Od října loňského roku funguje v Jablonci nízkoprahové centrum Kruháč, které vždy od pondělka do čtvrtka v odpoledních hodinách nabízí azyl a různé herní vyžití dětem a mladistvým ve věku od 6 do 26 let. Jedním z hlavních smyslů vzniku tohoto centra bylo také odhalování a řešení problémů dětí. S odstupem času jsme se zeptali ředitelky centra Michaely Albrechtové, jakou už má Kruháč klientelu a co už jeho pracovníci pomohli vyřešit.

Kolik do Kruháče zhruba dochází dětí a mladistvých, a jaká je jejich věková struktura?

Do současné doby se v centru vystřídalo asi sedmdesát mladých lidí, s tím, že velká část z nich dochází do Kruháče pravidelně. Svědčí o tom fakt, že denně navštíví nízkoprahové centrum zhruba čtyřicet dětí. To znamená, že téměř neustále máme v klubu naplněnou kapacitu. Co se týče věkové struktury, je to vyrovnané. Před nedávnem jsme udělali změnu v otevírací době, a sice že od 13 do 15.30 hodin jsme k dispozici pro děti od 6 do 12 let, a od 15.30 do 18 hodin pro děti od 13 let. A v obou těchto časech bývá Kruháč zaplněný.

Proč došlo k rozdělení dětí na dvě samostatné skupiny podle věku?

Praxe velmi rychle ukázala, že když byly děti od nejmenších po ty nejstarší pohromadě, tak ti malí měli problém dostat se ke stolnímu fotbalu nebo počítačům. Takhle to funguje ideálně. Zkoušeli jsme jeden čas i rozdělení dětí na dvě věkové skupiny do jednotlivých dnů, to se ale neosvědčilo.

Kruháč se původně rozjel jako volnočasové centrum s tím, že postupem času, až si jeho pracovníci získají důvěru dětí, začne klub fungovat také jako místo, kde mohou děti řešit své problémy, týkající se například školy nebo rodičů. Dospěli už jste do té fáze?

Určitě. Skutečně je to o tom, aby děti získaly k pracovníkům Kruháče důvěru, a mnozí už ji mají. Jednodušší je řešit problémy s menšími dětmi, protože ty si v mnoha případech dokáží říct o pomoc samy, u starších se většinou musíme na základě různých indicií ptát.

Můžete tedy říci, s čím pomáháte dětem a mladistvým nejčastěji, případně o jakou pomoc si nejčastěji říkají?

Ve většině případů to zatím bývají věci spojené se školou. Kupříkladu každý den přijdou v průměru čtyři děti, které si samy řeknou o doučování. U menších dětí je na prvním místě škola, ty starší děti k nám pak docházejí především proto, aby mohly být v nějakém kolektivu.

Vím o konkrétním případu, který byl vážnější – odhalili jste problém u holčičky z první třídy, která měsíc vkuse nechodila do školy. Jak jste postupovali v jejím případě, a jak to skončilo?

To se vyřešilo velmi rychle, asi během dvou týdnů. Nakonec stačilo vysvětlení, v čem je škola významná, a že se nedá vynechávat.

Pakliže byste u některého dítěte objevili ještě vážnější problém, při jehož řešení by bylo nutné kontaktovat rodiče nebo dokonce úřady, jak byste postupovali?

V první řadě máme metodiku, jak postupovat při řešení konkrétních problémů a vždy je lepší pokusit se, samozřejmě pokud je to možné, napřed vyřešit problém přímo s dítětem, což může být i v jeho prospěch. V některých případech by ale pochopitelně bylo nutné kontaktovat rodiče nebo městský úřad. Přímo my sami terénní službu nemáme, ale má ji Naděje, se kterou spolupracujeme.

Jak pokračuje avizovaná spolupráce se školami?

Několik tříd z různých škol už bylo v Kruháči na exkurzi. A naposledy ve čtvrtek jsme měli na jedné škole přednášku o kouření. Školy si u nás mohou zajistit přednášku v podstatě na libovolné téma, které školu trápí, s tím, že čím je téma užší, tím je pro nás jednodušší.