Když se ohlédnete zpět do roku 2019, co považujete za největší úspěch RunBoTeamu?
JŠ: Určitě to, že se našich akcí zúčastňuje více a více běžců a přibývají příznivci RunBo Teamu (úsměv).

Naplnila se vaše očekávání?
AŠ: Splnilo se nám určitě nejedno přání. Například legendárního závodu Vratislavický Běhoun se zúčastnilo rekordní množství běžců od roku1988, kdy se konal první ročník. Loni jsme přivítali 445 závodníků a jejich hodnocení a spokojenost je pro nás největší odměnou.

Jestli se nepletu, loni jste pořádali dva charitativní běhy. Kolik se podařilo vybrat a kam výtěžek putoval?
MH: To je další ze splněných přání, že se nám stále daří pořádat Velikonoční a Mikulášský charitativní běh tak, aby počet účastníků  –  a my v tomto případě říkáme lidí s dobrým srdcem a štědrou dlaní – byl stále vyšší. Velikonočního běhu se zúčastnilo bezmála 200 běžců, vybralo se 25.000 Kč a celý výtěžek byl poskytnut neziskové organizaci Rodina24, která pomáhá seniorům a lidem se zdravotním postižením. Na Mikulášský běh pak dorazilo skoro 300 běžců a celá částka ve výši takřka 40.000Kč putovala do  neziskové organizace Centrum Lira na podporu rodin dětí s poruchou autistického spektra.

Prohlédněte si fotky z charitativních běhů:

Co považujete za svůj největší běžecký úspěch v loňském roce?
MH: U mě se nedá hovořit o běžeckém úspěchu, moc jsem toho loni nenaběhal. Původně jsem měl záměr si ke svým padesátinám zaběhnout letní trasu Jizerské padesátky, zdravotní okolnosti nebyly úplně pro, ale podařilo se mi s pár přáteli z Runbo Teamu tuto trasu na podzim ujít.
AŠ: U mě byl největší úspěch vlastně návrat k běhu samotnému, a to po dlouhodobých zdravotních problémech se zády. Jak ráda říkám, z 0 km v lednu a únoru až na 200 km za prosinec.
JŠ: Tak určitě zaběhnuté osobáky na všech trasách od 5 km po maraton a krom pár dní, že jsem byl zdravotně v pořádku.

Co plánuje RunBo Team na rok 2020? Na co se můžeme těšit?
Samozřejmě na již tradiční charitativní běhy, ten Velikonoční se bude konat v neděli 12. dubna a brzy odtajníme, komu bude věnován. V sobotu 16. května proběhne už 28. ročník závodu Vratislavický Běhoun. Společně s městským obvodem Vratislavice nad Nisou budeme ve středu 17. června spolupořádat Olympijský běh a také velmi příjemnou akcičku, kterou je závod Kaiser Josef – běh z Vratislavic na rozhlednu Císařský kámen. Ten se bude konat v neděli 20. Září. Mikulášským během pak zakončíme naše pořadatelské aktivity.

Máte už běžecký harmonogram? Jaký závod si nenecháte ujít?
MH: U mě bude záležet na zdravotním stavu, ale mám rád spíše menší závody a běhy v okolí Liberce, které pořádají stejní nadšenci, jako jsme my, např Běh Trojzemím v Hrádku nad Nisou, pěkné jsou vždy závody v Jablonci. Loni se mi moc líbil i Běh okolo Lemberka. Z těch větších bych se rád účastnil půlmaratonu v Českém ráji, libereckého Nature Run a Běhej lesy v Jizerkách.
AŠ: Já mám aktuálně dva hlavní běžecké jarní cíle, a to je můj první půlmaraton, který nemůžu běžet jinde než v Praze, krátce na to pak půlmaraton v Hamburku. Taky se moc těším na Night Run v Liberci, který se k mé radosti vrací do Vesce. Jinak mimo výše uvedených si vybírám hlavně akce v okolí, na kterých se domluvíme týmově. Protože dobrou akci dělají hlavně lidé okolo nás.
JŠ: Můj hlavní cíl pro jarní období je maraton v Hamburku, kterému přizpůsobuji přípravu. Před ním si zaběhnu 10 km trasu a půlmaraton v Praze, týden před pak v Hrádku 5 km trasu. Co bude poté, uvidíme, hlavně dle zdraví a momentální chuti závodit. Na podzim počítám opět s Nature Run a Janovskou 19 km.

Dali jste si nějaké běžecké předsevzetí, jako např. počet naběhaných kilometrů?
MH: Nedávám si, budu běhat, jak to půjde, hlavně pro radost a dobrý pocit v duchu našeho motta: Když to nejde, tak to běží.
AŠ: Nějaké plány samozřejmě mám. Hlavním cílem je i nadále běhat pravidelně, bez zdravotních problémů, zaběhnout první pulmaraton a ideálně si posunout osobní limity na 5 i 10 km trati. A rozběhat další lidi z mého okolí.
JŠ: V roce 2019 jsem naběhal přes 3500 km, což je dobrý základ pro současné období. Ono plánovat je jedna věc a mít čas a být zdravotně v pořádku druhá. Vše ukáže čas.  

Co vás osobně motivuje k výkonům?
MH: Mám běh a atmosféru okolo něj prostě rád a nejde u mě už ani tak o výkony, ale spíše běh (chůzi) beru jako zábavu. Jestli doběhnu hůř než posledně (nebo poslední,  mě netrápí, hlavně si to chci užít s lidmi okolo sebe.
AŠ: Mě osobně posouvá vlastní výkonnost, když vidím zlepšení, zrychlení, že doběhnu ve větší pohodě či o kousek dál, tak mi to dává energii pokračovat a mnohem víc mě to baví. Motivuje mě také možnost zúčastnit se i větších běžeckých akcí. Cením si i setkávání se s přáteli a poznávání lidí se stejným zájmem. Výkony některých běžců jsou fascinující a za mnohými jsou i velké životní příběhy a překonané překážky.
JŠ: Čas překonávat svůj minulý čas, i když brzo to už asi nepůjde…

Jak to vypadá s členskou základnou RunBoTeamu? Členové přibývají?
AŠ: Členů včetně dětí je už přes 40. Jsou v různých výkonnostních úrovních. Především jde ale o skvělou partu, která pomáhá jak při organizaci RunBo závodů, tak se vzájemně motivuje a podporuje nejen v běhání.

Jak hodnotíte běžecké možnosti v Libereckém kraji?
JŠ: Pravdou je, že na Liberecku není moc rovinatých tratí, a proto někteří velcí pořadatelé přesouvají své seriály raději jinam. Jsme rádi, když se v našem okolí někdo pokusí přijít s vlastním závodem. Rádi tyto aktivity i jako tým podpoříme naší účastí, a to hlavně u oblastních pořadatelů. Sami víme,, kolik za tím je času, energie i financí. Naším  cílem je i nadále podporovat sportovní a běžecké aktivity v naší oblasti.