Vlastně by to byl obyčejný srpnový den, ani horký ani přehnaně chladný. Desná přesto tehdy zažila doslova ohnivé okamžiky. Dodnes je připomíná pamětní deska na zdi zdejší sklárny. Jsou na ní dvě jména babičky a vnučky, které zde zemřely po tragické nehodě cisterny s palivem sovětské armády.

Srpen 1968 v našem regionu.
Na srpen nejde zapomenout...

Onoho 21. srpna 1968 se zde stala jedna z méně známých tragédií prvního dne okupace vojsky Varšavské smlouvy. Desnou už projížděla směrem od polských hranic těžká technika, když se osmašedesátiletá Marie Vodáková, která v té době hlídala svou vnučku Daděnku Škavovou, rozhoduje, že do města zajdou na nákup. Ostatně kdo nebyl v ulicích, hleděl nakoupit, a to zvláště trvanlivé potraviny, protože nikdo netušil, co se bude v následujících dnech dít. Na cestě do města je doprovází věrný pejsek.

Ohnivé peklo

Jeden z hlavních proudů přijíždějících vojsk vedl přes Harrachov, Kořenov, Desnou, Tanvald a Smržovku dále směrem na Prahu. Několik tanků stojí pod Černou Studnicí. V místní pobočce Jabloneckých skláren skončila směna a dělníci míří domů. Babička s vnučkou právě procházejí kolem administrativní budovy závodu nedaleko hotelu Sklář. Míjí se zde s další ženou, která v tu chvíli zřejmě vidí, jak se ulicí dolů řítí vojenská cisterna. Uskakuje a to jí zachrání život.

Daděnka, které mělo být za měsíc osm let, s babičkou takové štěstí nemají. Cisternový vůz sovětské armády naložený kanystry a sudy s pohonnými látkami vyjíždí do protisměru a bourá do zdi skláren. Cisterna vybuchuje, trhá se z vozu. „Ležela na zemi asi 15 metrů od místa nehody,“ popisoval Lauer Dietmar, jeden z hasičů, který na místě zasahoval. Do dálky létaly hořící sudy a kanystry. „Byly až na střeše sklárny,“ upřesnil Dietmar.

Srpen 1968. Ukázka dobového tisku, letáků a dalších tiskovin
SRPEN 1968: Čtenáři Jabloneckého Deníku vzpomínali

Hořlavé kapaliny tečou do kanalizace. Po celé ulici vybuchují kanály, administrativní budova Jabloneckých skláren je v jednom plameni. „Při události byla těžce zraněna ještě jedna žena. Obětí však mohlo být vzhledem k rozsahu nehody daleko více,“ doplnil Marek Pieter, někdejší starosta města Desná, dnes krajský radní.

Na místo neštěstí se sjíždějí desenští hasiči. „Ani nedokážu odhadnout, jak dlouho jsme s ohněm bojovali. Rusové nám vůbec nepomáhali, naopak se vehementně dožadovali průjezdu. Naši policisté jim pořád opakovali, že projedou až po uhašení,“ vzpomíná Lauer Dietmar. Velitel sovětské jednotky Vasilij Ivanovič Rubaň na místě slíbil, že SSSR materiální škody uhradí, což se podle dostupných pramenů nikdy nestalo.

Marné čekání na omluvu i trest

Po zvládnutí požáru se na místě objevil křížek a lidé nosili květiny. Přes silnici visel transparent s textem v ruštině: Brežněve, to je tvoje dílo! V těch chvílích nikomu nepřipadlo špatné, že zesnulá dívenka byla nevlastní dcerou místního komunisty.

Průjezd okupačních vojsk Frýdlantem v srpnu 1968.
FOTO: Tanky zlomily Pražské jaro. Obsadily i Liberecko

Postižená rodina se za doby komunistického režimu nedočkala žádné omluvy, natož odškodnění. Po Sametové revoluci se v roce 1991 obrátila na velvyslanectví SSSR v Praze, aby sovětská strana nechala na místě nehody vybudovat důstojný památníček nebo jiným způsobem vyjádřila lítost. Odpověď byla strohá a formální. Tehdejší velvyslanec SSSR Boris Pankin zaslal sice soustrastný dopis, tím však veškerá aktivita velvyslanectví skončila. Rodina se nedozvěděla ani to, zda byl potrestán Vhoura Bajr Gričenko, řidič neblahého cisternového vozu GIL 3922.

Devět mrtvých v Liberci

Další lidé zahynuli v Liberci, který se co do počtu obětí srpna 1968 postavil hned za Prahu. Devět mrtvých, 45 zraněných, zbořený dům hned vedle radnice a neustálá střelba. Ve městě pod Ještědem tehdy pobýval také herec Jan Tříska a spisovatel Václav Havel s manželkou Olgou, kteří tehdy začali organizovat odpor vůči okupaci.

Pietní akce připomínající oběti srpna 1968.
VIDEO: Srpen 1968: Strach a mrtví

„Působili jsme v tehdejším rozhlase psali jsme komentáře, vystupovali jsme v televizním studiu narychlo zřízeném, já psal dokonce proslovy předsedovi národního výboru a obsáhlé prohlášení k obyvatelstvu. Ten týden pro mne znamenal zážitek, na který asi těžko zapomenu. Viděl jsem, jak sovětské tanky na náměstí rozbořily podloubí, které zasypalo několik lidí; viděl jsem, jak se pomátl velitel tanku a zběsile začal střílet do davu,“ vzpomínal po letech Václav Havel.