Kliknutím zvětšíteVe sněhu na silnici jsou vidět jen čerstvé stopy běžkyně. Vysoko nad ní se tyčí obrovský komín nejkontroverznější jaderné elektrárny na světě. Pustý Zwentendorf. Jediné místo v Dolním Rakousku, kde se v roce 1985 zastavil čas.
Na parkovišti vedle koryta Dunaje stojí jen pár aut. Ticho okolních betonových zdí chvílemi přeruší jen hlučné motory remorkérů. „Vítejte v jediné jaderné elektrárně Rakouska. Ta sice nikdy neštěpila atomy, ale zato od počátku štěpila lidi a názory,“ dívá se směrem na čtyřiadvacet hektarů rozhlehlý areál Stefan Zach.
Je mluvčím energetického koncernu EVN, který elektrárnu v roce 2005 odkoupil. „Stojí již od roku 1976, do provozu ale nikdy uvedená nebyla. To kvůli referendu, kdy se jen poměrně malý vzorek lidí těsnou většinou vyjádřili proti jejímu spuštění. Spuštěná už ani nikdy nebude, protože je v Rakousku od roku 1978 v platnosti zákon, který využívání energie z jádra zakazuje,“ přibližuje v krátkosti Zach.
Investiční ruina, jak se elektrárně mezi Rakušany přezdívá, stála v přepočtu více jak miliardu eur. Ještě do roku 1985 do ní pravidelně docházely asi dvě stovky jaderných inženýrů vyškolených v Německu a Spojených státech amerických. Věřili, že den X již brzy nastane a elektrárna začne plnit svou funkci.
Filmy i reklamy
Marně. „Slavný umělec Hundertwasser zde chtěl zřídit dokonce muzeum. Sešlo z toho. My jsme tady nakonec vybudovali moderní tréninkové a školicí centrum. Slouží hasičům, záchranářům, policistům, vojákům a firmám. Zároveň si zde ale i jaderní technici typově shodných elektráren z Německa či Francie nacvičují, jak rychle demontovat a vyměnit jednotlivé části zařízení včetně reaktoru. To je nutné provádět vždy jednou za osmnáct měsíců. A stihnout se to musí za pouhé dva týdny,“ vypráví Zach.
On je tím, kdo vlastní jediný klíč, jenž odemyká všech patnáct set místností v elektrárně duchů. „Tahle informace má vždycky velký ohlas především u návštěvnic," prozrazuje.
Zwentendorf je jeho srdeční záležitostí. Pracuje tady patnáct let. „Byla to láska na první pohled. Mé dceři se to sice zdá podivné a zvláštní, ale osmnáctiletý syn je nadšený, připadá mu to cool. Dokonce jsme tu slavili před pár lety i jeho narozeniny,“ směje se Zach.
I díky němu se zde každoročně koná Shutdown Festival tvrdé hudby, který navštíví až patnáct tisíc diváků. Točí se zde reklamy, filmy či hudba k nim, konají se tady koncerty, divadelní představení či workshopy. Konferenci zde měli už i stovky blogerů či influencerů z celého světa. „Dvakrát ročně zde necháváme cvičit i aktivisty Greenpeace obsazování elektrárny. Nechceme totiž, aby se někde jinde snad zranili. Máme skutečně dobré vztahy,“ usmívá se.
Německá produkce Sat1 zde točila i katastrofický film. Několik automobilek využilo futuristické kulisy i k prezentaci nových vozů. „Islandská hudebnice Hildur Gudnadóttir, držitelka Oscara za film Joker, tady v turbínové hale měla nahrávat muziku pro seriál Černobyl. Bohužel k tomu nedošlo, vstoupil do toho Covid-19,“ ukazuje směrem k místu Zach.
Obrátilo se na něj i několik fotografů, kteří zde chtěli fotit akty. „To jsme však s omluvou odmítli. Přece jen je zde zima, snažíme se šetřit. Stejně tak odmítáme i poptávky od novomanželů k focení svatebních fotografií. Víte, tohle místo bez budoucnosti podle nás není tím pravým, kde by měli dva lidé oslavit vstup do manželství, pokud chtějí, aby bylo šťastné. Kdyby se však ozval třeba někdo s tím, že tady chce oslavit rozvod, tomu bychom se asi nebránili," říká s nadsázkou sympatický průvodce.
Největším zážitkem pro něj bylo, když elektrárnou prováděl rodinu tehdy již zemřelého zpěváka Michaela Jacksona. „Bylo to v roce 2009, krátce po jeho smrti. Nikdy na to nezapomenu. Provázel jsem je v noci a jednou z návštěvnic byla i zpěvákova sestra Janet," vybavuje si jeden z nejsilnějších zážitků Zach.
Kromě něj jsou v elektrárně jako doma i dvě uklízečky. „Zaměstnáváme je jen externě. Ono se to možná nezdá, ale práce tady moc není. Povrchy v celé elektrárně jsou upravené speciálním lakem, na kterém neulpívá prach. Na řadě míst jsou potom ocelové rošty. To je velká nevýhoda především v zimě pro ženy. Řada z nich totiž přijede v kozačkách s podpatky. No a po špičkách se moc dobře nechodí, to je vám asi jasné," popisuje usměvavý mluvčí.
Každou z patnácti set místnosti zná detailně také správce areálu Franz Müller. „Jsem tu deset let a dohlížím na to, aby vše fungovalo. Dost problémů tady máme se světlem. Přiznávám, že jde o zvláštní a děsivé místo, ale člověk si zvykne. Zatím jsem se tady nebál,“ říká muž.
Téma jádra je podle něj už i v nedalekém Zwentendorfu uzavřené. „Lidé jsou rádi, že elektrárna neplní svůj původní účel,“ domnívá se.
Totéž tvrdí také Anke, která se sem přestěhovala před dvaceti lety z Vídně. „Kdyby byla elektrárna funkční, nikdy bych tady bydlet nechtěla. Jsem ale ráda, že zde stojí. Bývá tady doopravdy řada zajímavých akcí, na které nejen já ráda chodím. Prohlídky, divadelní představení, nebo i koncerty,“ pochvaluje si.
JADERNÁ ELEKTRÁRNA ZWENTENDORF
• Myšlenka využívat jadernou energii v Rakousku vzešla v padesátých letech minulého století. O deset let později byla vytipovaná tři místa v zemi, kde by elektrárna mohla stát. Jedním z nich byl i Zwentendorf v Dolním Rakousku.
• Se stavbou elektrárny s jedním reaktorem o výkonu sedm set megawattů začali technici v roce 1972. Spolkovým kancléřem byl tehdy Bruno Kreisky, který se za výstavbu zasadil. Dokončená byla stavba v roce 1976.
• Před spuštěním elektrárny se konalo referendum. Lidé tehdy velmi těsným rozdílem rozhodli, že elektrárna uvedená do provozu nebude. Proti bylo 50,47% lidí.
• V roce 1978 vyšel v platnost zákon, který v Rakousku zcela zakázal využívání jaderné energie.
• V elektrárně mělo pracovat na dvě stě jaderných expertů, kteří se školili v Německu či Spojených státech amerických. Ti i po referendu čekali na den X a věřili, že ke spuštění nakonec dojde. Denně tak docházeli do elektrárny až do roku 1985, kdy bylo jasné, že k tomu nikdy nedojde.
• Elektrárna, které se v Rakousku přezdívá investiční ruina, vyšla na více jak miliardu eur. Když bylo jasné, že nebude uvedená do provozu, uvažovala vláda o rozprodání jednotlivých funkčních částí do jiných elektráren. Nakonec k tomu ale nedošlo a ve Zwentendorfu se nachází 98% původního inventáře.
• Za zmínku stojí, že v hlavní řídící místnosti se dokonce nacházel speciální telefonní aparát, který zaručoval přímé spojení jaderných inženýrů s kanceláří spolkového kancléře. Nebo také to, že většinu zaměstnanců elektrárny tvořili muži. Ti se po příchodu do práce kompletně převlékli do speciálně připravených obleků, jejichž součástí bylo zářivé oranžové spodní prádlo, které prosvítalo. To proto, aby zaměstnanci před odchodem domů nezapomněli oděv vysvléct, vhodit do připravené bedny a nechat vyvařit v pračce. Především pokud by elektrárna fungovala, museli by pracovníci před odchodem zamířit pod přístroj měřící radioaktivitu v těle a poté by se museli vysprchovat studenou vodou. To proto, aby ze sebe radioaktivitu smyli. Teplá voda by totiž otevřela póry v kůži a radioaktivita by se lidem dostala do těla.
• V roce 2005 odkoupil elektrárnu energetický koncern EVN.
• Jejími branami ročně projde na 15 tisíc návštěvníků.
• Každoročně se zde koná festival tvrdé techno hudby Shutdown Festival, který vítá až patnáct tisíc lidí.
• Součástí elektrárny je moderní výcvikové a školicí středisko. Slouží jako tréninkové centrum hasičům, záchranářům, policistům, vojákům, ale i jaderným technikům jiných elektráren téhož typu z celé Evropy.
• Točí se zde filmy a hudba k nim, pořádají se zde koncerty, workshopy či divadelní představení. Své konference zde měly již i stovky blogerů či influencerů.
• Futuristické prostředí elektrárny využilo k prezentaci nových vozů i několik automobilek.
• Dvakrát ročně slouží budova také hnutí Greenpeace. Stimuluje zde obsazení jaderné elektrárny.
• Elektrárna nyní slouží k výrobě obnovitelné energie. Na jejích stěnách se od roku 2009 nachází na tisíc solárních panelů.
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
