VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Žitavsko promítnuté v českých dějinách IV.

Žitavsko - Vedle masarykovských ujednání ve Spojených státech prosazují pražští politici přičlenění Lužice nebo alespoň Žitavska k nově vznikajícímu státu.

28.9.2011
SDÍLEJ:

Žitavské unikátní květinové hodiny, u Řeznické bašty, zvoní každou hodinu.Foto: archiv Milana Turka

Manifest poslaný do Paříže zůstal bez ohlasu. „Alespoň Žitavsko napraví starou křivdu na našem státu,“ komentoval situaci zemský vrchní archivní rada PhDr. Otakar Bauer ve studii Žitava v českých dějinách (1947).

O životě Čechů v Sasku před druhou světovou válkou podává zajímavé svědectví občan Žitavy František Medek. Podle něho působilo v Lužici pětadvacet spolků, které udržovaly kontakt s vlastí. V roce 1910 založili Češi v Žitavě spolek Pokrok, v Petau (dnes součást města) Kajetán Tyl pozval tehdy nově založený pěvecký dělnický sbor Ještěd z Liberce, aby zde koncertoval. Prodchnuti vlastenectvím připravovali jazykové kurzy, vánoční besídky a kulturní setkání. V Žitavě vystupoval vynikající český houslista Josef Muzika a přijel i další pěvecký spolek Hlahol. Cvičení pořádala tělocvičná jednota Fügner a spolkovou činnost v Žitavě podporovali občané České Lípy i Hrádku nad Nisou.

Žitava měla krematorium, kde byli Češi pohřbíváni žehem za doprovodu české hymny. Proběhlo zde v roce 1916 rozloučení s vynikajícím politikem a lékařem z Liberce Václavem Šamánkem, jeho pohřeb byl manifestací Čechů před rozpadem rakouského mocnářství. Po prvé světové válce byl život české menšiny v Žitavě pestrý a bohatý. S nástupem fašismu však dochází k pronásledování Čechů a zákazu činnosti všech spolků.

Prodaná nevěsta také v ruštině

Svědectví o životě Čechů těsně po druhé světové válce přináší i Jan Hrdlička, kulturní referent národního výboru v Žitavě. Činnost českých spolků a škol byla definitivně ukončena v roce 1938, ale již v květnu 1945 se scházejí čeští občané v Žitavě, aby vytvořili první národní výbor v zahraničí. Přijíždějí sem Jan Harus, komunistický poslanec, Josef Veverka za sociální demokracii a liberecký komandant Rudé armády Fedorov. Žitavský český výbor řídí zásobování města potravinami, spotřebním zbožím, neplatí marky a lidé nakupují bez peněz, jen na poukázky. Aktivní je Československý červený kříž a začínají působit i kulturní spolky.

Liberecké divadlo přijíždí na podzim a hraje Prodanou nevěstu. Je uváděna na programu i v ruštině. Knihovna zahrnuje osm set českých knih, děti mají svůj jazykový kurz, je organizována tělovýchova. V létě je uspořádán pro pětašedesát dětí výlet do Prahy. Národní výbor neomezuje svou činnost jen na Žitavu, ale působí i v širokém okolí, kde nebylo tak početné obyvatelstvo. Od srpna je tak Ústředním národním výborem.

Stalin zamítá požadavek

V práci Jiřího Kapitána, asistenta ČVUT v Praze, je dokonce Žitavsko nazýváno Českou Lužicí a podle něj by Lužičtí Srbové byli ochotni přičlenit celé území k Československu. Kulturní obec česká i lužickosrbská spolu s politiky vyjadřovala tak slovanskou vzájemnost obou národností, spjatou i společnou kulturou z dob středověku. Území Lužice však již v předválečném období bylo národnostně spíše německé, zvláště pak po válce, kdy sem přicházeli repatrianti anebo dobrovolně se přistěhovavší sudetští Němci. Počet obyvatel tak vzrostl téměř k padesáti tisícům a Češi zde tvořili malou menšinu.

Požadavek Čechů, zaslaný na jednání velmocí do Postupimi se žádostí o přičlenění celého území Lužice k Československu, okamžitě zamítl Stalin, ale ani prezident Beneš se nevyjádřil vstřícně. Snahy o připojení Lužice tak zůstaly nenaplněny a Žitavsko zůstalo pod komandaturou Rudé armády a správou českého národního výboru jen pár měsíců.

Slovanský duch i nadále přetrval

V Žitavě Češi svou politickou, kulturní a společenskou aktivitu definitivně ukončují vznikem Německé demokratické republiky. Mezi oběma národy, českým a lužickosrbským, však duch vzájemné slovanské pospolitosti zůstává. Formálně socialistické Německo ponechává jazyk i ve školách a v úředním jednání však převažuje němčina. Tradice a srbská kultura jsou výrazně podporovány po celá léta z Čech. Dnes, kdy na území Lužice byly ponechány dvojí názvy obcí, souznění s tradicí, kulturou, ve vztazích a životě mezi oběma národy zůstává. Fakta ze života lidí Lužice jsou přesvědčivá, že na sever od naší vlasti žijí nejen Němci, ale i lidé spjatí po staletí s českým národem, spojeni historií, podobným jazykem a duchem Slovanů.

Zpracoval Milan Turek

28.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pracovníci Pivovaru Rohozec plní a zátkují plechové soudky s pivem ručně. Snímek je z 23. listopadu.
8

OBRAZEM: Každý soudek plní ručně

Sanitka. Ilustrační snímek.
AKTUALIZOVÁNO

Další tragické úmrtí na silnici. Mladý muž nepřežil střet s autem

Tanvald se pyšní nově zrekonstruovanou halou

Tanvald – Díky dotaci ze Státního fondu životního prostředí ve výši osmi milionů korun byla dokončena rozsáhlá oprava městské haly na Výšině.

Jak se slavily Vánoce na statku. To odhalí tradiční výstava muzea v Turnově

Turnov – Tradiční výstavu, která návštěvníky uvede do přípravy a vlastní oslavy vánočních svátků v bohaté selské usedlosti, si připravilo Muzeum Českého ráje.

Informační centrum nezahálí ani v zimních měsících

Jablonec nad Nisou – Jablonecké kulturní a informační centrum připravuje pro návštěvníky bohatý program i v zimním období.

Nová vyhláška vyhání opilce ze sídliště, o pár ulic dál

Jablonec n. Nisou – V Jablonci rozšířili takzvané bezalkoholové zóny. Kvůli stížnostem obyvatel.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT