„Nenechte eunuchy, aby vám zasahovali do vlády. Zničili dynastii Ming i tu moji. Nechť můj osud je varováním pro čínský lid,“ hořekovala umírající císařovna Cch’-si v roce 1908, známá mimo jiné z románu Johana Fabricia Tajný deník čínské císařovny. Její smrt se stala začátkem konce císařství i tajemného světa eunuchů, kteří tamní vládce doprovázeli od samého počátku Číny.

Vraťme se do bohaté historie Dálného východu. V 17. století, za již zmíněné dynastie Ming, u dvora sloužilo kolem 70 tisíc eunuchů, na císařské výplatnici jich celkem bylo v té době kolem sta tisíc. Bez kastrátů by říše jednoduše nefungovala. Eunuši byli všude: v doprovodu Syna nebes, v jeho tělesné stráži, byli posly, heroldy, sekretáři, kuchaři, lazebníci, krejčí, holiči, lékaři, nosiči i kati. Ti nejskvělejší z nich vyšplhali po žebříku moci až do funkcí regentů a generálů. Až příliš často se ale v těchto rolích objevili bezskrupulózní patolízalové a manipulátoři.

Píše se rok 1619 a čtyři císařské armády jsou vyslány k rozdrcení mnohem menších vojenských sil Mandžuů. Jsou ale na hlavu poraženy a jejich zbytky pronásledovány směrem k Velké zdi. Pekingští stratégové nadále podceňují vážnost situace. Peníze určené pro armádu jsou zpronevěřeny a je z nich placena dvořanská zábava, nejčastěji se jedná o nejnovějším divadelní představení či nové techniky výroby hedvábí. Eunuchové vědí, jak zabránit proniknutí špatných zpráv k uším císaře. Jsou dokonce schopni v poli sloužícího generála v jeho očích očernit. Hodně záleží, jak hojný dorazí „voňavý tuk“, jak se říká úplatkům.

Konec Mingů

Wej Čung-sien (1568-1627) je jedním z legendárních palácových eunuch. Na začátku své kariéry pracoval pro první konkubínu císaře Tchaj-čchanga z dynastie Ming. Proto byl blízký následníkovi trůnu Tchien-čchiovi, k němuž se dostal s pomocí paní Kche, kojné mladého císaře. Když se v roce 1620 stal patnáctiletý Tchien-čchi vládcem, Wej a Kche se stali jeho hlavními rádci. Wej, údajně negramotný, povýšil na ministra obřadů. A protože císaře spíše zajímala truhlařina, začali kastráti rozhodovat jeho jménem.

Wej si vytvořil vlastní palácovou gardu a rozšířil síť informátorů. Výrazně zvýšil daně, jejich výběr ale končil spíše v jeho kapse. Cestoval jako sám císař v kočáře taženém čtyřmi koňmi, za kterými byly neseny imperiální insignie. Wejiho zkorumpovaný absolutismus vyvolal vzpouru skupiny konfuciánských reformátorů, ale eunuch se s nimi vypořádal: několik stovek opozičních mandarínů bylo zbaveno pozic a privilegií, mnozí byli odsouzeni k bičování, mučení nebo smrti. Císařství i po jeho smrti nadále ovládala klaka eunuchů. Konec všemu udělali Mandžuové. V roce 1644 dobyli Nefritový trůn, a ukončili tak téměř 300 let dlouhou vládu dynastie Ming. Jejich dynastie Čching pak vládla Číně až do založení republiky ve 20. století.

Slavné šedé eminence

Nebylo to ale poprvé, co eunuch přispěl ke zhroucení dynastie. Čao Kao se stal šedou eminencí na dvoře císaře Čchin Š'-chuang-ti, sjednotitele Číny a zakladatele dynastie Čchin. Známý je rovněž pod jménem První císař. Po jeho smrti v roce 210 př. n. l.  Čao, spolu s kancléřem Li-S´ a mladším synem zesnulého císaře Chu-chajem, zorganizoval spiknutí s cílem eliminovat právoplatného následníka trůnu a vrchního velitele armády. Oba byli pod vlivem padělaných dokumentů údajně vydaných Prvním císařem přinuceni spáchat sebevraždu. Chu-chaj po dalším vraždění usedl na trůn, ale skutečná moc přešla do rukou Čao Kaa. O tři roky později v zemi později vypuklo povstání. Eunuch v obavě o svou vlastní kůži přinutil Cha-chaje spáchat sebevraždu a poté dosadil na trůn syna právoplatného následníka trůnu. Ovšem bezprostředně po korunovaci ho nechal zavraždit. Povstání se již nepodařilo potlačit a dynastie Čchin časem padla. Nastoupila dynastie Chan. I ta ale měla na některé kastráty smůlu.

Čang Rang (135-189 n. l.) vedl frakci známou jako Deset eunuchů. Byl tak důležitý a vlivný, že ho císař Ling z dynastie Chan označoval za „otce“ a souhlasil s jeho absolutní mocí. Po smrti panovníka skupina vysokých úředníků a vojáků přinutila císařovnu vdovu Che, aby souhlasila s popravou eunuchů z palácové mafie. Císařův bratr ale rozsudek zrušil, zemi zachvátil chaos, který stál mj. životy dvou tisíc palácových eunuchů. Čangovi se ale podařilo utéci, unesl dokonce císařovy děti, nakonec ale spáchal sebevraždu skokem do Žluté řeky.

Admirál, vynálezce, historik

Někteří z palácových eunuchů se ale zapsali do historie pozitivním písmem. S’-ma Čchien (1. století př. n. l.) sepsal Poznámky velkého historika a je považován za zakladatele čínské historiografie. Jeho dílo pojmulo dva tisíce let čínské historie. Cchaj Lun kolem roku 105 vynalezl papír, Čeng Ce (1371-1433) se proslavil jako admirál císařské flotily. Podle všeho doplul až ke břehům Afriky, ale existují náznaky, že se mu již před Kolumbem podařilo doplout do Ameriky. Řada eunuchů se věnovala vojenské kariéře. Císaři oceňovali jejich sebeovládání a disciplínu. I fakt, že na rozdíl od „skutečných“ mužů spoléhali spíše na inteligenci než na sílu.

Přesto řada jmenování do vysokých funkcí byla spíše výsledkem politických machinací než zaslouženým oceněním. Wang Čen získal téměř diktátorskou moc za vlády císaře Jing Tsunga (1427-64) z dynastie Ming. Podle historiků je odpovědný za jeho porážku v bitvě s Mongoly u Tumu, kdy byl 22letý císař zajat. Byl to Wang, kdo mladého císaře přesvědčil, aby z něj udělal polního maršála a zaútočil na Mongoly.

Trest tisíce řezů

Pár let poté, v roce 1505, další mladý vládce Čeng-te svěřil vedení země eunuchovi Liou Ťinovi. Ten se podle dostupných zdrojů pak stal jedním z nejbohatších Číňanů minulého tisíciletí: jeho majetek se odhaduje na 450 tun zlata, tří tisíc zlatých prstenů a čtyř tisíc náhrdelníků s drahými kameny. Ani tento eunuch neskončil dobře. V roce 1510 byl císařem obviněn ze spiknutí a odsouzen k „trestu tisíce řezů“. Uvázali ho ke kůlu a potom z něho metodicky odřezávali nožem kousky tělo.

V 19. století byla korupce palácových eunuchů zcela běžná. Byl to důsledek jejich odměňování – měli nárok jen na malou dávku rýže a skromný plat. Měli ovšem právo na jisté procento zboží a služeb procházejících jejich oddělením. A nebylo toho málo. Příjmy Syna nebes byly obrovské a eunuchové navíc měli ve zvyku svévolně zvyšovat daně. Lví podíl z těchto příjmů připadl tzv. Velkému eunuchovi. Úplně tím posledním z velkých a bohatých byl Li Lien-jing (1848-1911), věrný souputník císařovny Cch’-si. Na něho si tak rozhořčeně před svou smrtí stěžovala.

Mají jing, schází jim jang

Proč byli eunuchové tak vlivní? V sídle císaře - Zakázaném městě – nesměli být jiní muži. Žilo tam několik tisíc žen (konkubíny panovníka i jeho předchůdců) a tisíce eunuchů. Císař, na něhož nemohlo dopadnout běžné oko smrtelníka, byl nejosamocenějším člověkem v Číně. Eunuchové se tak stávali jeho důvěrníky, rádci a přáteli.

Zároveň díky jejich ztrátě císařovy ženy mohli nebo měli rodit pouze císařovi potomky. Navíc muži, kteří nejsou schopni zplodit děti, jsou v Číně považováni za méně náchylné k zradě. Postrádají totiž mužský jangový prvek, ve kterém je obsažena síla a aktivita. Takže jejich kastrace byla i takovou pojistkou. Pokud se ale eunuch nedostal do paláce, nebo státní správy neměl na růžích ustláno.  Ve společnosti, která opovrhovala mrzáky, byli kastráti považováni za méněcenné.

Jak vyrobit eunucha

Během poslední dynastie Čching byl dokonce institucionalizován proces tvorby palácových eunuchů. Kastrace se obvykle prováděla v malém domku u západní brány paláce. Spodní část břicha a horní část stehen kandidáta na eunucha byly staženy obvazy, aby se omezil průtok krve do genitálií. Ty byly před zákrokem opláchnuty pepřovou vodou pro částečnou anestézii, pacientovi byl podán opojný čaj a byl přivázán k vyhřívanému křeslu. Mistr kastrace se ho zeptal se: „Budeš toho litovat?“ A pokud pacient řekl, že ne, a potvrdil tak souhlas s výkonem, odstranil mu nožem penis i šourek. Močové cesty ucpal, rána byla zakryta namočeným papírem a obvázána. Pít se mohlo až čtvrtý den, poté, co byl uvolněn močovod. Pokud se byl eunuch schopen ihned vymočit, byla to pro něj dobré. V opačném případě často začal močovod zarůstat a eunuch umíral v agónii. Číňané ale v umění kastrace během tisíců let dosáhli opravdového mistrovství, neúspěšné operace tak byly velmi vzácné.

Čínské rodiny byly vždy rozsáhlé. Jeden ze synů býval na kastraci poslán často v naději, že najde práci u dvora, povýší a vytáhne za sebou po společenském žebříčku celou rodinu. Nabídka eunuchů proto v Číně vždy převyšovala poptávku.

Eunucha ucítíte na dálku

Během dospívání pak již sloužící eunuši kvůli nedostatku mužského hormonu přišli o vlasy, vousy a ochlupení, jejich hlas se stal pisklavým a ztloustli. Dokonce i jinak chodili. Dělali malé krůčky, nakláněli se více dopředu a nohy směřovaly ven. Často měli problémy s inkontinencí. Říkalo se, že eunucha ucítíte na dálku. Jenže ne u všech kastrátů došlo k těmto změnám. Pak se hlavním městem šířily laviny klepů. Dokonce se tvrdilo, že genitálie mohou opět dorůst, jen jsou pak menší. Oblíbenec poslední císařovny Cch’-si, eunuch An De-haj měl být jejím milencem.

V paláci proto byly každý rok prováděny kontroly. Každý eunuch musel předvést své genitálie uložené ve sklenici. Tyto zbytky mužství (známé jako bao, což znamená cennosti) si jejich majitelé pečlivě střežili. A hodně se s nimi obchodovalo. Podvody nebyly v Zakázaném městě ničím výjimečným.

Eunuch pomohl k moci i Poslední císařovně. S největší pravděpodobností jen díky triku správce harému se Cch’-si dostala k císařovi. Vždyť byla jen konkubínou třetí úrovně, která se mezi stovkami dalších kandidátek v paláci nudila pět let čekáním na povolání do císařovy postele. An De-haj si za její vlády pak přivlastnil řadu vyznamenání a titulů, na které neměl nárok. Starala se o něj spousta osobních služebníků, chodil jen v honosných hedvábných šatech a nechal se titulovat jako Pán devíti tisíc let, což mnozí považovali za urážku císaře. Jeden z oficiálních panovnických titulů totiž zní Pán deseti tisíce let. Konec An De-haje přišel v sedmém roce vlády Cch’-si. Byl popraven svými mocnými nepřáteli. Císařovna nezasáhla.

Konec tisícileté říše

Samotná císařovna byla v roce 1908 s největší pravděpodobností otrávena. Zemřela náhle a záhadně. Pád dynastie Čching znamenal konec císařské Číny i konec eunuchů. V roce 1924 bylo zbývajících 1,5 tisíce kastrátů vyhnáno ze Zakázaného města. Poslední palácový eunuch, Sun Jao-ting, zemřel v roce 1996.