Konec starého režimu. Tak je ve Francii označován datum 14. červenec 1789. Přesně v tento den vzbouřený dav dobyl slavné pařížské vězení Bastilla. Začala Velká francouzská revoluce. Pro Francouze je dodnes čtrnáctý červenec jedním z největších svátků a po celé zemi se konají oslavy. Jinak tomu nebylo před pěti lety v Nice, jednom z luxusních měst Francie. Večer se tisíce lidí shromáždily na pobřeží, aby si vychutnaly ohňostroj. Hodiny ukazovaly půl jedenácté večer, když do davu vjel kamion. Na konci zběsilé jízdy zůstalo 86 mrtvých.

V době teroristického útoku Francii i další západní země svírala zvyšující se hrozba teroristických útoků. Když se promenáda v pobřežním městě zaplnila slavícími lidmi, neuplynul ještě ani rok od děsivé střelby v pařížském nočním klubu Bataclan. A teprve před rokem a půl se odehrál útok na redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo. „Terorismus zůstane dlouho součástí našeho každodenního života. Neexistuje nulové riziko. Tvrdit opak, znamená Francouzům lhát," zmínil po útoku v Nice francouzský premiér Manuel Valls.

Drama na promenádě v Nice trvalo doslova jen pár desítek vteřin. I takový krátký čas ale stačil na to, aby se desítky lidí již nikdy nevrátily ke svým blízkým. Útočník, Mohamed Lahouaiej Bouhlel, do prvních obětí najel kamionem přibližně ve 22.30. Zabíjel na pobřežním korzu Promenade des Anglais. Začal zhruba na úrovni budovy dětské nemocnice. „Jednou z prvních sražených a zabitých byla muslimská žena," popsaly průběh útoku The New York Times.

Útočník devatenáctitunovým vozem najížděl do lidí v rychlosti zhruba devadesát kilometrů v hodině. Kličkoval při tom tak, aby jich zachytil co nejvíce. Lidé sledující ohňostroj zprvu nevěděli, zda jsou výkřiky a utíkající skupina lidí jen žertem, anebo jde o vážnou hrozbu. Mnozí tak začali utíkat až ve chvíli, kdy viděli, že se k nim řítí náklaďák. „Byla to rodinná událost, byla tam nemluvňata, děti a jen sledovat ty lidi, jak táhli své děti, když prchali ulicí, bylo neuvěřitelné," řekl zpravodaji BBC Kanaďan Ramiro Mora, jenž byl mezi těmi, kteří útok přečkali bez zranění.

Zdroj: Youtube

To, co nastalo, svědci popisovali jako absolutní chaos. Někteří lidé raději skákali do moře, aby se vyhnuli bílému kolosu. Všude byl slyšet křik. Videa z onoho večera ukazují davy lidí, jak v absolutním zoufalství prchají do bezpečí. Mezi návštěvníky akce na pobřeží byl i novinář listu Nice-Matin Damien Allemand. Nejdříve zaslechl hluk a výkřiky. „O setinu vteřiny později se šílenou rychlostí přihnal obrovský bílý náklaďák, který měnil směr tak, aby pokosil co největší počet lidí. Viděl jsem těla, jak podél cesty létala vzduchem jako kuželky," popsal žurnalista.

I v nastalém zmatku několik lidí pochopilo, že je potřeba kamion co nejdříve zastavit. Zmíněný francouzský list Nice-Matin přinesl po útoku svědectví o dvou hrdinech. Nejdřív se přihlížející cyklista ve chvíli, kdy náklaďák mírně zpomalil, pokusil otevřít kabinu. Nepodařilo se mu to však, řidič na něj z okénka zamířil zbraň. O pár metrů dál motocyklista hodil pod kola kamionu svůj skútr. Ani to stále nepomohlo.

Zdálo se to neuvěřitelné, ale v tu chvíli od začátku útoku uplynulo stále jen pár desítek vteřin. Policie dostala hlášení o incidentu do tří minut. V místech, kudy projel kamion ležely na chodníku desítky bezvládných těl. Vůz byl už mírně poničen a zpomaloval, když na něj začali přivolaní policisté střílet. I útočník měl ale zbraň a střelbu opakoval. Poničený kamion definitivně zastavil dvě stě metrů od místa zahájení přestřelky. „Ve 22.35 policisté řidiče vozu zastřelili," napsal The Guardian.

Zdroj: Youtube

Sčítání obětí

Pětiminutový útok znamenal nedozírné následky. Nemocnice v okolí nestíhaly přijímat zraněné. „Na polní špitál se proměnila i vstupní hala místního hotelu Negresco," napsal po útoku na twitteru Alban Mikoczy.

Policisté rychle celou oblast uzavřeli. Mnozí lidé, kteří se při zběsilém útěku do bezpečí oddělili od svých blízkých, nyní své drahé hledali. Na místě nebo krátce po útoku v nemocnicích zemřelo 84 lidí. Po pár týdnech se smutné číslo ještě zvýšilo. Dva lidé zemřeli v nemocnici. „Teroristický čin vedl ke smrti 86 lidí. Zraněno bylo 458 osob," shrnul francouzský list Le Monde.

Ve Francii byl vyhlášen státní smutek. Postupně byly zveřejněny jména všech obětí, objevila se mimo jiné i na černých transparentech instalovaných u promenády. Tryzna za zemřelé se konala v říjnu 2016. „Oběti červencového atentátu v Nice měly různý původ, vyznání a barvu pleti. Spojovala je ale touha žít svobodně," zmínil při aktu tehdejší francouzský prezident François Hollande.

Útok v Nice měl důsledky i co do bezpečnostních opatření v celé Evropě. Rovněž mezi lidmi způsobil ještě větší strach z terorismu. Poté, co se v následujících měsících teroristický útok s využitím auta jako zbraně zopakoval například na vánočních trzích v Berlíně, byly při konání podobných akcích posíleny hlídky policistů a položeny betonové zábrany. Všimnout si toho mohli i lidé na vánočních akcích v českých městech.

Bezpečnostní odborníci po útoku v Nice opět zdůraznili hrozbu útoků takzvaných osamělých vlků. Tedy lidí, kteří nejsou přímo členy nějaké existující teroristické skupiny, ale mohou se jí inspirovat a zaútočit. Přesně takový byl i případ útočníka z Nice, jednatřicetiletého muže původem z Tunisu.

Psychicky narušený muž

K zodpovědnosti za masakr v Nice se přihlásilo v té době velmi silné hnutí Islámský stát. To, že by byl útočník Mohamed Lahouaiej Bouhlel přímo členem této organizace, se nikdy nepotvrdilo. Důkazy ale ukázaly, že se o její činnost zevrubně zajímal. „Vyslyšel naše volání po zaměření se na obyvatele národů koalice bojující proti Islámskému státu," uvedli zástupci teroristického hnutí.

Lahouaiej Bouhlel se narodil v roce 1985 v Tunisku, nějakou dobu ale žil ve Francii, kde pracoval jako řidič. Prvotní informace naznačovaly, že se radikalizoval velmi rychle, v průběhu několika týdnů. Podle pařížského prokurátora Françoise Molinse ale podrobnější vyšetřování ukázalo, že byl jeho čin pečlivě naplánován. Zřejmě se připravoval dlouhé měsíce. Francouzským policejním složkám byl navíc známý, jelikož měl za sebou v minulosti trestnou činnost. „Tajné služby jej ale nevedly na seznamu rizikových osob," uvedla CNN.

Podle jeho blízkých měl útočník psychické problémy již dříve, několikrát se dokonce zhroutil. Bližší vztah k islámu ale postrádal. „Údajně nikdy neslavil Ramadán, jedl zakázaná jídla a vedl i divoký sexuální život," napsala BBC.

Tuto informaci médiím potvrdil i Lahouaiej Bouhlelův strýc. „Mohamed se nemodlil, nechodil do mešity a jedl vepřově," řekl agentuře AP Sadok Bouhlel, žijící v Tunisku. Podle něj k radikalizaci přispěly i útočníkovy rodinné problémy, zejména rozvod s manželkou.

V týdnech před útokem byl podle zjištění vyšetřovatelů zcela pohlcen nadcházejícím činem. „Téměř denně hledal na internetu úryvky z Koránu, navštěvoval stránky s džihádistickou propagandou, v počítači měl uložený obrázek vlajky Islámského státu či fotografie Usámu bin Ládina," zmínila BBC.

Při pozdějším zkoumání bezpečnostních kamer na promenádě v Nice se ukázalo, že pár dní před masakrem si Bouhlel několikrát prošel trasu, na které pak vraždil. Kamion si půjčil z půjčovny 11. července. V den útoku si pořídil z oblasti několik selfie, některým příbuzným napsal podivné SMS.

Po událostech na promenádě policie postupně vypátrala a zadržela sedm osob, podezřelých z napomáhání k činu. Poničený bílý kamion, který se proměnil ve vražedný nástroj, stál na promenádě ještě dlouhé dny po útoku.