„Máme ji nafouknutou teprve podruhé, poprvé jsme si ji vyzkoušeli ráno,“ pousmál se technik stanice HZS v Liberci Jaroslav Sova.
Jak hasičský technik říká, seskoková matrace je technika, která se používá v extrémních případech. „Tam, kde není možnost dosáhnout vysokozdvižnou plošinou, přichází na řadu matrace,“ popsal.

Matraci musí při ostrém zásahu hasiči nafouknout mimo místo. „Jde o to, že lidem ve výšce mohou povolit nervy a mohou vskočit dříve. Od rozbalení role musí být matrace na místě samotného zásahu do jedné minuty.“

Konkrétní matrace bezpečně ztlumí skok člověka až z pětadvacetimetrové výšky. Pak existují matrace, které dokážou ztlumit skok nebo pád až ze šedesáti metrů. „Ta už pokryje v podstatě všechny výškové panelové domy jak v Liberci, tak v Jablonci.“

Matrace se nesmí používat k nácviku. „Jde o to, že po každém použití musí projít důkladnou kontrolou, kdy přijedou speciálně školení technici. Takže nějaký nácvik není možný,“ doplnil Sova.

Polygon se třemi patry

Uvnitř v budově jablonecké stanice se ukrývá tréninkový prostor, takzvaný klecový polygon s umělým kouřem. Z jedněch dveří v přízemí se do chodby valí umělý dým. Před vstupem stojí připraveni dva hasiči. Dveře se otevírají, oba vstupují dovnitř, dveře se zavírají. Mezitím je vidět, že je místnost zcela zakouřená, bez světla, jen tu bliká pár oranžových svítidel simulujících oheň, ozývá se z ní nepříjemný hluk.

První ve dvojici opatrně hmatem hledá průlezy v pletivu, druhý mu jde těsně v patách. „Tady dolu, až na zem a pozor, jsou tady lana, ať se nezamotáš.“ A takhle to jde dokola ve třech patrech.

Hasiči, kteří se výcviku na polygonu účastní, se nejprve kompletně ustrojí do zásahového oděvu, včetně izolačního dýchacího přístroje, který si ještě před zahájením výcviku sami zkontrolují. Přemístí do prostor zakouřeného klecového polygonu, kde v kompletní výstroji a s dýchacím přístrojem na zádech prolézají úzkými prostory a zdolávají překážky ve spolupráci s hasičem ve skupině.

Ilustrační foto.
Stovky cyklistů nezaplatily loni v Jablonci za sdílená kola skoro nic

To vše za ztížených světelných a akustických podmínek – výcvik probíhá potmě se záblesky blikajících světel, v místnosti je pouštěn hluk z reproduktorů. Cvičící mají za cíl absolvovat celou trasu trojpodlažního polygonu plného překážek, jako jsou lana, zúžené profily a víceúrovňové průlezy a dostat se až na jeho konec, tam se nachází napodobení bytového jádra, kde mají hasiči za úkol vypnout elektřinu, plyn a vodu. Cesta k cvičnému modelu bytu a zpět je velmi náročná, v některých místech je pro další pokračování v cestě dokonce nutné sundat dýchací přístroj ze zad, překonat úzký průlez a pokračovat.

„Snažíme se hasiče připravit na to, že během požáru se mohou octnout ve tmě, kouři, v nepřehledném prostoru. Musí hledat průchody doslova hmatem, vypořádat se s nataženými lany. Výcvik probíhá ve dvojicích, aby se naučili spolupracovat,“ popsal velitel stanice HZS LK v Tanvaldu David Kořínek.

Po absolvování úkolů a trasy je hasičům ve velíně polygonu vyhodnocena spotřeba vzduchu a celkový čas. „Cílem této odborné přípravy je simulace skutečného zásahu, výcvik musí hasiči provádět pravidelně jednou za tři měsíce,“ doplnila mluvčí HZS Libereckého kraje Jaroslava Benešová.