Napoleon III. si myslel, že je vyvolený: Chystal spiknutí, byl posedlý milenkami

Jednou z věcí, díky které Paříž přitahuje nespočty turistů, jsou určitě i široké rušné bulváry, tak typické pro atmosféru francouzského hlavního města. Málokterý turista odchází bez toho, aby se neprošel po známé Rue de Rivoli, alespoň zvenčí se nepokochal honosnou budovou opery nebo minul známá pařížská vlaková nádraží Gare du Lyon a Gare du Nord. 

Napoleon svým zpěvem trhal uši. Zato byl velký milovník vědy a žen

Právě tyto stavby a ulice vznikly v Paříži za vlády prvního francouzského prezidenta a zároveň posledního vládnoucího císaře Napoleona III. Přestavba Paříže byla jedním z jeho největších vizionářských projektů i největších zásluh. Pod vedením architekta barona Haussmanna velké části starého města zmizely a nahradily je široké bulváry. Je ale třeba říct, že k přestavbě hlavního města vedla Napoleona III. nejen touha Paříž zmodernizovat a udělat z ní skutečné velkoměsto 19. století, ale také snaha co nejefektivněji zabránit dalším revolucím, se kterými měla Paříž za poslední desítky let opravdu bohaté zkušenosti. Široké bulváry mu totiž umožňovaly nasadit i v ulicích proti vzbouřenému davu děla.

Nádraží Gare du Lyon:

S revolucemi měl Napoleon III. opravdu bohaté zkušenosti. Poté, co skončila ve Francii vláda jeho předka, legendárního císaře Napoleona I., se v mládí sám několikrát neúspěšně pokusil svrhnout k moci se navrátivší rod Bourbonů, nakonec mu cestu k vládě otevřel revoluční rok 1848. 

Napoleon III., který se nejdříve stal prvním francouzským prezidentem, přičemž mladou republiku svrhl a prohlásil se císařem, vždy věřil, že je předurčen vládnout. Než si ovšem na hlavu nasadil korunu, několikrát skončil v zajetí či ve vězení. Z problémů mu pomáhaly i jeho skutečně četné milenky. 

Ve strýcových šlépějích

Napoleon III. se narodil v roce 1808 jako Ludvík Napoleon Bonaparte. Jako malý kluk tak ještě stihl zažít vládu svého strýce Napoleona I. Viděl, jak ho Francouzi zbožňují, vojenské přehlídky na jeho počest a zanechalo to v něm silnou stopu. Ale pak přišel rok 1815 a s ním definitivní Napoleonova porážka. Od základu se změnil i život jeho synovce Ludvíka Napoleona Bonaparta.

Všichni příbuzní poraženého císaře museli odejít z Francie, kde se k vládě vrátili Bourbonové. „Matka pozdějšího Napoleona III. našla nový domov ve Švýcarsku, kde koupila zámeček Arenenberg. Byla romantičkou, a i na syna přenesla touhu po ztracené domovině a stejně tak neskonalý obdiv ke géniovi Napoleonovi I.,“ uvádí encyklopedie Britannica. 

Povstání Pařížské komuny zasáhlo svět. Bylo utopeno v krvi, zbyly tisíce mrtvol

Ludvíka Napoleona vzdělávali soukromí učitelé, a ve starším věku cestoval po Německu a Itálii. Zde se setkával nejen s dalšími bonapartovskými příznivci vyhnanými z Francie, ale zahořel láskou i k italskému lidu, s nímž hluboce soucítil, neboť Italové žili pod nadvládou Rakušanů a papežského státu. Ludvíka Napoleona jejich situace zasáhla natolik, že se rozhodl zapojit do spiknutí proti papežskému státu. Skončilo to ale tragicky. „Při tomto spiknutí zemřel jeho milovaný bratr, jeho samotného zachránili rakouští vojáci jen díky přímluvám jeho matky,“ podotýká encyklopedie Britannica. 

Příští francouzský císař Napoleon III. jako dítě s matkou, Hortense de BeauharnaisZdroj: Wikimedia Commons, François Gérard - Royal Collections of the Netherlands, volné dílo

S matkou pak vyjel na tajnou návštěvu Francie, kde se ubytovali pod jiným jménem. Ludvík Napoleon tam prodělal silný zážitek - byl svědkem průvodu na připomínku strýce a pocítil, že ve Francii je stále dost lidí, který by přivítali návrat panovníka z rodu Bonapartů. Po smrti jeho dalších příbuzných se hlavním mužským dědicem rodu přitom stal právě on. 

Zároveň ho ale po této události Bourboni opět vyhnali z Francie, což jen utvrdilo jeho přesvědčení, že nastal čas vrátit se k moci. Ještě v exilu sepsal spis Politické sny, v němž se vyjádřil, že ideálním státním zřízením je císařství. A že on je ideálním císařem. „Věřím, že čas od času jsou stvořeni muži, které nazývám dobrovolníky prozřetelnosti, do jejichž rukou je vložen osud jejich zemí. Věřím, že jsem jedním z těchto mužů. Pokud se mýlím, mohu zbytečně zahynout. Pokud mám pravdu, prozřetelnost mě postaví do pozice, abych splnil své poslání," napsal. Již brzy se jeho sny měly přetavit činy. 

Ze zajetí do zajetí, z postele do postele

Po dokončení vojenského výcviku nabyl dojmu, že Bonapartové jsou populární mezi francouzskou armádou, a tak zosnoval takzvané štrasburské spiknutí. S hrstkou mužů chtěl právě ze Štrasburku vyrazit dobýt Paříž. Jenže spiknutí bylo poraženo a Ludvík Napoleon zajat. Hrozilo mu vězení, a jen z milosti tehdejšího krále se nakonec trest změnil ve vyhnanství do Spojených států. „Jenže jeho matka onemocněla, a tak se vrátil do Švýcarska,“ uvádí encyklopedie Britannica.

Nepovedený útěk Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Krále odhalil všímavý pošťák

Po smrti rodičky se načas uchýlil do Velké Británie. Kromě psaní dalších politických spisů a plánování svržení francouzského krále si čas krátil ve společnosti žen. Milenky byly největší neřestí tohoto příštího státníka. Mnohdy pro něj byly nejen potěšením, ale i užitečnými spojenci, neboť ty movitější například pomohly zaplatit jeho velkolepé plány na převzetí moci. Také mu daly množství levobočků. 

Jednou z nich byla Britka Mary Louisa Edwardsová, která mu pomohla zorganizovat další pokus o státní převrat. Odehrál se v roce 1840. I s pomocí milenčiných peněz si Ludvík Napoleon najal loď a s věrnými příznivci se vylodil u města Boulogne-sur-Mer. Chtěl využít momentu překvapení. Ani tentokrát ale nebyl úspěšný a čekal ho další střet s francouzským královským dvorem. Situace byla opravdu vážná. Hrozila mu totiž poprava a opět ho zachránila pouze králova milost. „Psal se 6. říjen 1840, když před soud předstoupil mladý muž, který byl uznán vinný z jednoho z nejvážnějších zločinů. Oním mladým mužem byl princ Ludvík Napoleon Bonaparte a francouzský soud jej odsoudil k doživotí. Jeho život král ušetřil,“ píše magazín The Atlantic. 

Než se Napoleon III. skutečně dostal k moci ve Francii, předcházelo tomu jeho několik neúspěšných pokusů o svrženj tehdejšího režimu. Po jednom takovém v roce 1840 byl uvězněn a odsouzen na doživotíZdroj: Wikimedia Commons, Salmon (del.) et Geoffroy (sc.) - Élias Regnault, Révolution française,volné dílo

A tak Ludvík Napoleon skončil uvězněný ve francouzské pevnosti Ham. Jeho vězení ovšem nebylo nijak brutální - žil zde pohodlně, vzdělával se, vykonával vědecké experimenty, psal spisy. Docházela za ním jeho dřívější britská milenka, v jeho posteli skončila i místní žena, která mu porodila dvě nemanželské děti. 

Ale Ludvík Napoleon nechtěl takhle žít do konce života. Když se navíc dozvěděl, že ve Francii bují bonapartistické nálady, neustále se připomínají zásluhy jeho strýce Napoleona I., rozhodl se opět konat. V roce 1846 v přestrojení za dělníka z vězení uprchl do Velké Británie. Zde si našel dvě nové milenky - herečku a šlechtičnu, a rozhodl se naplánovat další pokus o převzetí moci ve Francii. 

Jak Britka stvořila francouzského císaře

V Londýně si Ludvík Napoleon rychle získal popularitu. Setkával se s londýnskou smetánkou, a to i díky jedné ze svých osudových žen. „Získal si zde mnoho přátel, kteří mu pomohli připravit se na převzetí politické moci ve Francii,“ shrnuje web Napoleon. 

Onou ženou, která mu v tom pomáhala, byla výrazně mladší a bohatá Harriet Howardová. „Jemu bylo 38 let, jí 23. On o sobě přemýšlel jako o muži vyvoleném osudem, a ona ho tak viděla. Stal se otcem jejích dvou dětí a přestože byla vdaná, začala s ním žít. Když pak v roce 1848 Evropu zachvátily revoluce, milenci v nich viděli příležitost. Jakmile  v únoru davy svrhly bourbonského krále Ludvíka Filipa a vznikla Francouzská republika, v níž se za pár měsíců měly konat volby, Harriet a Ludvík Napoleon se přestěhovali do Paříže,“ uvádí web Daily Beast. 

Napoleon III. v životě vystřídal množství milenek. Zvlášť významnou byla britská šlechtična Harriet Howardová, která mu pomohla dostat se k moci ve FranciiZdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

Díky Harrietiným kontaktům a hlavně penězům, a také díky svému jménu a příbuzenskému vztahu k zesnulému Napoleonovi I. se Ludvíkovi Napoleonovi podařilo získat ve volbách dostatek hlasů aby stal se členem parlamentu. „Uspěl u všech částí společnosti, neboť se každé dokázal zalíbit,“ píše encyklopedie Britannica. 

V prosinci 1848 jej pak 5,4 milionu Francouzů zvolilo za vůbec prvního prezidenta republiky. Harriet nadále stála po jeho boku, byť s ním oficiálně nežila. Ve Francii ale jejich vztah vzkvétal, neboť z dob království se zachovalo veřejné uznávání milenek. Díky jejím penězům si nadále mohl dovolit cestovat po zemi a získávat další popularitu i pořádat velkolepé slavnosti. 

První poprava gilotinou dav zklamala. Byla příliš rychlá, zlobili se lidé

Ale Ludvík Napoleon nechtěl být jen prezidentem zvoleným na určité období. Chtěl být císařem. A tak, když se začal blížit termín dalších voleb, naplánoval spiknutí, při němž se chystal svrhnout vládu. A to se mu skutečně i povedlo. Za to, že se z něj stal Napoleon III., však vděčil své milence Harriet. Právě ona totiž zaplatila síly potřebné na zatčení všech, kdo by Napoleonovi III. stáli v cestě. „Harriet vsadila vše, co měla. Dala do zástavy svá londýnské sídla, prodala závodní koně a všechny šperky,“ uvádí web Daily Beast. 

Císařova prostitutka

Napoleon III. měl konečně vše, co chtěl. Zaplatil za to ale osobní daň - jeho vztah s Harriet musel skončit. A to přesto, že ji nadále rád vyhledával jako milenku a mluvil o ní jako o velké lásce. „Jako císař potřeboval císařovnu, a ona se jí stát neměla. Napoleon III. si hledal nevěstu z královského rodu,“ píše server Daily Beast.

Našel ji v osobě mladičké španělské aristokratky Evženie di Montijo. „Napoleon III. se ji nejdříve pokusil pouze svést, ona mu ale řekla, že ji dostane jen jako manželku,“ uvádí server Daily Beast.

První francouzský prezident a pozdější císař Francouzů Napoleon III. s manželkou Evženií a synem Evženem Ludvíkem Napoleonem BonaparteZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Evženii vyhodnotil jako vhodnou a vzal si ji. Císařovna mu pak porodila vytouženého dědice trůnu. Manželské styky s ním ale považovala za "nechutné", proto se Napoleon III. brzy vrátil k dalším milenkám. „V dalších letech měl množství žen, mezi jinými krásnou dospívající komtesu Castihlione, ženu svého ministra Marii-Annu Walewskou, a později dokonce prostitutku Marguerite Bellangerovou, která ale byla tak vulgární osobou, že sama císařova manželka Evženie měla prohlásit, že si přeje návrat Harriet Howardové, kterou jinak nesnášela,“ píše web Daily Beast. 

Howardová, která Napoleona III. stále ještě milovala, ale v tu dobu již umírala na rakovinu. 

Nová Paříž

Kvůli zcela nevázanému milostnému životu se Napoleon III. sice stával čas od času terčem bulvárních plátků, jinak jej ale jako císaře měla většina Francouzů velmi ráda. A jak by ne - Napoleon III. dokázal vycházet prakticky se všemi vrstvami, jako panovník byl opravdu schopný. „Jeho režim byl skrz naskrz napoleonský (v duchu Napoleona I.) a dokázal obnovit zašlou vojenskou slávu Francie. Období císařství Napoleona III. bylo také dobou velké ekonomické prosperity,“ zdůrazňuje oficiální web zámku ve Versailles, kde mimochodem Napoleon III. pořádal vyhlášené plesy, a ze kterého vytvořil muzeum. 

Marii Antoinettu obklopovaly intriky. Její životní láska je dodnes záhadou

Postavení Francie bylo zase po dlouhých letech pevné a silné. Země se například úspěšně zúčastnila Krymské války. „V září 1855 padl po dlouhém obléhání do rukou Francouzů přístav Sevastopol. Z tohoto prvního válečného testu vyšel Napoleon III. triumfálně a upevnil francouzský císařský režim tváří v tvář ostatním evropským zemím,“ píše web Napoleon. 

Napoleon III. v bitvě u SolferinaZdroj: Wikimedia Commons, Adolphe Yvon, volné dílo

V dalších letech se vrátil do Itálie, které pomohl porazit Rakousko. „Fakt, že při rozhodující bitvě u Solferina v roce 1859 vojskům přímo velel, jej přesvědčil, že je vojenským géniem,“ uvádí encyklopedie Britannica. Následně se vrhnul na úspěšné upevňování a rozšiřování francouzské koloniální říše. V pozdějších letech se pak postaral o stavbu Suezského průplavu. 

A nezahálel ani v domácí politice. Společně s manželkou například horlivě podporovali vzdělávání žen. Napoleon III. se také snažil co nejvíce zemi zmodernizovat, takže se například ve velkém rozšiřovala železniční síť. 

Za vlády Napoleona III. se odehrála rozsáhlá přestavba Paříže, díky které město získalo svou současnou podobu se širokými bulváry. Na obrazu Avenue de l'OpéraZdroj: Wikimedia Commons, Camille Pissarro, volné dílo

Jeho největším projektem ale byla přestavba Paříže. „Pověřil architekta barona Haussmanna, aby přetvořil Paříž na moderní hlavní město. Na několik dalších let se stala staveništěm. Její nové široké třídy a náměstí měli pomoct lidem volněji proplouvat městem. Od roku 1852 pak Napoleon III. nechal vybudovat a otevřít veřejnosti Boloňský lesík. Na tomto oblíbeném místě pro rekreaci byl následně často k vidění ve společnosti manželky a syna,“ zmiňuje web Napoleon.

Poražený císař

Ne všechny reformy a zásahy Napoleona III. se ale líbily všem a postupem let vyvázl z několika atentátů. Vaz mu nakonec zlomily zahraniční vztahy. Byť si delší dobu uvědomoval roztažnost sousedního Pruska a zejména Otto von Bismarcka, snažil se zachovat neutralitu. Jenže s tím se Bismarck nehodlal smířit a stárnoucí francouzský císař, kterého v té době stále víc a víc zlobilo zdraví, se nechal zatáhnout do prusko-francouzské války. 

Ta skončila drtivou francouzskou porážkou. Napoleon III. nakonec musel potupně kapitulovat u Sedanu. Aby byla potupa úplná, Prusové v zrcadlové síni ve Versailles nechali vyhlásit Německé císařství. Francouzi už nemínili nechat Napoleona III. v čele státu, takže musel abdikovat. Jeho vytoužené císařství nahradila další republika. „Poté, co Němci propustili Napoleona III. ze zajetí, odešel do Anglie. Zde studoval, obhajoval svoji politiku v různých publikacích, a dokonce uvažoval, jak se opět zmocnit francouzského trůnu,“ píše encyklopedie Britannica. 

Napoleon III. měl jediného syna - Evžena Ludvíka Napoleona Bonaparte, kterého příznivci Bonapartů prohlásili za francouzského císaře Napoleona IV. Reálně ale nikdy Francii nepanoval. Zemřel jako 23letý ve službě v britském vojsku.Zdroj: Wikimedia Commons, Alexander Bassano, Bibliothèque nationale de France,volné dílo

To už se ale nikdy nestalo. Napoleon III. zemřel v exilu v Anglii 9. ledna 1873 na sepsi v důsledku komplikací vyvolaných močovými kameny. Byl posledním francouzským vládnoucím císařem a posledním mužem z rodu Bonapartů, který stál v čele Francie. Jeho přívrženci sice po jeho smrti prohlásili jeho jediného legitimního, v manželství s Evženií počatého, syna Evžeha Ludvíka Napoleona císařem Napoleonem IV., mladík ale nikdy nevládl. Zemřel jako 23letý v roce 1879 v britsko-zulské válce, kde sloužil jako britský voják.