S divokou zvěří se setkávají obyvatelé částí města Proseč nebo Žižkův Vrch, ale i Vrkoslavice. „Na Vrkoslavicích jsou kolikrát na chodníku naproti benzince u rybníků. Není to tak dlouho, kdy jsem šla běhat ráno kolem sedmé a asi šest prasat stálo na chodníku,“ popsala obyvatelka Vrkoslavic Blanka.

O své zážitky se podělili i další svědci výskytu divočáků u domů. „Na svých toulkách minulý týden jsem na ně narazila za zdí hřbitova na Vrkoslavicích a v lesoparku na Poršáku (Žižkův Vrch) přímo u schodů nahoře a duše se ve mně nějak scvrkla,“ popsala Laďka Doubravská.

I když je prase divoké plaché zvíře, někteří obyvatelé z nich mají strach. Mezi bytovými domy se totiž často prochází i bachyně se selaty. Ty mohou být potenciálně nebezpečné, kdyby cítily ohrožení pro svá mláďata. „Tento problém nás sužuje již třetím rokem. Zejména v podzimních měsících jsme v ranních a ve večerních hodinách ohrožováni na svých životech těmito přemnoženými zvířaty,“ popsal obyvatel jablonecké části Proseč Karel Pauch.

Divoké prase
Nebojí se. Divočáci obíhají sídliště na okraji Jablonce už i ve dne

Právě tady divoká prasata vytvářejí místy doslova oraniště. Třeba před domem, kde bydlí Josef Vrabec. „Možná by se dalo oplotit alespoň prostranství před domem. Chodí sem pořád bachyně se selaty, a z nich jde opravdu strach,“ ukazoval na oraniště před vchodem do bytového domu. Václav Vrabec je předsedou zdejšího společenství vlastníků.

Ještě větší „orbu“ provedli divočáci na louce nedaleko místního hřiště. „Tudy přitom vede zkratka, kterou lidé hojně používají. Když slyším, že tudy chodí v šest ráno, ještě za tmy, jen kroutím hlavou. Něco se opravdu může stát. A pak už bude pozdě,“ poznamenal Pauch.

Zkušenosti ze Srnčího dolu

Na základě množících se stížností na výskyt divokých prasat se na magistrátu sešla stálá pracovní skupina krizového štábu města, která navázala na zkušenosti získané v loňském roce při řešení stejného problému v oblasti Srnčího dolu.

Za problém považují úředníci a myslivci fakt, že lidé v okrajových částech města vyhazují do přírody bioodpad. Prase si pak smlsne třeba i na posekané trávě. „Apelujeme na občany, aby veškerý bioodpad volně neodhazovali na lesní pozemky a odstranili veškeré jesličky a krmelce umístěné ve vzdálenosti 200 metrů od hranice obce a tím zvěř přestali lákat do krajně nevhodných míst,“ sdělila Petra Němečková z oddělení životního prostředí a státní památkové péče.

U Prutu dnes.
Jablonecká přehrada změní tvář. Stavět se začne U Prutu

Myslivci přitom od dubna letošního roku odstřelili v okrajových částech města na padesát kusů černé zvěře. „Zvažujeme také odchyt pomocí klecí. Jejich umístění je ale potřeba pečlivě zvážit, protože musí splňovat dané požadavky a zvěř v době houbařské sezony mění své pohybové koridory,“ upřesnil myslivecký hospodář honitby Rádlo Radek Novotný.

Aby se snížil počet bioodpadu lákající prasata mezi domy, nechá město do oblasti sídliště Horní Proseč koncem týdne umístit hnědé 240litrové nádoby na bioodpad.

Pozor na bachyně se selaty

Prase divoké je převážně nočním živočichem, který vychází na potravu za světla pouze v odlehlých místech, kde není rušen. Jinak je přes den zalehlý v kotlinách v hustých porostech.

Selata se rodí od března (někdy již koncem ledna a v únoru) do konce května a není neobvyklé setkat se s čerstvými selaty téměř po celý rok, zejména tam, kde byla narušena sociální skladba populace. Bachyně má 4 až 8, ale i 12 selat. Pečuje o ně 14 dnů ve skrýši vystlané mechem, suchou travou a chvojím, kde je kojí a pečlivě ochraňuje. „Potom selata s bachyní opouštějí záleh a jsou kojena asi 2 měsíce. Po odstavení se zdržují s bachyní až do příštího metání (porodu – pozn. red.), kdy je bachyně od sebe odežene. V případě nebezpečí zaútočí bachyně i na člověka,“ píše Miloslav Vlach v časopise Myslivost.