Eroze, znečištění vod umělými hnojivy a pesticidy, narovnání či zahloubení potoků nebo zásadní úbytek biodiverzity. To jsou problémy, které podle ekologů trápí českou zemědělskou krajinu. Řešení vidí v poskytnutí většího prostoru pro nové mokřady tůně, remízky či aleje. Právě tyto přírodní prvky by v krajině vytvořily „záchrannou“ síť.

Prostřednictvím petice za navrácení desetiny zemědělské půdy chce liberecká organizace Čmelák vytvořit pestrou, harmonickou krajinu, která bude odolnější vůči změnám klimatu. „I když o potřebě obnovy naší krajiny mnozí mluví, ve skutečnosti se stále nic zásadního neděje. Nové tůně, remízky či aleje jsou spíše výsledkem práce nadšenců než systematického přístupu státu,“ zdůraznil předseda organizace Jan Korytář. Podle něj systém zemědělských dotací zemědělce navíc nijak nemotivuje, aby rozčlenili obrovská pole. „Proto chceme, aby dotace pobírali jen ti, kdo vyčlení část polí na přírodní prvky,“ dodal s tím, že změny přispějí i k lepšímu zadržování vody v krajině. Výzvu zatím podepsalo necelých sto lidí.

Sedmihorské mokřady.
Zachráněno. Sedmihorským mokřadům vdechl spolek nový život pomocí tůní

Vizí ekologů je krajina plná života a přírodních prvků, kde je dost místa pro člověka i pro přírodu. Krajina plná stromů i keřů, mezí a remízků, mokřadů, tůní a jiných vodních ploch, krajina s květnatými loukami a potoky, které potečou namísto v trubkách opět po povrchu. „Postupující klimatická změna odhaluje nedostatečnou schopnost české krajiny čelit delším výkyvům sucha a dalším extrémním projevům počasí. Stejně tak z naší krajiny stále mizí život. Jen od vstupu do Evropské unie jsme přišli téměř o třetinu polních ptáků,“ sdělil zemědělský specialista České společnosti ornitologické Václav Zámečník.

Nejen potraviny, i péče o krajinu

Do zemědělství plyne ročně téměř 40 miliard korun. V rámci přípravy nového Strategického plánu Společné zemědělské politiky prosazoval Čmelák spolu s dalšími ekologickými nevládními organizacemi, aby vyplácení dotací bylo více navázáno na různá ekologická opatření v krajině. Zemědělci by podle nich měli nejen produkovat potraviny, ale zároveň pečovat o krajinu. Nejsou v tom sami, v zásadě to samé prosazuje i Strategie Evropské unie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Jenže prosazování potřebných opatření naráží na odpor nemalé části zemědělců. „Stát dnes sice podporuje výsadby stromů v krajině i vytváření tůní a malých vodních nádrží, problém je ale zajistit pro tato opatření potřebné pozemky. Zejména pokud se to týká velkých ploch polí, je to téměř nemožné,“ podotkla ředitelka Čmeláka Jana Bujoková.

Iniciativu přivítal i ředitel Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody, která podporuje výsadbu stromů a vznik mokřad, Ondřej Petrovský. Pokud by se vyčlenění nějaké části zemědělské půdy pro krajinotvorné prvky povedlo, bude to podle něj ku prospěchu. „Každá mez, remíz či tůňka naší poškozené krajině pomůže a jak se ukazuje čím dál zřetelněji, bude potřeba tyto prvky vytvářet ve stále větší míře. Zrovna tato výzva tedy směřuje správným směrem,“ doplnil.

Ilustrační foto
V obcích vznikají mokřadní parky, do krajiny se vrací tůně a potůčky

I v nadaci narazili během práce na projektech na majetkové problémy. Například v rámci posledního projektu na záchranu Sedmihorských mokřadů musel Vojtěch Šťastný vše domluvit s třiceti majiteli a vyjednat s nimi souhlas s vybudováním tůní. „Je potřeba, aby stát podporoval intenzivněji i výkupy pozemků nebo nabízel jejich majitelům nějakou kompenzaci, pokud by na jejich části po vybudování například tůní nemohli nadále hospodařit,“ upřesnil Petrovský.

Ekologové odmítají námitky, že by převedení části polí pro neprodukční krajinotvorné prvky vedlo k nedostatku potravin. V současné době je část polí využívána na produkci pro bioplynové stanice nebo biosložky do paliv. Podle nich má navíc 60 % obyvatel nadváhu nebo přímo obezitu a ročně se v republice zcela zbytečně vyhodí přibližně 350 000 tun potravin.