Román popisuje život a umírání lidí od května do konce července 1945 v Ústí nad Labem a blízkém okolí. Kniha vybočuje z řady běžných válečných románů. Ve skutečnosti popisuje stovky dosud nezveřejněných detailů z prvních týdnů života po osvobození Ústecka Rudou armádou. Autorovi jsme položili několik otázek.

Jde o román o válce nebo již o míru?
Román má počátek v projektu „Mírem válka nekončí: Ústí nad Labem 1945 1948“. Tedy v mapování života lidí na Ústecku těsně po skončení války. Od toho byl jenom skok k tomu napsat román o běžném životě lidí v čase, kdy skončilo organizované zabíjení, a dále válka pokračovala jako obcování s nenávistí a frustrací.

Román mi připadá spíše jako štvanice na čtenáře. Je tam děj, ale je doslova utápěn v historických detailech. Přežije to čtenář?
Kdo chce, přežije. Kniha je o tom, co viděl, den po dni, člověk, který přišel do Ústí v roce 1945 jako cizinec do města, kde nikoho nezná. Ctností hlavního hrdiny je, že příliš nekomentuje, ale stále se rozhlíží, aby pochopil, kde se vlastně ocitl. Hlavní hrdina není proto svědkem doby, ale jenom pozorovatelem lapajícím po střípcích souvislostí, podobně jako čtenář z roku 2011. Hlavní hrdina vidí jenom to, co má před očima, co zaslechne a co si přečte. Ale protože je poručíkem Obranného zpravodajství (OBZ), má přístup k dokumentům, tehdejším funkcionářům, a potká během dne daleko více lidí než většina Čechů, kteří v té chvíli byli v Ústí nad Labem.

Čtenář se tedy dozví, co právě v ten den, třeba 15. června, hrdina románu viděl, slyšel a četl?
Ano. Vše z toho dne, co se v Ústí stalo, a hlavní hrdina zaznamenal, je v románu autentické. Počínaje 8. květnem a konče 30. červencem 1945, den po dni. Kromě Josefa Nováka, tedy hlavního hrdiny a poručíka OBZ v jedné osobě, všechny osoby vystupující v románu a mající jméno a příjmení jsou lidé, kteří tehdy skutečně v Ústí žili. A někteří z nich žijí v Ústí dodnes.

Čili jde o detailní dějiny té doby?
Ne. Pouze pustím do minulosti jednoho románového průvodce rokem 1945, který den po dni dohlédne jenom na roh, uslyší jen to, co ve vedlejší místnosti říká rádio, a čte jen to, co je na papíru popsaném česky na německém psacím stroji, kde jsou háčky a čárky dopsány ručně. Především ale ten papír musí držet v ruce, protože jinak by to nepřečetl…

Kolik skutečných lidí se skutečnými osudy je v knize zachyceno?
Stovky. O některých lidech jsou napsány jenom jeden dva řádky, o jiných třeba dvě tři strany. To, co slyšel hlavní hrdina během každého dne z rozhlasu, skutečně bylo v ten samý den a v onu hodinu vysíláno ústeckým rozhlasem. Hrdina také bude pročítat stovky dokumentů, které skutečně existují.

Popisujete i co se událo v Ústí v červenci. Tedy i ohromný výbuch skladu munice v Krásném Březně?
Ne. Výbuchu a následnému pogromu na Němce z 31. července je věnováno několik knih. V podstatě vše, co se dalo zjistit, je o této tragédii známo a napsáno. Nic nového bych nepřinesl. Proto jsem nechal poručíka odjet těsně před výbuchem na poradu do Prahy, udělal tečku, k tomu přidal obsah a knihu uzavřel.

Jak se vyrovnáváte v knize s rabováním a divokým odsunem Němců? Popisujete i některé případy vražd a znásilňování žen. Jak toto násilné jednání hodnotíte?
Nijak. Nad utahané moralistické komentáře je popis toho, co se stalo. Čtenář si sám udělá obrázek o událostech. Tedy i o tom, jak zle se chovali Němci k Čechům za války, a taky jak se chovali Češi k Němcům po válce, což jsou autentické vzpomínky dosud žijících svědků, kteří knihu se svými vzpomínkami dostanou za pár dnů do rukou.
Krátce řečeno, čtenář v knize najde velké naděje prostých Čechů, velký strach prostých Němců, vyrovnávání účtů, snahu přežít a snahu si přilepšit, boj o moc. Prostě normální lidské chování.

Normální?
Takovým způsobem končí každá válka, i v současné době viz Libye nebo Irák. V knize ukazuji, že válka v Ústí nad Labem neskončila 8. nebo 9. května 1945. Pouze se zastavili vojáci a začaly polovojenské a bezpečnostně - úřednické a politické čistky a přebírání moci. Obojí je součástí války.
Osobně se domnívám, že v tehdejším Československu válka skutečně skončila až v roce 1948 naprostým převzetím moci komunistickou stranou.

Takže, všechna zvěrstva tehdejší doby, i ta, která popisujete v knize, jsou normální?
Normální ne, ale všední ano. Prostě k násilí dojde, když vítěz přebírá moc. Jak a co se stane, záleží vždy případ od případu. Prostě vítěz bere vše.

To je doslova cynický závěr. To je i poselstvím knihy?
Ne, poselstvím knihy je něco jiného. Že vítězem války je ten, kdo přežil, bez ohledu na to, zda patří do klanu vítězů nebo poražených. Dvojnásobným vítězem je ten, kdo přežil a ještě si nahrabal.
Ale především kniha ukazuje, že němečtí antifašisté spolu s Čechy chránili Ústí před devastací v posledních hodinách války, pomáhali obnovovat chod města, jednotliví Češi i přes své zlé zkušenosti s německým nacismem se v kritickém okamžiku postavili proti znásilňování a šikaně Němců. I navzdory tomu, co Němci v letech 1938 až 1945 způsobili.
Vše je o síle charakteru každého člověka, pokud má svobodu rozhodování. Čtenář uvidí očima hlavního hrdiny poručíka OBZ rozklad německé moci a morálky, ale také vzestup a zároveň rozklad české morálky vítěze.