Nahlédnout do své každodenní rutiny nechal Deník hrázný jablonecké přehrady Jiří Chmelař. Alespoň tedy do té zábavnější části. Vzal nás na loďku a v brzkých ranních hodinách jsme vyrazili na hladinu jablonecké přehrady. Když přicházím ke břehu, hrázný s pomocnicí a manželkou v jedné osobě, která rovněž pracuje pro Povodí Labe, na mě už čekají.

„Nic moc vstávat tak brzy,“ říká mi při pozdravu Jiří Chmelař, který jako hrázný jablonecké přehrady pracuje úctyhodných 43 let. „A to běžně vyrážíme v půl sedmé ráno, abychom stihli hlášení na dispečink, které je v osm hodin,“ směje se.

Jiří Chmelař, hrázný přehrady v Jablonci nad Nisou.
ROZHOVOR: Hrázný je v práci 24 hodin denně, říká Jiří Chmelař

Nasedáme na menší loďku, zapínáme motor a vyrážíme doprostřed přehrady. Hladina je klidná a lesklá, při pohledu z loďky vidím pouze jednoho plavce a místy se břeh zaleskne pruty rybářů. Jedním slovem nádhera. Z rozjímání mě vytrhne hrázný a vysvětluje, co budeme dělat.

„Za chvíli začnu měření průhlednosti vody pomocí Secciho desky. Princip spočívá v tom, že na pásmu spouštím desku do vody, dokud je výseč pod hladinou vidět. U hladiny pak odečtu přesnou vzdálenost v centimetrech,“ vysvětluje Jiří Chmelař.

HORŠÍ PRŮHLEDNOST

Zastavujeme nedaleko hráze, kde budeme měření provádět. „Běžně měříme v místě mezi bójkami, nyní tady však nejsou,“ říká Chmelař s tím, že měření průhlednosti se provádí vždy v pondělí a ve čtvrtek. To už spouští do vody Secciho desku.

„Průhlednost se zhoršila, je 270 centimetrů. V pondělí měla ještě tři metry a deset centimetrů,“ líčí. Kouknu na druhou stranu a pomocnice hrázného zatím do vody spouští velký bílý teploměr. „Teplota vody je jiná na břehu a jiná uprostřed vodní nádrže. Zde má 21,8 stupně Celsia,“ ukazuje.

Pracovníci technických služeb naváželi 16. července 30 tun písku na pláž přehrady v Jablonci nad Nisou. Písek se využije na Pískohrátky, soutěž příměstských táborů ve volné tvorbě dětí na téma „hrad“, která proběhne 18. července.
FOTO: Návštěvníci přehrady Mšeno se mohou těšit na větší pláže

Čísla máme, můžeme nastartovat motor a vyrážíme zpět ke břehu. Tam, kde je modrý domeček s hodinami neboli dům Povodí Labe. Celkově nám měření s naloděním a vyloděním zabralo maximálně 15 minut, tuším však, že to lze stihnout i rychleji. „Teplotu vody sledujeme každý den, kdy provádíme i další měření,“ dodává paní Chmelařová. Připlouváme, kotvíme. Vyskočím z loďky, manželé Chmelařovi ji naloží na pomocný tahač a jedou s ní do garáže. Loučím se a říkám si, že taková práce by mě také bavila. Alespoň do té doby, než by začalo pršet.