„Jeho největší prohrou bylo, že úplně poslední vlak, který byl vybaven 1. září s 250 dětmi, byl zastaven a poslán přímo do plynu,“ zavzpomínala 85letá Zuzana Marešová, jedno ze čtyř posledních Wintonových dětí žijících v ČR, při příležitosti včerejší ražby zlatého dukátu s jeho portrétem v České mincovně v Jablonci.

Mincovna si letos připomíná 80. výročí tohoto hrdinského činu. „Tyto dobročinné skutky patří k těm nejpozoruhodnějším v našich moderních dějinách, a proto panu Wintonovi právem náleží zlatý dukát,“ uvedl za Českou mincovnu David Vondra.

Autorem návrhu medaile je akademický sochař Jiří Dostál, který na něm pracoval necelé dva měsíce. „Jméno sir Nicholas Winton umístěné v opisu na lícové straně dukátu je ve srovnání s dalšími emisemi z cyklu Národní hrdinové záměrně zmenšené zdůrazňuje to skromnost jeho nositele. Tato vlastnost je vyjádřena také prostřednictvím vyobrazení Nicholase Wintona z profilu a z posledního období jeho života. Další charakteristiku hrdiny obsahují nápisy Krystalická lidskost a 19092015. Nemohl jsem si odpustit ještě anglickou vlajku,“ řekl autor dukátu.

Reverzní strana předkládá text Zachránil 669 dětí z okupovaného Československa doplněný Davidovou hvězdou a fragmenty nacistické symboliky.

„Kdyby dukát viděl náš Niky, měl by ohromnou radost. Byl ale velmi skromný. Vždy říkal, že vlastně nic moc neudělal,“ uvedla Zuzana Marešová při slavnostní ražbě. Poté zavzpomínala na období před válkou, kdy odjela coby sedmiletá vlakem do Velké Británie. „Nikdo z dětí ve vlaku nevěděl, kam jedeme. Rodiče stáli na nástupišti, mávali a plakali. Bylo nám řečeno, že jedeme na výlet. Žádné z dětí se proto nebálo. Skutečnými a pravými hrdiny jsou však naši rodiče. Měli tu sílu poslat svoje děti do cizí země s tím, že nevěděli, zda je ještě někdy uvidí,“ vyzdvihla Marešová.

Překladatelka z Prahy se poprvé setkala s Nicholasem Wintonem po 40 letech od události na švédském velvyslanectví. „Od toho dne se mi vybavují vzpomínky nejen na něj, ale i na mé dětství. Také jsem od té doby začala přednášet na školách,“ dodala Marešová, která nezapomněla zmínit, že Niky, jak mu říkali, byl velmi laskavý člověk a pro paní Marešovou také druhý tatínek.