Noc má být ke spánku směřujícímu ke krásnému ránu plnému slunce. Ne všichni si slastný odpočinek mohou dovolit. Na jedné straně lidé bedlivě střežící náš majetek, na straně druhé ti, kteří nás o něj chtějí připravit.

„Húúúúú!“ rozječela se siréna rozlehlým objektem. Boty připravené u postele a na nich důmyslně srolované kalhoty. Stačí jen vklouznout, natáhnout a zapnout.

Pepa po cestě natahuje ještě kšandy na ramena a v letu sahá po připraveném kabátě s helmou na věšáku. Má to dneska na povel. Celá parta je v mu v patách. Po tyči shora sviští jeden kluk za druhým. To je asi tak jediná zábava u hasičů, klouzat se v pracovní době po tyči.

„Požár v paneláku, Lipová,“ zní stroze z vysílačky. Tahle informace rozhoduje, se kterým autem jako prvním vyjedou. S cisternou. Do jednosměrky jedou tichou nocí jako k ohni. Jaké pak jak. Moc dobře to znají, vyplašení spáči, schodiště plné kouře, pláč vyděšených dětí a únikových cest minimum. A pochopitelně, byť nad ránem, tak spousta čumilů.

Operační zvedá druhý vůz do akce, nejde to jinak, budou se tahat hadice až do pátého patra. „Přines vysokotlakou proudnici,“ velí směrem ke strojníkovi druhého vozidla šéf zásahu. Na nejnutnější moment vyjíždí roleta auta a automaticky osvětluje prostor. Co všechno s sebou chlapi mají, vidí všichni.

„To byl pořádný šrumec,“ oddechnou si po zpacifikování živlu a začínají balit svá „fidlátka“. Něco chybí. V místě, kde normálně leží v autě pila, není nic. Vůbec nic. „Toho ksindla bych zašlapal do bahna,“ uleví si jeden z přítomných.