Kdy jste začal s tímto bojovým sportem?
Dřív neexistovali žádné kluby jako dnes. S bojovým sporty, jsem prakticky začínal od malička a jako samouk. Inspirovaly mě samozřejmě akční filmy s Bruce Lee. Dále porevoluční filmy s Van Dammem a jiní. Pak jsem se přihlásil do jediného bojového kroužku, a tím bylo karate. Tam jsem ale neprošel náborem. Tak jsem si trénoval sám, třeba v lese. Pak jsem šel na box k panu Markovičovi. Okolo dvaceti let jsem potkal Radka Choutku, který zde založil první kikboxerský klub, a ten mě vzal na dva roky k nim. Boxovat bez zápasu mě ale nebavilo. Roky jsem v televizi sledoval světovou soutěž v K1 a to mě motivovalo udělat si zápas.

Co jste pro to musel udělat a kdy to bylo?
Stal jsem se členem jabloneckého klubu Iron Fighters. První zápas jsem měl až kolem třiceti let. Tehdy jsem zápas prohrál na body. Neměl jsem z toho nějakou újmu, šlo o to, že jsem si plnil sen. Pár zápasů ještě proběhlo,což přineslo vítězství na Národním poháru 2012 a druhé místo na MČR 2012.

Postupně tedy přišlo na to, že jste se ujal role trenéra?
Přesně tak. V roce 2013 jsem si udělal licenci trenéra. Synovi byly čtyři roky a chtěl jsem mu něco předat. Alois Škeřík tehdy pomoc uvítal, tak jsem začal jsem trénovat děti pod klubem Iron Fighters. Posledních pět let už vedu soukromé hodiny.

Kdo prošel pod vašima rukama a nyní je jeho jméno v tomto sportu známé?
Kdo hezky vylezl je Jakub Bakeš. Tehdy k nám do klubu přišel dost oplácaný chlapeček. Začal jsem ho trénovat, vypracoval se. Nyní sbírá světové tituly a drží se u špičky.

Jsou bojové sporty pro každého?
Ne každý má k tomu blízko, protože jde především o blízkost a kontakt mezi člověkem. Pokud rodiče přihlásí na bojový sport dítě, které je například hyperaktivní, můžu říci, že mu to zpravidla pomůže. Začne tu fungovat disciplína a pokora k násilí. Tréninky jsou totiž dost náročné, ať už fyzicky, tak psychicky. Člověk musí zachovat klid, když rány přijímá. Důležité je pracovat technicky a ne v emocích, to se většinou nevyplácí. K tomu my je vedeme. S každým pracujeme individuálně.

Jaký vztah musí mít zápasník ke svému trenérovi?
Trenér přivádí jedince až k zápasům, a to už mezi nimi musí být určité pouto. Svěřenec musí trenéra poslouchat a já ho musím koordinovat. Samozřejmě emoce musí při zápase udržet i trenér a nepustit je ven. Ne vždy se to podaří.

Vaše děti trénují také bojové sporty?
Dcera Klára a syn Karel. Protože je prcek po mě, vždy byl ve váhové kategorii pod limitem. A když trenér soupeře řekl, ať ho sundá, tak se stalo. To ho ale vedlo k tomu, že se technicky velmi dobře vypracoval a v patnácti letech má již řadu mistrovských titulů,stejně úspěšná byla i Klára.

Za několik dní vás čeká velkolepá událost, můžete ji přiblížit?
Ano, je to třetí ročník Noci slovanských bojovníků, který pořádáme společně s Pavlem Ševčíkem, Pavlem Števkem, Láďou Kopalem a dalšími. Začínali jsme na Slunečních lázní jablonecké přehrady. Druhý ročník se konal v areálu vratislavických desítek a letos 15. června se uvidíme na letní scéně Eurocentra. Diváky čekají MMA zápasy, K1 a box. Nejvíce bude boxu. Nastoupí například Petr Kunc, Petr Matějíček nebo Jiří Šponar. Přijedou i zápasníci z Polska, Mladé Boleslavi a jiných měst. Noc slovanských bojovníků začne vystoupení strongmanů, kluků, kteří zvedají těžké váhy, proběhne exhibice v judu, lidé uvidí souboj v rytířském zbroji, jako host přijede Petr monster Kníže a Jirka Denisa Procházka, diváky i zápasníky čeká také překvapení.

Kdo bude hlavní hvězdou večera?
Jako poslední nastoupí v kategorii nad sto kilogramů Láďa Kopal, skvělý bojovník MMA a od letošního ročníku člen našeho týmu NSB, kde odvádí velký kus práce a tímto bych mu chtěl za to poděkovat, Láďa spadá ještě do kategorie amatérů a je pro tento sport velmi zapálený.

Na facebookových stránkách nyní běží rozhovory se zápasníky…
Ano, chceme je lidem představit, aby věděli, komu pak můžou fandit. Jsou to obyčejní kluci, kteří mají rodiny a chodí do práce. Někteří trénují jen dva měsíce a jdou si to zkusit. Nehledě na to, že je to pro ně motivace do budoucna. Důležité je zmínit, že naše zaměření je pro amatéry, aby měli podmínky jako profíci. Není nad to vyzkoušet si zápasit předl lidmi, kteří dodávají energii, kterou potřebujete. Klukům umožňujeme splnit si sen profesionálního bojovníka, proto jsme to začali pořádat. Plnit sny a sdružovat lidi sportem.

Jak se vybírají soupeři?
Každý zápasník si může vybrat soupeře a vyzvat ho. Když pak přijme, uděláme s ním rozhovor o tom, jak se připravuje, co má za sebou a podobně. Pokud zápasník nemá soupeře, tak mu ho přidělíme. Nyní například sháníme soupeře pro Marka Linharta z Liberce.

Spousta lidí má vůči tomuto sportu předsudky.
To je pravda a proto je třeba je vyvrátit. Což se i poslední dobou daří. Jde to pomalu, ale máme výdrž a motivaci. Je za tím spousty práce, když pak ale vidíte okolo tisíce lidí na jednom místě, všichni pozitivně naladění, dává vám to smysl a sílu v tom pokračovat…