před požárem - hlavní tribunu například kryla dřevěná střecha, jež později tragicky přispěla k rychlému šíření ohně. Požární inspektoři také opakovaně varovali před tím, že se v dutinách a škvírách pod sedadly na hlavní tribuně hromadí suchý troud a cigaretové nedopalky. 

Nedá se říci, že by město tyto nedostatky přehlíželo - naopak, v době konání zápasu už padlo rozhodnutí, že dřevěnou stavbu nahradí ocelová konstrukce. Jen se tak mělo stát s přihlédnutím k popularitě fotbalu až po skončení fotbalové sezóny. Pro lidi, kteří se v sobotu 11. května 1985 přišli podívat na zápas, to bylo bohužel příliš pozdě. 

Zápas Bradfordu proti Lincolnu - poslední zápas dané sezóny - začal ve slavnostní atmosféře. Bylo 15:40, když televizní komentátor John Helm přerušil komentování dění na hřišti a zmínil se o malém ohni, který vypukl na hlavní tribuně.

Na stadionu foukal vítr. Ten přispěl spolu s dřevěnou konstrukcí tribuny k tomu, že oheň zachvátil během necelých čtyř minut celou tribunu. Vypukla panika. některé lidi sežehl stravující žár ještě na sedadlech, stovky diváků se snažily utéct ze stadionu. Ti, kteří prchali do prostoru hřiště, se většinou zachránili (hrací prostor naštěstí nebyl v té době ještě oddělen od hlediště plotem), mnozí se však pokusily uniknout východy ze stadionu, které byly během zápasu zamčené. U této překážky vyhasly další desítky životů.

Celkem přišlo při katastrofě o život 54 fanoušků domácího Bradfordu a dva příznivci hostujících hráčů z Lincolnu. Do nemocnic v okolí bylo převezeno více než 250 lidí, řada z nich s vážnými popáleninami. 

Jedna verze: Australan odhodil cigaretu

Proč vlastně začalo na hlavní tribuně hořet? Odpověď na tuto otázku se hledá i více než třicet let po katastrofě. Hned několik variant přitom zaznělo nahlas u přílžitosti 30. výročí katastrofy v roce 2015.

Jednu možnou příčinu odhalil obsáhlý rozhovor s penzionovaným britským detektivem, který se podílel na vyšetřování. Tento detektiv jménem Raymond Falconer v dokumentu BBC odhalil jméno australského fanouška, o němž policie soudí, že právě on upustil osudný nedopalek, který vyvolal požár. Policie se prý s jeho identitou seznámila už při vyšetřování, ale tehdy padlo rozhodnutí jméno nezveřejňovat. Podle Falconera však byl oním mužem Eric Bennett - detektiv se rozhodl zveřejnit jeho jméno až v době, kdy už byl Bennett po smrti.

"Při vyšetřování vypověděl, že byl na zápase a seděl na hlavní tribuně. A bylo to přesně tam, kde jsme určili místo vzniku požáru. Řekl, že kouřil cigaretu, nedopadek hodil na zem a chtěl ho zašlápnout, ale ten bohužel propadl mezi prkny dříve, než se mu to povedlo," vysvětloval Falconer v dokumentu.

Policie se dostala na Bennettovu stopu mimo jiné na základě fotografií, které při zápase pořizoval jeden policista mimo službu, jenž se přišel podívat na fotbal jako běžný fanoušek. Vyšetřovatelé zrekonstruovali podle těchto snímků postavení sedadel na hlavní tribuně, určili, kde přesně se objevil oheň a začali zjišťovat, kdo tam seděl. Nakonec mluvili se všemi přeživšími diváky až na dva muže, kteří přicestovali na zápas z Austrálie - šlo o Benneta s jeho synovcem.

Podle Falconera se Bennett snažil svou chybu okamžitě napravit - když viděl, že cigareta propadla do dutiny a zapálila nashromážděný odpad, pokusil se oheň rychle uhasit dvěma kalíšky kávy, kterou se synovcem měli, ale nepodařilo se mu to - z dutiny vyrazil kouř a plameny.

"Oba (míněno oba muži z Austrálie, pozn. red.) pak vyrazili k zadní straně tribuny, kde zastavili nějaké policisty a řekli jim, co se děje. Policisté začali velmi rychle tribunu evakuovat, ale než se jim to podařilo… No, všichni známe tragické důsledky toho, co se stalo. Pravda je, že tu cigaretu upustil. Odhodil cigaretu, která zapálila požár," řekl Falconer BBC.

Televize vyslechla v dokumentu i několik Bennettových příbuzných, kteří mnohé podrobnosti potvrdili, uvedli však, že Bennett jim sám nikdy neřekl, že by právě on upustil cigaretu, která způsobila katastrofu. Falconerovo svědectví odmítl také Leslie Brownlie, onen Bennettův synovec, který s ním byl na stadionu: "Vůbec té výpovědi nevěřím. Nevím, kde Falconer tenhle svůj nesmysl sebral. Nepřesností je v tom dokumentu spousta." 

Spolehlivost detektivova svědectví zpochybňovali i další komentátoři, kteří poukazovali na to, že Falconer byl ve své kariéře mimo jiné členem vyšetřovacího týmu, který se podílel na jednom z největších justičních omylů Británie, případu vraždy Carol Wilkonsonové v Bradfordu v roce 1977, za niž byl odsouzen muž jménem Anthony Steel - poté, co strávil 20 let ve vězení, se přišlo na to, že vraždu nespáchal.

Druhá verze: žhářství kvůli machinacím

Mezi mrtvými byli také čtyři blízcí příbuzní britského novináře Martina Fletchera - na stadionu přišli o život jeho otec, bratr, strýc a dědeček. Fletcher, jemuž bylo v té době dvanáct, byl na stadionu spolu s nimi, na rozdíl od svých blízkých se však dokázal dostat po vypuknutí požáru ven. Jeho jedenáctiletý bratr Andrew se stal vůbec nejmladší obětí požáru.

Před pěti lety vydal Fletcher u příležitosti třicátého výročí katastrofy knihu "Padesát šest - příběh požáru na bradfordském stadionu", v níž tvrdí, že požár bradfordského stadionu byl jedním z devíti velkých ohňů, které vypukly v podnicích vlastněných tehdejším předsedou klubu Staffordem Heginbothamem nebo ve firmách s ním spojovaných.

"Nikdy jsem nevěřil, že to byla nehoda, a nikdy tomu věřit ani nebudu. Nemyslím, že Stafford zamýšlel nechat lidi zemřít, ale zemřeli. Všechno proto, že se chtěl zbavit problémů," řekl Fletcher před pěti lety v rozhovoru s britským deníkem The Guardian.

Podle Fletchera se Heginbotham dostal se svým podnikáním do vážných finančních problémů, z nichž by mu fingované požáry a následná výplata pojistek mohly pomoci. 

"Moje máma mi dva dny po požáru řekla: Možná jsi pořád tady z nějakého důvodu. A ten důvod, proč jsem tady, spočívá třeba právě v tom, abych konečně odhalil pravdu, nejen kvůli své vlastní rodině, ale kvůli rodinám všech lidí, kteří tam zemřeli," tvrdil Fletcher. Snažil se také iniciovat nové zahájení vyšetřování, které zdůvodňoval tím, že "s Bradfordem by se nemělo zacházet jako se senilním pacientem, který není schopen unést pravdu".

Šéf týmu vyšetřujícího příčiny katastrofy Oliver Popplewell však Fletcherovy závěry odmítl. "Myslím, že závěr, že jde o žhářství, je mylný. Žádné další vyšetřování není potřeba."

Soudy nakonec rozdělily odpovědnost za katastrofu mezi klub a městskou radu. Ze dvou třetin uznaly vinným klub za to, že nezavedl dostatečná protipožární opatření, a třetinou městskou radu, která daný stav věcí tolerovala. Incident v Bradfordu vedl k zákazu dřevěných tribun a ke zpřísnění protipožárních opatření.

Tragická 80. léta

Osmdesátá léta 20. století byla pro světový fotbal tragická. Počet tragédií na fotbalových stadionech velmi vzrostl, příčinou byl nejčastěji obrovský počet lidí na malé ploše, protože stávající stadiony přestaly svou kapacitou stačit zájmu.

Dne 8. února 1981 bylo v Řecku na stadionu Karaiskakis ušlapáno při fotbalovém zápase 21 lidí.

V roce 1985 zemřelo ještě před zahájením evropského poháru v Belgii na Heyselově stadionu 39 lidí a 600 bylo zraněno poté, co se zhroutily stěny pod nátlakem boje fanoušků obou soutěžících týmů (anglického Liverpoolu a italského týmu Juventus Turín). V roce 1989 přišlo v Anglii na stadionu Hillsborough o život 96 diváků a téměř osm set jich bylo zraněno, když policie vpustila na přeplněnou tribunu příznivců Liverpoolu několik tisíc dalších fanoušků. Tato katastrofa je dosud nejtragičtější ve fotbalové historii Velké Británie.

Tragédie postihly i tehdejší socialistický blok. V roce 1982 zahynulo v Moskvě na stadionu v Luznikách během poháru UEFA nejméně 67 lidí. Také v tomto případě byla příčinou smrtelná tlačenice, v níž byly desítky lidí doslova ušlapány.