Vstoupit do domku manželů Kovaříkových v Železném Brodě rovná se vstoupit do království hraček a kočárků. Těch především. „Když se mi narodil druhý syn, nevešel se do žádného kočárku. Až do staré Liberty, kde se mu i dobře spalo,“ vzpomíná paní Martina na svůj první kousek úctyhodné sbírky. Líbilo se jí i to, že na rozdíl od moderních kočárků může povrch jen utřít.
Nezůstalo jen u Liberty. „Začaly se mi líbit další kočárky a začaly přibývat. Když jsem jich měla pět, bylo mi jasné, že bez nich už nemůžu být,“ vypráví a ukazuje na kočárky i pro panenky.

Kočárek králů

Kočárků pro panenky má na dvacet, velké pro děti počítá na třicet. „Nejstarší kočár pochází někde z roku 1890, nejraději ale mám Silver Cross,“ říká a představuje oblíbený kousek sbírky v knize Z kolébky do kočárku, kterou sepsala Naďa Černá z Regionálního muzea Mělník.
Silver Cross, to není jen tak obyčejná značka. Je totiž považován za naprostou špičku, doslova Rolls–Royce. V kočárcích této značky se vozili i členové anglické královské rodiny. Má doslova titánské rozměry, lehne si do něj i dítě se sto dvaceti centimetry. „A to jsem se k němu dostala náhodou. Normálně tenhle kousek stojí desítky tisíc a já ho koupila ve starožitnictví za tisícovek pár. Upozornila mne na něj známá. Všeho jsem nechala a hned jsem si pro něj jela,“ vypráví a hned si vzpomíná na další příhodu. „To jsem zahlédla na burze starý kočárek pro panenky. Úplně jsem zapomněla, že manžel chtěl koupit rajčata,“ směje se paní Martina.
Staré kočárky potřebují péči. Paní Martina je natírá čistou vazelínou, koženku ošetřuje i konzervačními spreji.

Burzy i internet

Exponáty do své sbírky hledá na internetu, burzách, leckdo se zastaví i na výstavách. Přesto některé kočárky a hračky odmítá. „Nabízeli mi kočár i za čtyřicet tisíc, ale stejně tolik by vyšla i renovace. To musím s díky odmítnout. Najde se i dost, řekněme, kšeftařů, kteří podobné věci hledají třeba na sběrných dvorech a pak se je snaží co nejvýhodněji zpeněžit,“ popisuje své zkušenosti.
Ale většinou chodí paní Martina najisto. Lidé v okolí její koníček již znají a rádi se zbaví nepotřebných kočárků a hraček. „Třeba teď nedávno jsem si byla pro kočárek v Líšném. Dva a půl roční dítě brečelo, že mu ho beru, rodiče byli spíš rádi,“ říká, zatímco se pomalu ale jistě chystá na další výstavu.

Výstavy

Měla by být v Městské galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě. Zatím však musí paní Martina počkat. V galerii se totiž opravuje podlaha.
První výstavu absolvovaly kočárky a hračky Martiny Kovaříkové v Bozkově asi před dvěma lety. „Potřebovali doplnit výstavu obrazů a zeptali se, zda nechci vystavovat i já. Ale moc jsem si to neužila, syn byl malý a vše bylo hektické,“ vypráví Kovaříková. Jednala o výstavě i s kastelány zámků Hrubý Rohozec nebo Grabštejn. Na zámku však dosud nevystavovala.
Některé vzácnější exponáty má celoročně uložené v krabicích, to kvůli možnému opotřebení.
Po pokoji si s hračkami hraje nejmladší syn Kája. „Většinu hraček mu půjčím, třeba na plechových Tatrách nemá v podstatě co zničit,“ říká s úsměvem. Kája hned plechová autíčka představuje.
V rohu místnosti stojí čtyři kočárky pro panenky. V každém je panenka naaranžována, třeba i s dudlíkem a lahvičkou v ruce. „Koukněte třeba na tuhle. Dříve se vycpávalo tělo slámou, šilo se z cejchy, jen hlavička byla z celuloidu.“ A láskyplně panenku znovu uloží do krásného a hlavně starého kočárku.