Josef Grus vlastní v současné době osm tibetských jaků. V roce 1992, kdy s chovem začal, jich měl polovinu. Protože zde chybí perspektiva k jejich chovu, uspořádal Josef Grus poblíž Zlaté Olešnice setkání se všemi chovateli tohoto skotu z Čech.

Co je vlastně tibetský jak?

Je to velký přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých žijící v nadmořské výšce až do 5000 metrů v horách Střední Asie. Toto zvíře je velmi odolné na počasí a má nízké nároky na životní prostředí. V Jesenném však žije pouze ve čtyřech stech metrech nad mořem.

Kde se vzala myšlenka chovat právě tento skot, a proč?

Tibetský jak je velmi nenáročný na chov. Nepotřebuje se na zimu ustájovat jako jiná zvířata. Když jsem se stěhoval z Jablonce do Jesenného zjistil jsem, že mám k dispozici ještě pět hektarů půdy. Pozemky jsem potřeboval nějakým způsobem obdělávat. Kolega mi poradil právě jaka tibetského, který byl ideální, protože nepotřebuje trvalý dohled. V té době jsem totiž ještě stále bydlel v Jablonci. Pražská zoologická zahrada rozprodávala tehdy stádo jaka tibetského.

O toto sedmi set kilové zvíře se tedy nemusíte vůbec starat?

Jak se dokáže uživit i na velmi špatných pastvinách, narozdíl od ovcí nebo koz pastviny neničí, ba naopak má na ně pozitivní vliv. Potřebuje jen vodu, pastvu a v zimě seno. Ale pro mě je chov koníčkem.

Lze toto zvíře nějakým způsobem zužitkovat?

Samozřejmě, a v evropských zemích to není výjimka. Začátkem února jsem se zúčastnil mezinárodního semináře v Itálii o chovu jaka v horských oblastech Evropy, kde právě chtějí zajistit možnost usazení a adaptace jačí populace nebo stanovit efektivnost produkce. Ve zkratce řečeno, například němečtí a italští chovatelé jsou zaměřeni na využití jačích produktů – maso, mléko, pak následná výroba sýrů, zatímco chovatelé ve Švýcarsku se zaměřují na agroturistiku a k vysokohorskému treku. I v Čechách chci, aby se pro toto zvíře našlo hospodářské využití.

Proto jste se následně po návratu z Itálie rozhodl svolat schůzi se všemi chovateli v republice?

V podstatě ano. V Evropě totiž již mají založené svazy. V Čechách je celkem šest chovatelů, dohromady s třiceti osmi jaky. Chtěl jsem nabídnout perspektivu k jejich chovu, protože mnozí nevědí, jak chov tibetských jaků využít.

Přinesla schůzka s chovateli nějaký výsledek?

Určitě ano. Především máme zájem o začlenění do Svazu chovatelů masného skotu. Rozhodli jsme se, že budeme postupovat společně, abychom docílili, aby chov tibetských jaků byl veden jako oficiální. Přestože u mě chov těchto sudokopytníků zůstane jen koníčkem, ostatní zemědělci mají zájem chov rozšířit a využít ho k účelům, které mají v Evropě. Z jaka je například vysoce kvalitní maso.

Zatím tedy jak tibetský není využiván. Není jeho chov prodělečný?

Nyní již stát přispívá na údržbu pastvin, takže záležitost se nestala prodělečnou.

Jak je to s rozmnožováním tohoto skotu?

Další výhodou je, že u telení samice nepotřebuje asistenci člověka. Kráva rodí běžně jedno tele v květnu až v červenci, nám se ale také narodila dvě. Také máme zájem, aby se do Čech dostal i jiný druh jaků. Zatím tu máme jen černou formu. Ve světě jsou jaci strakatí a bílí. Chtěli bychom je prokřížit s jiným druhem z jiné oblasti.