Při založení patřila obec k panství semilskému, jehož majiteli byli páni ze Smiřic. Roku 1635 připadá panství rodu Des Fours, kteří sem přišli z Lotrinska ve Východní Francii. Nejstarší pozemková kniha je z roku 1708 a je dokladem toho, že obživu lučanským poskytovalo drobné zemědělství, domácí tkalcovství a předení. Sklářská výroba přišla do Lučan teprve v 18. století.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkJméno obce je pravděpodobně odvozeno od lučanského údolí, kterým protéká nyní bezejmenný potok v Gruntu hořejší části obce, nebo od dalšího údolí, kterým protéká Lučanská Nisa. Zatím co Nisa teče s Odrou do Baltského moře, „Grundbach“ vtéká do Kamenice a s ní Jizerou do Labe a do Severního moře. Středem obce vede tedy rozvodí, které je nejmarkantnější na Krojčenku (Kreutzschenku). V roce 1883 byl založen hřbitov a v roce 1889 byla dokončena stavba kostela. Od roku 1886 měla obec i vlastního strážníka.

V roce 1913 rozhodnutím již dříve zmíněného panovníka byly Lučany nad Nisou povýšeny na město a v té době patrně získaly i svůj vlastní znak, v němž je na tmavě-červeném štítě stříbrný pelikán s rozepjatými křídly, krmící tři mláďata v hnízdě. V roce 1945 na konci války byl ustaven Národní výbor československý později místní správní komise. Později to byl Místní národní výbor. V té době obec Lučany přišla o statut města.

Na počátku roku 2005 obec zažádala o navrácení historického statutu města a ten ji byl rozhodnutím Parlamentu České republiky 10. října 2006 navrácen. Na katastru obce lze najít hned dvě známé rozhledny a to více než sto let starý Bramberk a Slovanku a o hodně mladší Nisanku, která vyrostla v roce 2006.

Na okraji města tu mají i hezké koupaliště i sjezdovku. Jednou z dominant města je i sokolovna, která v loňském roce přešla od místní Tělovýchovné jednoty pod město. „Máme zažádáno o dotaci na její opravu, která zahrnuje jak rekonstrukci střechy, tak vytápění či sociálních zařízení,“ sdělil starosta Lučan Jiří Řešátko.