Na zkušenosti s čipováním psů jsme se ptali majitelky lučanského útulku Dášenka a členky jablonecké Ligy na ochranu zvířat Dagmar Kubištové.

Jak vnímáte čipování psů, a to, že v některých městech už je povinné?
Určitě čipování podporuji. Každého psa, který se k nám dostane, se snažíme zkontrolovat čtečkou. A čipovaných psů znatelně přibývá, obzvlášť těch čistokrevných.

Jak byste zhodnotila čipování s dalšími možnostmi identifikace psa?
Čip je nejlepší, už díky tomu, jak rychle lze zjistit majitele psa. Se známkou je to komplikovanější, protože některé obce mají úřední hodiny jen v některé dny a musíme tak několik dní čekat, než se můžeme o psovi něco dozvědět. A tetování je vůbec problém. Jednak bývá často špatně čitelné, a pak také ne každé zvíře si nechá sáhnout do ucha. Z těchto tří možných variant je čipování nejlepší.

Setkali už jste se v útulku s tím, že pes byl očipovaný, ale přesto se nepodařilo najít jeho majitele?
Setkali, a tady musím apelovat na majitele, aby nezapomínali po očipování zvířete čip ještě zaregistrovat do databáze. Samotný čip totiž žádné údaje neoznamuje, ty se musí přes číslo čipu vytáhnout z databáze, a když tam nejsou, nemá čip žádný smysl. Takhle nám právě jednou z registru sdělili, že pod číslem čipu, které jsme odeslali, žádné údaje nemají.