„S hasičským sportem a vůbec děním okolo hasičů jsem začal jako malý. Kdo z dětí z vesnice nebyl u hasičů, skoro jako by nebyl,“ popsal 27letý Jiří.

Hasičinu se u SDH Líšný učil od základů a za několik let vstoupil i do jednotky. Po střední škole technického zaměření si podal žádost k přijetí k Hasičskému záchrannému sboru Libereckého kraje a poté absolvoval kurz ve Frýdku – Místku a v Brně. Dnes už u profesionálních hasičů slouží sedmým rokem.

U SDH Líšný však zůstal, nyní je velitelem jednotky. „Snažím se klukům předávat zkušenosti od profesionálních hasičů, aby to probíhalo tak, jak nejlépe dovedeme,“ přiblížil.

Vzpomínek na zásahy je po sedmileté službě mnoho. „Nezapomenu na požár v areálu turnovské firmy Agba. Bylo to velké, byla tam spousta rizik, například plynové bomby, které jsme museli z objektu dostat,“ vzpomněl na zásah, při němž se vyznamenal jeho kolega Petr Prokop z Malé Skály, který bomby vyvážel ven na vysokozdvižném vozíku.

Zdroj: DeníkPřekvapivě hodně zásahů, na které Jiří Šilhán nezapomene, je spjato i s dobrovolnými hasiči. „Třeba dva loňské velké požáry lesů pod Hrubou Horkou nebo u Bobova nad Malou Skálou. V obou případech jsme tam pobyli dva dny, hasilo se leteckou technikou, byly to náročné zásahy v těžkém terénu. Měli jsme svůj úsek, kde jsem dělal velitele,“ pokračoval.

Místní dobrovolní hasiči většinou přijíždějí k událostem v okolí jako první, profesionálové z Turnova mají do Líšného vysoký dojezdový čas. „Takže ten začátek si zažijeme sami. Což je přínos jak pro naše kluky, kteří tak zažijí něco, co by třeba nikdy neprožili, tak i pro nás jako velitele,“ zmínil.

Jaký je rozdíl mezi prací profesionálního a dobrovolného hasiče? Služba profi hasiče je zaměstnání, které musí zastávat člověk s dokonalými znalostmi. „Každou směnu máme tříhodinové školení plus fyzickou přípravu, cvičíme s technikou. Na vesnici se už k tomu také přibližujeme. Snažím se tady k tomu kluky vést. Máme pravidelné měsíční školení, výcviky, a protože jsme v údolí řeky Jizery, třeba i na vodě. Samozřejmě ale nemůžu po dobrovolných hasičích chtít, aby vše zvládali jako profesionálové,“ pousmál se mladý muž.

Po celodenních směnách na jablonecké stanici profi hasičů se zastaví v obecní hasičské zbrojnici, zkontroluje, zda je vše v pořádku, a pak si najde i čas na trénink. Je totiž vyznavačem disciplíny hasičského sportu TFA neboli Nejtvrdší hasič přežije. „Reprezentuji jak místní jednotku, tak na úrovni profesionální, kde reprezentuji kraj. Byl jsem na dvou mistrovstvích republiky.“

A jak vidí budoucnost dobrovolných hasičů v obci? Do příštích několika let příznivě. „Přistěhovali se k nám relativně mladí kluci. Do budoucna ale problém asi nastane, mladí o hasičinu nemají zájem. Proč, to je těžko říct. Někdo říká, že je to počítači, možná, že je nedokážeme namotivovat. Rodiče nemají moc času, aby děti posílali do kroužků. Takový problém mají ale třeba i sokolové,“ krčí rameny mladý hasič tělem i duší.