Ikonická fotka sochy Olbrama Zoubka s rouškou na obličeji oběhla hned zpočátku koronavirové pandemie nejen Liberec, kde vznikla. Jejím autorem je liberecký fotograf syrského původu Ibrahim Al Sulaiman.

„Fotil jsem ji hned v prvních dnech, kdy nikde nebyly povinné roušky a na jedné ze ze soch se objevila. Byla to taková ironie. O něčem to vypovídalo a posláním nás fotografů je, abychom podobné momenty zachytili a zanechali tak dokument určité doby pro další generace,“ poznamenal Al Sulaiman.

Bílá místa. To je název výstavy, kterou připravila Pojizerská galerie a muzeum v Semilech. Představí některé události z konce druhé světové války na Semilsku, ale především výrobu tajných německých zbraní ve zdejší továrně.
Semilský historik zaplnil bílá místa ve válečné historii města

Kromě zmíněného snímku se pokusil zmapovat i běžný život v době koronaviru. „Procházel jsem Pražskou, Moskevskou nebo Benešák, prostě místa, kde běžně bývá množství lidí,“ popsal fotograf. Očima pozorovatele tak i šířeji vnímá vlnu solidarity, která se hned mezi lidi projevila. „Začali hned šít roušky, pomáhat si, když jsem se bavil s kamarády z Německa nebo Itálie, mluvili o nás velmi uznale,“ dodal.

Podobné zážitky má i českolipský fotograf Vít Černý. „Přiznám se, že ty první dny se to ve mně všechno pralo. Bál jsem se někam chodit, protože máme dvě malé děti, ale pak jsem začal jako dobrovolník rozvážet roušky, čímž jsem si sám pro sebe zlegalizoval svůj pobyt venku. Byla to neuvěřitelná doba, lidé byli naprosto semknutí a tím ve mně zvítězila potřeba to nějak zachytit a zdokumentovat,“ vylíčil. „Uvědomil jsem si, že pro mě jako fotografa je to navíc i povinnost. Tahle doba jednou pomine a pak budou snímky potřebovat archivy, všechno to jednou bude důležitý dokument,“ zdůraznil Černý, který se soustředil hlavně na snímky lidí v první linii – hasičů a zdravotníků.

Po svém chtěl mimořádnou dobu zdokumentovat i fotograf, majitel ateliéru a fotografické školy v Liberci Šimon Pikous. Ten si nevšímá jen dopadu na běžný život, ale v sérii snímků s názvem Vzorník ochranných prostředků chtěl vyjádřit i to, co se skrývá pod rouškou doby. „Přišlo mi to až takové orwellovské, že se lidé ze dne na den vzdají odpovědnosti sami za sebe a slepě se odevzdají nějaké vyšší moci. Také mě vyděsilo, jak se lidé v prvních dnech chovali k nemocným nebo v karanténě. Proto jeden z ateliérových snímků zachycuje muže s kufrem a žlutým písmenem K na šatech. Na to jsem chtěl jako fotograf zareagovat. Prázdné ulice mě nepřitahují,“ shrnul Pikous.

V rodném domu Gabriely Koukalové vznikly moderní jesle a školka pro děti od 1 do 6 let.
Koukalová otevřela v rodném domě v Jablonci školku

Podobně vnímá atmosféru vylidněných center i překladatel a reportážní fotograf Jakub Volný. „Nedávno jsem fotil snímky prázdné zoo. Bylo to hodně zvláštní. Pro nás, které baví fotit pohyb, děj a lidské tváře, to moc příznivé není,“ podotkl Volný, který se proto teď raději věnuje přírodě.

Dokumentem doby jsou i snímky agenturního fotografa Radka Petráška. I on ale vnímá současnou atmosféru událostí a míst po svém. „Pro nás Evropany jsou lidé v rouškách něčím nezvyklým, ale zahraniční agentury jsou už roky plné snímků Číňanů či Japonců v rouškách, protože tam je naprosto běžné je nosit při každé chřipkové epidemii,“ porovnal Petrášek. „Ano, snímky policistů v rouškách, kontroly na hranicích, to všechno je nové a nezvyklé, ale tenhle údiv trvá týden, dva, pak už to je také všechno stejné,“ zhodnotil.

NECHTE FOTKY FOTOGRAFŮM

Výtvarná a dokumentární část je ale jen jedna strana mince, na jejímž rubu se skrývá obava z budoucnosti. „Tím, jak padla liga a veškeré sportovní zápasy, nemáme co fotit,“ potvrdil sportovní fotoreportér Jaroslav Appeltauer. Ten fotil třeba i krajské dožínky a další akce, jejichž budoucnost je zatím na vodě. Stejně jako focení tříd na konci školního roku či předávání maturit. „To všechno teď zřejmě padne, navíc bych ani nemohl fotit celé třídy,“ doplnil fotograf Karel Kubát, který, jak říká, ke vší smůle právě v půlce března otevřel novou provozovnu v Liberci.

„Fotil jsem sérii maturitních plesů a právě na začátku března jsem měl jediný volný týden, jinak jsem měl až do podzimu nasmlouvané zakázky. Většina z nich padla, “ připojil se i Vít Černý.

Paprsky. Takový název nese zdobná korunka pro vítězku osmadvacátého ročníku celostátní soutěže krásy Dívka roku. V Praze ji představila Olga Kopalová – Rynešová, majitelka firmy ŠENÝR Bijoux z Jablonce, kde korunka vznikla.
Bižuterie v krizi. Firma teď zdobí lidem roušky

Jednoznačně to pojmenoval Šimon Pikous. „Ono nejde jen o to shromažďování, ale hlavně o ekonomický dopad. Jednotlivci i firmy teď budou výrazně šetřit. Svatby vyfotí někdo z rodiny, ve firmách zase místo profesionálního fotografa řeknou Jardovi, protože Jarda přeci dostal od Ježíška nový foťák. Hodně se teď projeví vizuální negramotnost. Už teď to bylo patrné na stránkách některých firem. Proto bych chtěl do budoucna za nás všechny moc poprosit: Nechte fotky fotografům,“ uzavřel Pikous.