Zavírala se v mojí pracovně a bylo slyšet intenzivní bušení do kláves počítače, muchlání papírů a chod tiskárny. Po měsíci se vítězoslavně pochlubila tlustým fasciklem. Podnikatelský záměr.
Nevím co skrýval, ale nedělal jsem si iluze. Žena se na další týden zavřela do pracovny a pro změnu s někým stále telefonovala a faxovala. Když opět přišla mezi nás, rodinu, oznámila nám, že bude podnikat. Pro začátek jí prý stačí několik desítek tisíc korun. Má na ně právo, neboť jsou naším společným vlastnictvím.
S naditou obálkou se vydala na patentový úřad do Prahy. Abych byl objektivní, to byl moment, kdy jsem ztratil poslední zbytky klidu.
Naštěstí pro naši rodinu to z předložené dokumentace nepochopil ani patentový úředník, čímž nám ušetřil těch několik desítek tisíc korun za ochranné známky.
Žena se ale nevzdávala a s objemným fasciklem Podnikatelský záměr vyrazila po bankách. Pro úvěr. Zpočátku neúspěch brala s úsměvem. Postupem času chřadla a nakonec byli všichni, se kterými se setkala, hlupáci, kteří nemají čich pro podnikatelský projekt století.
Manželka totiž, podle ní, našla mezeru na trhu. Její bomba zněla – Výrobky pro rozvádějící se páry. Já vím, zní to divně, ale manželka to měla propracované.
Například manžel by mohl před rozvodem darovat fritovací hrnec Krávo. Nebo žena svému bývalému prášek Persi. Výrobků měla bezpočetně. Pro starší muže žvýkačky Winterpleš, pro chlapy již nejevící zájem o manželku džus Happy Gay nebo pro muže, kteří ženu nechápou, bonbony Dementos. K její podnikatelské cti ovšem patří i myšlenka na dárky, které mohou dát naštvaní muži. Tak například přírodní vložky z kaktusových listů Jauways.
Poslední ředitel banky ji vyhodil se slovy, že by jí rád koupil prášky Debilgen, ale zatím nejsou.