O jednom červnovém víkendu jezdily sanitky po Liberci častěji než jindy. Záchranáři zasahovali v obchodním domě Forum, zoologické zahradě, aquaparku a dokonce na Ještědu. Nešlo však o sérii neštěstí, nýbrž o cvičení Liberecká P155. „Záchranáři přesto měli pocit, jako by se ocitli v reálné situaci,“ říká ředitel Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje Luděk Kramář.

Proč zrovna název Liberecká P155? Číslo je jasné, ale to písmeno…
Metodické cvičení záchranných služeb vzniklo původně v Praze, proto název P155. Pražská záchranka akci pořádala pět let a chtěla ji předat dál do republiky. A odtud to byl už jen krok k putovnímu cvičení. Tedy 155 jako linka záchranné služby a P jako putovní. My jsme byli první záchrannou službou, která cvičení po Praze organizovala, příští rok to budou kolegové z jihu Moravy.

Jaký byl cíl cvičení?
Stěžejním motivem je, že se nejedná o soutěž, ale o vzájemnou výměnu zkušeností, jakým způsobem postupují záchranné služby v republice nebo okolních zemích při ošetření pacienta. Některé postupy se liší a cvičení má ukázat pospolitost nejen záchranek z domácího prostředí, ale i ze zahraničí. Do Liberce přijely týmy ze Slovenska a Polska, kolegové z Německa se nakonec omluvili.

Co je nejdůležitější při spolupráci týmů?
Umění komunikace.

Jsou v péči o pacienta v jednotlivých zemích velké rozdíly, nebo jde o drobnosti?
Byly to v podstatě drobné nuance, zejména v administrativní rovině. Ale překvapilo nás například, kolik léků mohou aplikovat polští zdravotníci v rámci kompetence záchranářů, tedy bez konzultace s lékařem.

Kdo vymýšlel scénář?
Metodika cvičení je předem daná, její dodržení bylo jednou z podmínek kolegů z pražské záchranné služby, kteří vytvořili metodiky úkolů, hodnocení a systém garantů. Jinak vše připravil náš tým ve spolupráci s lékařkou, která zodpovídala za odborný program. Ve své podstatě se jednalo vždy o situace, se kterými se setkáváme nebo které se velmi blíží realitě.

Proč proběhla zrovna simulace pádu lanovky na Ještěd?
Snažíme se cvičit situace, u kterých si nechceme připustit, že se stanou. Ale musíme počítat s tím, že budeme k podobnému případu vyjíždět a musíme na to umět reagovat. U tohoto úkolu bylo skvělé, že se aktivoval celý systém IZS, tedy i hasiči a policie, traumaplán cvičně aktivovala i nemocnice Liberec.

Jaké byly další dílčí úkoly?
Bylo jich celkem 18. Například resuscitace v obchodním domě Fórum, záchrana rybáře na loďce, který měl hypoglykemické kóma, napadení ošetřovatele lvem v zoo, pomoc tonoucímu či úraz jeřábníka elektrickým proudem.

Věděli záchranáři, že jde o cvičení?
Ano, byl pro ně vytvořen i samostatný dispečink. Simulace ale byla na druhou stranu tak věrohodná, včetně scénáře a chování figurantů, že záchranáři měli pocit, jako by se ocitli v reálné situaci.

Dostala se vám zpětná vazba?
Ze všech stran jsme dostávali veskrze pozitivní reference, ať už od domácích kolegů či ze zahraničí. V Liberci se všem líbilo. Smyslem cvičení není říct, kdo je lepší a horší, ale vyměnit si zkušenosti a poučit se z případných chyb.