Přestože je jednou z nejpočetnějších obcí chomutovského okresu, v minulosti o ní příliš slyšet nebylo. Změnilo se to v posledních letech. Najednou chodí zprávy o novém dětském hřišti, tenisových kurtech, o nové soše v centru, o kulturních akcích, které si nezadají s velkými show, jež pořádají města. Čím to? Na to nám odpovídal starosta obce Zděnek Valenta.
Dřív bylo Březno jen jedna z mnoha vesnic, teď je to snad nejznámější obec v okrese. Čím to?
Musím říci, že je to dáno i historicky, není to jen tím, že teď sedíme na radnici my. Navazujeme na práci našich předchůdců, kteří v obci nastartovali investice v infrastruktuře, kanalizaci a podobně. My v tom nejen pokračujeme dál, ale rozhodli jsme se zkusit nastolit tady takovou tu typickou vesnickou pospolitost.
Co tím přesně myslíte?
Souvisí s tím jedna věc – překlenutí sudetské otázky. Chceme, aby i lidé, kteří se sem po válce přistěhovali, se tady cítili jako doma, aby vzali Březno za své. Přetáčí se tu druhá a dorůstá třetí generace lidí, kteří tu žijí. To je správný čas na to, abychom je dali dohromady, jak to má ve správné obci být. Rozhodli jsme se roztočit kulturní a společenský život.
To se vám asi povedlo, některé akce jsou doslova masové a jezdí za nimi lidé z celého Chomutovska…
Asi máte na mysli nedávné Indiánské války (celodenní show s hodinovou zinscenovanou bitvou – pozn.red.) – ano, to je velká akce. Nám ale dělá radost i něco jiného – třeba ženský pěvecký sbor Silencum 24, který tu vznikl. Na jeho vzniku má velkou zásluhu místostarostka Zdeňka Buzková. Nic takového jsme tu neměli a teď jezdí zpívat i do jiných obcí, protože si je chtějí poslechnout. To je přesně to, o co usilujeme – nedělat pro lidi jen pasivní zábavu, ale zapojit je aktivně do života v obci.
Tohle všechno ale nejde bez peněz. A těch většinou ve vesnických pokladnách moc nebývá. Jak jste na tom vy v Březně?
Hlavně musím říct, že všechny kulturní akce platíme z různých dotací a příspěvků. Nepoužíváme na ně „daňové peníze“, tedy příjem do státu.
Takže hodně běhání, shánění, využívání všech dotací a grantů…?
Ano, přesně tak. Je to o tom chtít, ne se jenom spoléhat, že nám někdo dá. A když je řeč o dotacích a darech, nemůžu nezmínit Severočeské doly, které nám finančně pomohly už s řadou našich záměrů.
Takže dostáváte pravidelně peníze za vytěžený nerost ve vašem katastru, jako jiné obce?
Pozor, tak to vůbec není! Doteď jsme pravidelné peníze „za nerost“ od dolů nedostávali. Vloni to byl první střípek a teprve letos začnou tyhle peníze přitékat. Doteď jsme všechno získali spoluprací s vedením dolů a vzájemným respektováním. Přeci jen, dobývací prostor se k nám blíží…
Což s sebou ale nese hlavně negativa. Z toho asi radost nemáte… Samozřejmě, že těžba s sebou nese minusy. Ale o tom respektu jsem nemluvil náhodou – doly respektujeme, žádné zastavení těžby nemá smysl. Proto se raději snažíme přetavit společně ty minusy v plusy.
Dobře, zpátky k životu v obci. Loni jste v Ústeckém kraji vyhráli soutěž Vesnice roku, což je úspěch. Není teď čas si trochu „pospat na vavřínech“?
Titul vesnice roku jsme si vydřeli. A žádné pospávání nepřichází v úvahu. Navázali jsme například kontakt s vesnicí Vír, která vyhrála vesnici roku 2010 na Vysočině. Jejich ochotnický soubor u nás na Indiánských válkách sehrál nádherné představení a náš sbor jede na oplátku na jejich festival Vírský vánek. Pokračujeme dál v tom, díky čemu jsme loni vyhráli.
Takže jaké novinky jsou teď u vás v obci aktuální?
Tak třeba jsme si troufli letos vysázet po obci letničky. Už když jsme zkoušeli obec zkrášlit prvními květinami, lidé nám říkali, že nám to někdo ukradne nebo zničí. A nestalo se nic, tak jsme se letos pustili do výzdoby ještě ve větším. Podobné je to s dětskými hřištěmi – škarohlídi také myslel, že nám ho nějací darebáci poničí. Ale za celou dobu jsme tam dvakrát utahovali šrouby, to je všechno.
Je něco, na co jste zvlášť pyšný?
Nejde jen o mě, všechno, o čem mluvím, je práce všech lidí z Března. A právě na to jsme pyšní – že při volbách dali najevo, že se jim tahle cesta líbí a že se do života tady aktivně zapojují. Jenom tak má naše práce smysl.