Sedmiletá fenka retrívra Zanny vběhla do velkého sálu v DDM Vikýř, kde se tento týden koná příměstský tábor pro postižené děti. Přítomné očichala a terapie pod vedením Hany Kuchtové mohla začít. Všech osm táborníků, z toho čtyři vozíčkáři, dostali nejdřív pamlsky, aby je mohli postupně dávat Zanny. „Zanny!“ volají nebo se volat pokoušejí děti fenku.

„Původně jsme si mysleli, že to bude pro děti s lehčím postižením, které se rodiče bojí umístit na běžný tábor, ale přihlašovali se nám těžce zdravotně a mentálně postižení a my nechtěli říct ne,“ uvedla Ilona Literová z DDM Vikýř. Ač neměli bezbariérovou budovu, přesto se do pořádání prázdninového tábora před rokem pustili. Letos je to už druhý ročník. Jednou z aktivit, které se děti věnují, je právě canisterapie. Tato léčebná metoda využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka.

Dobrotami posilněná fenka účinkuje ve hrách, při kterých si děti procvičují hrubou motoriku, poznávají hmatem předměty a snaží se komunikovat. „Kde má pejsek uši?“ ptá se Hana Kuchtová asi osmileté Barunky. Barunka se v rámci svého postižení snaží ukázat na Zannino ucho. „A kde má uši Barunka?“ pokračuje terapeutka. Zdravý se svých uší dotkne hravě, ale Barunce, které se bortí páteř, to dá námahu.

Tábora se účastní i mladík Zbyšek s Downovým syndromem. „Ahoj,“ pozdravil novináře, ženě políbil ruku. Svým gentlemanským chováním lehce šokuje. Když děti Zanny vyčesávají, Zbyšek si s kartáčem počíná obzvlášť jemně. Fenka přivírá oči.

„Zanny je moc hodná a klidná, nechá si všechno líbit, i když je některé dítě nešetrné a třeba ji víc stiskne,“ chválí psa Hana Kuchtová, která se canisterapii věnuje už řadu let. S fenou chodí do domova důchodců i do dětského stacionáře. V Tanvaldu v léčebně dlouhodobě nemocných Zanny rozmluvila paní, která neřekla slovo dva roky. „Hladila si ji a přitom na ni začala mluvit,“ vyprávěla terapeutka. „To byl pro mě nejhezčí výsledek.“