V komponovaném pořadu, který prokládali převzatými i originálními písničkami, se pokusili dětem ukázat, jak tenká může hranice domácího násilí být, a že nemusí jít vždy jen o fyzické útoky. Studenti a studentky si sami vyzkoušeli simulované rodinné psychodrama a padla i jedna facka. „Všechny tyhle případy jsou si v reálném životě hrozně podobné. Většinou jsou jako přes kopírák,“ uvedl Dobiáš, který na podobných pořadech spolupracuje i se sexuologem Radimem Uzlem. „Lidé často slyší co se děje, ale říkají si, že to není jejich věc,“ míní Whitmore o lhostejnosti okolí k domácímu násilí. Rodiny podle ní svůj problém skrývají a umožňují tak tyranovi v násilí pokračovat. Pro ty, kteří se rozhodnou svoji situaci řešit, existuje také telefonní linka 281 861 580 zřízená Centrem pomoci při domácím násilí.
Psychoterapeutka Gail Whitmore pracovala na podobné lince v USA několik let. I příběhy, které tam vyslechla a prožila byly součástí besedy Domácí zabíjačka ve Vikýři.