Ve Velké Británii vládli od roku 1979 konzervativci v čele s premiérkou Margaret Thatcherovou. Pro vnitropolitický vývoj Británie představoval Thatcherové nástup zásadní změnu: nejenže v premiérském křesle zasedla poprvé od druhé světové války žena, ale ukázalo se také, že to bude poprvé, kdy bude britská vláda (zejména díky své šéfce) opravdu důsledně uplatňovat konzervativní politiku.

Tvrdohlavá žena

Ve vnitropolitické oblasti kladla Thatcherová důraz na snížení daní, ale také na radikální redukci výdajů státního rozpočtu, což se projevilo například rozhodnutím zavřít několik desítek nerentabilních dolů, v němž premiérka neustoupila ani přes déle než rok trvající stávku horníků.

Její nekompromisní přístup se projevil i tím, že odmítla přiznat zavřeným příslušníkům Irské republikánské armády statut politických vězňů a nedala se zviklat ani hladovkou jejich přívrženců.

Ronalda Reagana zasáhla odražená střela, která trefila nejdříve limuzínu. Kromě něj byli při střelbě zraněni tiskový mluvčí James Brady, agent tajné služby Timothy McCarthy a policista Thomas Delahanty
Aby zaujal herečku, střílel na prezidenta. Reagana zkusil zabít chorobný ctitel

Také na mezinárodní scéně si Margaret Thatcherová brzy vydobyla pověst nesmlouvavé političky, mimo jiné díky legendárnímu výroku „Chceme zpátky své peníze“ („We want our money back“), jenž jí pomohl docílit snížení britského příspěvku do rozpočtu Evropského hospodářského společenství.

Naprosto jednoznačné vyjadřování, pevné rozhodování, tvrdohlavé neustupování od jednou přijatého rozhodnutí a důsledné trvání na svých zásadách bylo pro britskou premiérku typické. A máloco to ukázalo zřetelněji než právě válka o Falklandy.

Staletý spor

Falklandské ostrovy (v Argentině nazývané Malvíny), nacházející se asi 500 kilometrů východně od argentinských břehů, byly již od 17. století předmětem sporů řady námořních velmocí, konkrétně Španělska, Británie i Francie.

Argentina si je nárokovala zhruba od počátku 19. století, jenže území ostrovů držela od roku 1833 Velká Británie, která veškeré argentinské požadavky odmítala.

Lübecká katedrála se v důsledku náletu RAF ocitla v plamenech
Před 80 lety se Británie tvrdě pomstila Němcům. A to dvouhodinovou zkázou z nebe

V roce 1976 se v Argentině dostala k moci vojenská junta, která zemi postupně přivedla do rozsáhlé ekonomické krize. Ta vyvolala počátkem roku 1981 velké občanské nepokoje a v prosinci 1981 převzala moc další junta pod vedením generála Leopolda Galtieriho, brigádního generála Basilia Lami Doza a admirála Jorge Anaya. Anaya byl dlouhodobým zastáncem řešení sporu se Spojeným královstvím o Falklandy vojenským zásahem.

Galtieriho junta se proto počátkem roku 1982 rozhodla přerušit váznoucí jednání o Falklandách a zvolila radikální cestu vojenské operace. Věřila, že jejich „znovudobytím“ sjednotí zemi a smíří její znesvářené obyvatelstvo se svou vládou.

Vypukla válka

Válka začala v noci z 1. na 2. dubna 1982 krátce před půlnocí, když argentinský torpédoborec s názvem Nejsvětější trojice zahájil ještě před půlnocí místního času operaci s názvem Modrá.

Šlo o vylodění argentinských jednotek, jež hned první noc překonaly malé opevnění britské námořní pěchoty v hlavním městě Port Stanley, v následujícím dni obsadily okolní skupiny ostrovů kolem South Georgia a South Sandwich a vztyčily na ostrovech argentinskou vlajku.

Do konce dubna poslala Argentina na Falklandy na 10 tisíc svých vojáků, byť šlo především o špatně vycvičené brance.

Exploze muniční lodi MV Neptuna, Darwin, 19. února 1942. Přímo před výbuchem je malé hlídkové plavidlo HMAS Vigilant, provádějící záchranné práce. V pozadí uprostřed je plovoucí suchý dok s korvetou HMAS Katoomba
Nejhorší letecký útok proti Austrálii v dějinách: 30 minut z nebe pršela smrt

Spojené království odpovědělo na invazi diplomaticky i vojensky. Diplomatickou odpovědí byly ekonomické sankce, které na Argentinu uvalily na britskou výzvu západoevropské země. Vojenskou reakcí bylo vyhlášení válečné zóny kolem Falkland a sestavení britského námořního výsadku pověřeného ostrovy znovu dobýt.

„Musíme získat Falklandské ostrovy zpět pro Británii a pro lidi, kteří tam žijí a jsou britského původu,“ pronesla britská premiérka a přidala další výrok, který vstoupil do dějin: „Porážka? Takové slovo neznám.“

Už 4. dubna byla do oblasti vyslána britská atomová ponorka Conqueror, již o tři dny později následovaly letadlové lodě Invincible a Hermes, a pak další lodě s výsadkovými oddíly, konkrétně s brigádou Commandos a s pěchotní brigádou. Celý britský svaz zahrnoval 127 lodí.

Dvouměsíční boj

Následoval dvouměsíční boj, v němž britské jednotky postupně začaly dobývat jednotlivé ostrovy zpět. Pozemní boje doprovázely střety na moři, z nichž nejznámější asi je likvidace argentinského křižníku General Belgrano, který britská ponorka na příkaz premiérky potopila i přesto, že se nacházel ještě mimo válečnou zónu.

Argentinci naproti tomu potopili britskou válečnou loď Sheffield a kontejnerovou loď Atlantic Conveyor, dvě fregaty a torpédoborec.

Downing Street po nástupu Margaret Tchatcherové do funkce premiérky. I přes ochranu se sídlo hlavy britské vlády stalo terčem útoku
Odpálíme je semtexem! Útok IRA mohl způsobit masakr, nevyšel ale podle plánu

Přesto nedokázali zabránit Britům ve vylodění na severním pobřeží Východních Falkland, odkud britské jednotky začaly postupovat k jihu a znovu obsazovat ostrovy. Válka nakonec skončila argentinskou kapitulací koncem června.

Porážka Argentiny vyvolala pád vládnoucí junty, naopak pozice Thatcherové a její strany byla v Británii výrazně posílena. Spor o ostrovy komplikuje vztahy obou zemí dodnes.