Nováčkem by mezi nimi mohl být Radek John. Strana Věci veřejné podle posledních průzkumů má šanci poslanecká křesla získat.

My dost víme, a tak mají obavy

Když jste naskočil do „politického vlaku“, nemyslíte, že někteří současní politici mají z vašeho nástupu docela dost velké obavy?
Tím jsem si jist. Přišly výhrůžky a přicházejí i zprávy, jak loví, co na toho Johna kde vytáhnou. Obavy jsou samozřejmě i proto, že my jsme v pořadu „Na vlastní oči“ leccos věděli. Dokonce byly věci, které jsme nemohli vysílat, protože jsme na ně neměli listinné důkazy. Nicméně víme, tak mají obavy. O všech policích, kteří dnes kandidují, jsme točili.

Když se vaše strana dostala přes 5 %, objevily se první vaše kauzy veřejně a dostal jste se do bulváru? Časově to odpovídá?
Ano. Útok šel od sociální demokracie. Objevil se ve chvíli, kdy na Aktualně.cz vyšlo, že Věci veřejné sociální demokracii berou hlasy, a že John je nejpopulárnějším politikem v Praze.

Špinavou kampaň jsme čekali. To, co mě opravdu děsí, je, že se používají hrozné nepravdy, manipulace a zkreslení. Leckdo se neštítí říkat věci, i když ví, že je to jinak. Je to pro mne překvapení, protože to my jsme nikdy nedělali.

Do voleb zbývají dva měsíce. Dá se očekávat kobercový nálet a tím pádem předpoklad, že budou tahat a šťourat do vaší minulosti?
Mají to těžké. Nejraději by srazili Věci veřejné do horoucích pekel. My, jako strana, jsme nebyli u žádných úplatků a kauz. Není na nás co vyšťourat. Průzkumy říkají, že vlastně jméno John táhne pozornost. Když se řekne Věci veřejné, to je ta strana, jak je v ní John, a na každé vesnici si každý řekne, toho známe. Ten útok bude na mě.

Ledacos jsme už odchytili. Třeba těsně před volbami se mělo začít psát, že jsem agentem STB. Na mě naštěstí STB vedla spis, který se neztratil, takže jsem naopak spis publikoval. Končí tím, že John se pro práci agenta nehodí, protože nenávidí socialistické zřízení a podporuje nezávislé iniciativy.

Teď nejde o to ničit jiné lidi, ale zachránit tuto zemi. Jestli se nespojíme, abychom zachránili potápějící se loď jménem Česká republika, tak se prostě všichni potopíme.

Tím, že ty špinavosti opublikujeme, ztratí hroty, ale proti lži jsme bezradní. Když se napíše John ukradl tohle a tohle a ačkoli on nikdy nic neukradl, tak co se s tím dá dělat? Tohle je už jen na soudnosti lidí, aby si řekli, proč tihleti z té strany místo toho, aby představili program, se snaží ničit jiné lidi?

Negativní reklama je také účinná

Je to plus, že Věci veřejné mají v čele mediálně známou osobnost?
Radíme se i s mediálními odborníky, kteří říkají, že to přidává straně několik procent. Dokonce navrhovali, aby si Věci veřejné daly podtitulek strana Radka Johna. Říkali, že by to ve volbách přineslo další tři procenta. Až lidé budou mít volební lístky v ruce, uvidí, tak tihle ti od Johna. Dali jsme o tom hlasovat. Lidé nechtějí kult osobnosti, což se mi dost ulevilo.

Nicméně strana určitě těží z vaší rétoriky oproti ostatním.
To je tak. Přišel jsem jako naštvaný občan, který už toho tady má prostě dost. Kvůli dětem si říkám, musíme opravdu něco udělat, jinak se potopíme. Z té naštvanosti plyne ta rétorika. Jezdím po celé republice a všichni mi říkají: konečně někdo mluví naší řečí, my jsme také naštvaní. Přišel někdo, kdo kandiduje a přitom neříká politické fráze.

Média už zdaleka nejsou nezávislá

Zmínil jste, že některá média vám nejsou příliš nakloněna. Nepramení to třeba z toho, že někteří novináři mají obavy sednout z očí do očí do rozhovorového du­elu?
Samozřejmě bych nejraději celou kampaň dělal v televizi v přímých rozhovorech. Všechny lži, které proti mně používají, bych velmi snadno vyvrátil. Někdo se tomu vyhýbá a pak raději píše komentář, kde se snaží najít všechno, co by šlo vyšťárat.

Kdysi jsem se učil ve škole, když jsme probírali mediální kampaně, že negativní reklama má třicetiprocentní účinnost. Tehdy jsem to považoval za hrozný bonmot, ale zjišťuji, že je to pravda. Kdekoli někdo vysloví o Johnovi něco do novin, tak my máme zvýšenou návštěvnost na našich stránkách. Lidé si říkají, že by to byl takový čert? To se na čerta musíme podívat. Všechny ty nesmysly komentujeme na našich stránkách. Jen jde o to, aby se na ně podívali. Média nám nedávají prostor pro odpovědi.

Říkáte, že média jsou ve vleku reklamy. Máte konkrétní údaje?
Je to tak v celém světě. Prostě inzerent je pán, protože inzerent živí noviny. Čím větší inzerent, tím větší pán, tím více platí v novinách, tím méně se ty noviny proti němu odvažují jít. A pak mu občas dají nějaký bonus, že jsou proti někomu, koho ten velký inzerent nemá rád.

Třeba ČSSD oficiálně říká, že na kampaň dává sto šedesát milionů. Experti tvrdí, že je to dvakrát tolik. To je velký inzerent. K němu budou noviny vždy vstřícnější, než k nám, kteří máme na celou kampaň dvanáct milionů. Jsme v roli Davida proti Goliášovi a víme z historie jak Goliáš dopadl.

Jste novinářským harcovníkem. Myslíte si, že ještě dnes má novinářské řemeslo tu správnou prestiž?
Už takovou nemá. Ale řemeslo politika má ještě menší prestiž. Oni si to všichni kazí sami. Politici dneška, třeba poslanci, jsou vnímáni jako ti, kteří berou nespravedlivě velké peníze a ještě kradou nezdaněné poslanecké náhrady. Takže jaká prestiž?

Politici by museli podniknout kroky, aby se dostali k prestiži. A novináři samozřejmě musí podnikat kroky, aby prestiž neztráceli. To znamená, nenechat se zatlačit, aby psali něco, co si nemyslí jenom proto, že si to velký inzerent přeje. Čili je to také v rukou těch novinářů.

Máte představu, kde se v současné době pohybuje odměna novináře v hlavním pracovním poměru?
Myslíte v denním tisku, jo? No tam se to bude lišit od MfD po regionální noviny. Mně vždy vyhrožovali moji reportéři, že odejdou z pořadu Na vlastní oči, a že dostanou třeba v MfD padesát tisíc. Ale to kecali. To si nadsazovali. Myslím, že ty odměny se dneska v krizi pohybují až třeba kolem osmnácti tisíc měsíčně.

Majiteli Hotelu Petřín Evženovi Hejskovi se Radek John podepsal do kroniky.

Korupční prostředí kontra etika

Uvedl jste, že byste zdanil prostituci. Vyvolalo to úsměv i obdiv. Jak si to představujete prakticky. Zaslechla jsem u stolu něco o počítadle.
Počítadlo, to zní strašně. Tím, že je prostituce zcela nekontrolovatelná, ty osoby, které ji vykonávají, jsou v rukou opravdu kriminálního podsvětí. A otázka, kterými nemocemi jsou nakaženy, se vůbec neřeší.

Máte země, kde je prostituce zatlačena do veřejných domů. Tam se samozřejmě jednodušeji kontroluje než na lesních cestách při hranicích.

Zdanění prostituce by znamenalo větší kontrolu nad těmi lidmi, povinné prohlídky a to, že by se vymanili z rukou kriminálních pasáků. Prostě by vedli svoji samostatnou živnost. Samozřejmě vím, že by tam byly velké daňové úniky, ale na druhé straně se v prostituci točí desítky miliard korun. Už i kdyby se přiznal zlomek, tak je to přínos do státního rozpočtu. Myslím, že to stojí za pokus. Záleží na nastavení podmínek, za jakých by byla prostituce legalizována.

Tato lokalita je ale ovládána gangy. Myslím, že více než českými tak zahraničními. Bude to velmi nebezpečné i pro orgán kontroly.
Byl by to velký souboj s kriminálním podsvětím, ale jsou státy, kde je ta živnost dovedena ke zdanění. Čím víc tady budeme živit živly z kterýchkoli zemí, tím horší bude život v téhle zemi. Souboj s podsvětím je nutný. Špatné je, že jsme ho dlouho nehráli a podsvětí zesílilo a je mnohem bohatší než bylo. Mělo se to řešit před deseti lety jako spousta věcí jiných.

Ruku v ruce s tím jde i korupce, která je bodem vašeho programu. Co když někdo z vašich zklame?
Požadujeme to nejdrsnější opatření jak zastavit korupci. Požadujeme testy korupceodolnosti pro politiky i státní úředníky. To znamená, že lidé s právním vzděláním by měli dělat korupční nabídky, zdokumentovat je, a kdo ji přijme, bude zveřejněn. Což pro politika znamená odchod a pro státního úředníka doživotní zákaz ve státní správě.

Ono to nejde, říkají velké strany, protože to nechtějí. My už ten systém máme nastavený do Věcí veřejných. Máme zastupitele, a každý zastupitel ví, že je povinen oznámit korupční nabídku. Má na to tři telefonní čísla a určitě se někam dovolá do osmačtyřiceti hodin. Když tak neučiní, odchází, je vyhozen z Věcí veřejných.

Zatím všichni zavolali. Věřím, že je to z devětadevadesáti procent věcí jejich etiky, ale je v tom jistě i to jedno procento, že, když dostanou korupční nabídku, tak říkají: „A zase John poslal agenta!“ Tohle by měli mít všichni politici v hlavě, jinak to nebudou oznamovat. Musí mít v hlavě, že, když jim někdo nabídne pět milionů, může to být od protikorupčního agenta. Strach by způsobil, že by se rozhodně snížil počet krádeží a korupce.

Říkáte, že by etický kodex měli mít všichni politici. Jak si ho představujete? Jak by měl vypadat? Víme, jak vypadá etický kodex novináře.
Novináři mají etický kodex dávno. Člověk s hrůzou zjistí, že v parlamentu nemají kodex žádný. Může to vypadat, jako že nemají žádnou etiku. Proč se na něm neshodnou? My etický kodex představíme ještě před volbami. Všichni naši kandidáti ho podepíší. Vyzveme i ostatní politiky, aby kodex podepsali, pokud chtějí do parlamentu. Je na občanech, aby si všimli, kdo podepsal a kdo ne.

Například v rámci etického kodexu je i povinnost oznámit do osmačtyřiceti hodin jakýkoli pokus o ovlivnění zákonodárce pomocí peněz nebo pomocí výhod. Pak i imunita. To je úplná katastrofa, co si poslanci zavedli. Imunita má být jen na řeč vedenou v parlamentu. Tady je imunita málem i na to, že ožralý poslanec jede z parlamentní restaurace, očeše patnáct aut a srazí dítě.

Kam? Doleva? Doprava? S kým?

Z toho i vyplývá následující otázka. Vy se řadíte vpravo od středu. Nechcete jít s nikým do party, ale říkáte, že dobré nápady jsou napříč politickým spektrem. Jak si přestavujete tuto povolební spolupráci?
Tak mě se ptají z levicové i pravicové strany. Já se ptám: je protikorupční boj levicový nebo pravicový? Je snaha začít splácet dluhy, aby děti nebyly v totální katastrofě, levicová nebo pravicová? Je Fišerova vláda pravicová nebo levicová? Fišerova vláda se snaží zachránit to, co ty parlamentní strany zkazily.

Jsme liberální strana na středové pozici. Můžeme někoho podpořit a nejít do koalice se stranami, ve kterých se berou úplatky a jsou ušpiněné skandály. My se od nich nechceme umazat.

Můžeme si dovolit zůstat stát v parlamentu s dvaceti hlasy, kdybychom dostali osm až deset procent, a říci: tyto hlasy podpoří každý dobrý nápad, ať je z jakékoli strany, pokud povede k zabránění zadlužování, ke snížení korupce, k nastolení spravedlnosti, k obrácení poměrů v této zemi. Tím bychom slastně zlikvidovali i přeběhlíky.

Nyní je parlament zablokovaný, nic v něm neprojde. Když má dobrý nápad pravice, tak levice řekne – to nemůžeme podpořit, abychom jim nepomohli a naopak.

Nechcete se umazat od velké strany, ale v tomto momentě, před volbami, vám zřejmě velké strany paradoxně pomohly svým chováním.
Uvědomuji si, že náš vzestup preferencí není dán jen programem. Musím říci, že ho považuji za originální a ne tak stejný jako mají parlamentní strany. Nám pomohly nejvíc skandály politických stran. To je, jako kdyby nám dělaly volební kampaň. Každý týden propukne další skandál.

Já se z toho ale neraduji. Ono je to špatně pro republiku. Nejsem šťastný a neříkám si čím hůř, tím líp a dostaneme lepší volební výsledky. Tahle země si zaslouží, aby hůř už nebylo, aby se to zastavilo. I za cenu, že bychom nestoupali ve volebních preferencích, bych chtěl, aby skandály už nebyly.

Na druhé straně je třeba odhalit všechny zločiny, kterých se členové jednotlivých stran dopustili. Když se neodhalí, tak nikdo nebude mít pocit spravedlnosti.

Spousta lidí si řekne, tak já budu krást taky. Musí se nastolit nějaký pokus o spravedlnost a říct: začneme znovu, začneme férově.

Co říkáte žití na úkor jiných, ale tím nemyslím ve vysokých sférách, ale v úplně nejnižších mezi obyčejnými lidmi, tam je to často vidět.
Správně říkáte, tím se nemyslí v těch vysokých sférách, ti taky žijí, máme pocit, na úkor nás. Máme ostrý program proti lidem, kteří nepracují. Oddělujeme, kteří nechtějí pracovat a chtějí jen peníze – příživníci. Podpora těch, co jsou v tísni, to ano.

Lidé, kteří jsou na sociálních dávkách musí vykonávat práci pro obec, musí dělat něco užitečného. Praha byla zaplavena sněhem, nemohli jsme vůbec projít, a lidé na sociálních dávkách seděli, někteří v hernách, leželi na kanapi a čekali až to pracující uklidí. Neboli, kdo pobírá solidárně nějaké dávky, měl by solidárně pro společnost pracovat. Ušetříme tím peníze – za úklid sněhu, sekání trávy, za uklízení chodníku. Tyhle práce by přece měli přebrat lidé, se kterými my jsme solidární. Souvisí to s tím, že nejsme hrdí na práci, oni jakoby se styděli pracovat.

V Americe je každý hrdý na svoji práci, když ji dělá pro lidi. Řekne si ano, já pro vás lidi dělám tohle a tohle. Dědeček Kennedyho jezdil s fekálním vozem a byl na to hrdý, protože bez lidí s fekálním vozem by byl život těžký velmi. Každý musí hrdě říkat: ano, já neberu jen sociální dávky, já jsem se svými spoluobčany vybudoval tamhleto hřiště. Takhle to chceme otočit. Ať lidé pracují a získají pocit hrdosti. Když člověk ztratí práci, dostane se do frustrace, ztratí sebevědomí, začne to být na psychiatra. Práce léčí. Ono to zní hrozně, to se používalo za socialismu. Ale práce dává člověku sebevědomí.

Radek John společně s Pavlem Žurem a Martou Procházkovou.

Každý už k nějaké straně patřil

Přesuneme se přímo sem, do Libereckého kraje. Jak se díváte na naše krajské, potažmo jablonecké přeběhlíky k Věcem veřejným od občanských demokratů?
No tak, máme jednoho, ne?

Dva, minimálně. Vedle Petra Skokana i Pavel Žur.
Ten taky? S těmi lidmi jsem mluvil několikrát a bavili jsme se o věcech, které chtějí dělat, co je zajímá, co podporují a co nepodporují. Dohadovali jsme se o programech a zjistili, že máme všichni stejný. Mně říkali lidé, kteří byli u modrých ptáků, že tohle přesně tam chtěli prosadit a ono to nešlo. Máme jedinou podmínku, jediné pravidlo, nevezmeme nikoho, kdo byl v KSČ nebo KSČM.

Už bych nemusel dělat těžkou investigativu, kdy se člověk brodí v bahně, ve smradlavých místech a vidí tragédie. Mohl bych jezdit po exotických zemích a pak o tom hezky psát.

Máte to, pane John, zapotřebí?

Co říká váš nejlepší kamarád, nemusím ho jmenovat, na to, že jdete poprvé do parlamentních voleb? Jak vás podporuje?
Mám přátele od vína. Volají mi: právě otvíráme skvělou láhev, a kde jsi ty? Na volebním mítinku. A oni: ty ses zbláznil. Odpovídám, vy jste se zbláznili, protože, jestli to tu půjde špatným směrem, tak ještě chvíli budete ochutnávat ta vína a pak už nebudete ochutnávat vůbec nic. Kamarádi říkají, že jsem šílenec, ale já vždycky šílenec byl.