Dveře otevřené dokořán, nikde nikdo. V první místnosti, zjevně bývalé dílny, stojí pípa s nálevním pultem, polička se sušenkami nebo brambůrkami, lednice s džusy či balenou vodou. Tři stoly, dva gauče, dveře do patra do dětské herny. Vše volně přístupné. V případě nutnosti tu poutník může i provizorně přespat pod střechou na připravených matracích. Podnik zvaný Mišmaš provozují manželé Konopkovi z Mašova u Turnova.

Interiéry obzvláštňují zvláštní vozíky, které vypadají skoro jako dětské postýlky. „Jsou to vozíčky na komponenty z výroby. Líbily se nám, jde vlastně o pozůstatek činnosti, kterou jsme museli opustit. Tak jsme je zrecyklovali, dá se na nich i sedět, vytáhnout si je ven,“ poznamenal Josef Konopka. „Chceme, aby tu kolemjdoucí a turisté našli rychlé občerstvení, které si mohou sami připravit. Dospělí si natočí pivo, děti limonádu. Postupně chceme do sortimentu připravit polévku a uzeniny i maso na gril,“ přiblížila majitelka objektu Michaela Konopková.

Filozofií tohoto podnikání je víra v lidskou poctivost. Na pultu leží kasička, kam by každý, kdo si něco vezme, měl vhodit obnos zobrazený na cenovce. „Sousedi nám říkali, že to nemůže fungovat, že skončíme o žebrácké holi. Zatím jsou ale příchozí nadšeni a to, co zkonzumují, svědomitě zaplatí. Někdy i nějakou tu korunu přihodí,“ poznamenala Konopková.

Jak nápad vznikl? Manželé mají už větší děti, které cestují po Evropě s batohem na zádech. Rodičům vyprávěly o volných domech, které lidé využívají k pohoštění, ale i přespání nemovitých poutníků. Poté to sami Konopkovi zažili při dovolené v Dánsku. „Lidi otevřou svou zahradu, pojďte dál, užijte si náš bazén, tady jsou kuželky. Když tak nám hoďte něco do kasičky. To se nám moc líbilo a rozhodli jsme se, že to zkusíme i tady.“

Moc k tomu nepotřebovali. Dovybavili prostory kamny, takže Mišmaš může fungovat i v zimě, použili staré židle a stoly. Dětská hernička je vybavená hračkami, které by nejspíš skončily kdesi na smetišti. Poprvé otevřeli před třemi týdny. „Když přišlo rozvolnění opatření proti šíření koronaviru,“ doplnil Josef Konopka.

Oba absolvovali Střední uměleckoprůmyslovou školu Turnov, obor zlatnictví. Malý brownfield před několika málo lety koupili, když chtěli rozšířit své podnikání o další dávku kovovýroby. Protože nájmy vhodných prostor byly v Turnově vysoké a prostory v rodinném domě neodpovídaly hygienickým požadavkům, porozhlédli se po okolí. Ve Frýdštejně narazili na malý brownfield, několik let nepoužívanou fabričku. „Rozhodli jsme se, že obor rozšíříme i na kovovýrobu, po majiteli tu zůstaly i různé stroje. Koupili jsme ale objekt ve špatnou dobu, kdy začal obor upadat a zakázek ubývat,“ popsala Michaela Konopková.

Manželé se nakonec rozhodli stroje z dílen vymontovat a zlikvidovat. Najednou před nimi zely prázdné prostory. „Naše práce nefungovala tak, jak jsme si představovali. Do toho navíc koronavirus a bylo. Stáli jsme před rozhodnutím, zda objekt prodat, nebo s ním něco udělat a otevřít. Aby prostě přišli lidé a využívali ho s námi,“ vysvětlil Konopka. A tak vznikl Mišmaš.

Do budoucna chtějí manželé využít dvorek fabričky pro stání nejméně dvou karavanů, přikoupit do herny stolní fotbal nebo kulečník, aby nelákali jen maminky s dětmi, ale i tatínky a mladé turisty.

Takzvaných samotočů nefunguje v kraji příliš. Jeden se osvědčil v areálu Protržené přehrady na Bílé Desné u Albrechtic v Jizerských horách, další třeba na Otakarově farmě v Radostné pod Kozákovem. Tady se ale poutník musí stát alespoň na den členem Spolku farmáře Otakara, když se na místě nebo přes webové stránky farmy zaregistruje.