Sokolovna v Lučanech není v dobré kondici. Do střechy zatéká, potřeba by bylo nové topení a rozvody inženýrských sítí.

Městu se však nedaří dosáhnout na dotace, které by její stav zlepšily. „Zkoušeli jsme to již dvakrát a obě naše žádosti nebyly podpořeny. Stav je ale již tak špatný, že musíme s rekonstrukcí začít,“ poznamenal starosta města, kterému sokolovna patří, Jiří Řešátko.

V sokolovně je sál, nevyužívaná zavřená restaurace, byt, ubytovna. „Tu jsme museli dát dohromady na začátku války na Ukrajině. Dnes tam žije sedm až devět uprchlíků, na umisťování spolupracujeme s Krajským asistenčním centrem pomoci Ukrajině,“ doplnil starosta.

Jiří Řešátko
Otázka pro starostu Lučan: Jsou v obci problémy s výstavbou nového osvětlení?

Město na opravu střechy velkého objektu vyčlenilo pět milionů korun. V době zvyšujících se cen stavebních materiálů s projektem doslova kouzlí. „Je to špatné, předpokládané náklady se zvyšují snad den ode dne, takže se neustále snažíme s projektem hýbat,“ doplnil starosta.

Zdroj: DeníkSál sokolovny využívají k tělocviku děti z místní základní školy. „V sokolovně pořádáme i sportovní akce, je to jediný sál uzpůsobený pro sport,“ poznamenal ředitel školy Martin Wűrz. Přesto to není ideální, na tělocvik se děti přesouvají přes hlavní silnici, kudy projíždějí neukáznění řidiči rychlostí blížící se i sta kilometrům v hodině. „Snažíme se najít nějaké řešení, abychom dopravu zklidnili. Jenže mnohé systémy, například chytré semafory už se nemohou instalovat, na drahé radary nemáme. Stále jednáme se sousedním Jabloncem o dalších možnostech,“ poznamenal starosta.

Budova nynější sokolovny je stará bezmála 140 let, kdy ji postavil v roce 1883 jako výstavný hotel U Korunního prince Rudolfa Emanuel Rössler. Ještě před první světovou válkou získal budovu německý tělocvičný spolek Turnverein. Ten restauraci i hotel pronajímal podnikatelům, využíval sál a venkovní hřiště.

Stezka svobody v Lučanech a někteří její tvůrci.
Deník na návštěvě: Stezka svobody spojuje lidi z Lučan, Maxova a Jindřichova

„Vedle hotelu se nacházela velká stodola určená k úschově letního tělocvičného nářadí, která byla v roce 1925 přestavěna na kinematograf,“ vzpomněla v knize Lučany nad Nisou milovnice historie Johanna Pauly.

Lučanská sokolovna za první republiky. Objekt nejprve sloužil jako výstavný hotel U Korunního prince Rudolfa. Repro: kniha Lučany nad NisouLučanská sokolovna za první republiky. Objekt nejprve sloužil jako výstavný hotel U Korunního prince Rudolfa. Zdroj: Kniha Lučany nad NisouPo skončení 2. světové války přešla sokolovna na obec, která ji přidělila nově vzníklé jednotě Sokol. Třebaže jednota přešla postupně do tělovýchovné jednoty Jiskra, budově již název sokolovna zůstal. Už v 50. letech minulého století sem chodily děti z místní školy na tělocvik.

Namáhaný objekt ale chátral. Natolik, že musel být v roce 1966 uzavřen kvůli padající štukové výzdobě na sále ohrožující návštěvníky. K nápravě se přistoupilo až v roce 1968 a rekonstrukce trvaly téměř celé desetiletí. Modernizace proběhla přesně v socialistickém duchu. Zmizela oblouková okna. „Vznosná fasáda historické budovy byla zcela zlikvidována a nahrazena hladkou omítkou,“ doplnila Pauly.

Od konce 70. let minulého století pak na budově neprobíhaly žádné zásadní opravy. Za bezmála půl století se tak objekt dostal znovu do až havarijního stavu. „Objekt musíme zachránit, nic podobného v obci nemáme. Bude to ale zřejmě běh na dlouhou a drahou trať,“ dodal Řešátko.